Tyrolsko jako knedlíková velmoc
Tyrolské knedlíky jsou vyhlášené po celém světě. Tyto obyčejně vypadající koule těsta jsou pro místní důležitou součástí jejich kultury a neodlučitelnou položkou menu všech místních restaurací. Ať už jde o špekové, špenátové nebo sýrové, místní knedlíky svou chutí a rozmanitostí překvapí každého.
Knedlík není jen česká vymoženost
„Tyrolské Knödel nejsou jen doplněk k omáčce. Jedná se o místní národní poklad.“
Když jsem odjížděl na pobyt do Bolzana, měl jsem v hlavě především směsici představ o horách, nekonečných jabloňových sadech a o tom, jaký je život v napůl italském a napůl rakouském regionu. Co jsem opravdu nečekal, bylo to, že si mě tu najde něco velmi…domáckého. Knedlík. Náš typický, kulatý, hutný, Čechy milovaný a ostatními vysmívaný kus těsta, který je základem našich nedělních obědů. A který nám dodnes slouží jako předmět posměšného označení „čeští knedlíci“.
Jenže světe div se, v regionu, kam jsem se přestěhoval, se skrývá další skutečná knedlíková velmoc. Horní Tyrolsko. A jak jsem velmi brzy zjistil, tyrolské „Knödel“ nejsou jen nějaký doplněk k omáčce. Jedná se o místní národní poklad, který v některých vesnicích tvoří důvod k festivalům a oslavám, které se místy podobají malým gastronomickým poutím.
Knedlík jako kulturní symbol
Tyrolané, ať už na rakouské či jihotyrolské straně hranic, dokážou o knedlících mluvit s takovou hrdostí, jako by šlo o státní symbol. A vlastně se není čemu divit. Zatímco u nás v Česku vnímáme knedlík jako nedílnou součást talíře a především jako přílohu, Tyrolané je povýšili na plnohodnotné jídlo. Na něco, co si v restauraci objednáte s vědomím, že to nejsou jen dvě koule na okraji talíře.
Tradiční Speckknödel se dají považovat za pravděpodobně tu nejikoničtější variantu. Všude přítomný tyrolský špek dodává knedlíku výraznou chuť a koprová nebo hovězí polévka, ve které se typicky podává, dokáže toto jednoduché jídlo povýšit v něco hluboce uspokojujícího. Je to takový tyrolský ekvivalent našeho „když venku mrzne, dej si něco, co tě pořádně postaví na nohy“.
„Pokud by existoval světový pohár v knedlíkové kreativitě, Tyrolané by hráli minimálně semifinále.“
Špekovým knedlíkem to ale zdaleka nekončí. Pokud se odvážíte nahlédnout do menu i toho nejzapadlejšího hostince mezi místními vinicemi, narazíte na pestrou škálu variací místních knedlíků. Käseknödel s intenzivní chutí sýru, který má vůni intenzivní natolik, že byste ho ucítili snad i z vedlejší obce nebo Spinatknödel, špenátové knedlíky, které se podávají s rozpuštěným máslem a parmazánem – jednoduché, zelené a alespoň na první pohled zdravé. A mým osobním objevem byly Rote-Bete-Knödel (z červené řepy). Ty jsou od pohledu jasně červené, zemité a lehce nasládlé, s příchutí na kterou si sice nejdříve musíte zvykat, ale která vás nakonec hezky překvapí.
Tyrolanům se prostě musí dát za pravdu, že pokud by existoval světový pohár v knedlíkové kreativitě, hráli by minimálně semifinále.
Törggelen: Když se podzim mění ve svátek chutí
Tyrolský vztah ke knedlíkům ale nekončí jen na každodenním jídelníčku. Na podzim se tu totiž odehrává tradice, kterou by každý milovník jídla měl zařadit na svůj seznam přání, Törggelen. Tohle slovo, pocházejícího z německého „Torggl“, doslova znamená starý lis na hrozny. Törggelen tedy původně označovalo návštěvu vinařů v době sklizně, kdy se ochutnávala letošní úroda mladého vína. Jenže Tyrolané rozhodně nepatří k lidem, kteří by pili na prázdný žaludek. A tak se k ochutnávce vína přidaly všelijaké tradiční speciality jako pečené kaštany, špek, sýry, dezerty z jablek, a samozřejmě také knedlíky, které by tu snad nemohly chybět ani na svatební hostině.
Atmosféra Törggelenu je jedinečná a přirovnat se dá snad jen k návštěvě vinných sklípků na Jižní Moravě. Na stůl kromě dalších pochoutek dostanete většinou tři druhy knedlíků – špekové, špenátové a sýrové. Když k tomu přidáte několik pohárů mladého vína, chladivý vzduch okolních hor a prostředí starých vesnických hostinců, které praskají pod davy návštěvníků, pochopíte že Törggelen je tady největší událost roku.
Festivaly, krámy a knedlíkový turismus
Törggelen však není jediný způsob jak ochutnat více druhů knedlíků. Ano, knedlíkové festivaly existují. A že jich není málo. V některých hornotyrolských vesnicích se konají akce, na kterých se pod širým nebem servírují desítky variací knedlíků, a to často v takových kombinacích, u kterých máte pocit, že kuchaři testují co si ještě mohou dovolit.
Možná je to lehce neprofesionální přiznání, ale po týdnech ochutnávání, testování a srovnávání jsem zjistil jedno: nejvíc mi chutnají jednoduché špekové knedlíky. Ten moment, kdy si k nim člověk přičichne, ucítí tyrolský špek, bylinky a máslo, je skutečně něco, co ve mně probouzí podivnou kombinaci domova a novosti.
Možná si o Češích někteří říkají, že jsme „knedlíci“. Ale tady, v Tyrolsku, jsem pochopil, že být knedlíkový národ není vůbec špatná vizitka. Vlastně je to docela hezké spojení dvou světů, toho, ze kterého pocházím, a toho, který mě na pár měsíců přijal.
Marek Stožický pobývá v rámci projektu Erasmus v jihotyrolském Bolzanu.
Související
-
-
Česko na talíři: Knedlíky jsou český národní poklad
Knedlíky jsou český národní poklad. Výborné jsou s různými druhy omáček. Nejrozšířenější je houskový knedlík. Zvláštní kategorií jsou pak knedlíky sladké.
