Hudební světy české Vídně. Díky knize Zity Skořepové navštíví čtenář akce menšiny v dnešní Vídni

Vídeň je místem, kde se řada Čechů usídlila natrvalo. Je tu jedna z nejpočetnějších českých diaspor. A právě vídeňští Češi zaujali etnomuzikoložku Zitu Skořepovou z Etnologického ústavu Akademie věd. Napsala knihu Hudební světy české Vídně.

Ještě začátkem minulého století žilo ve Vídni půl milionu Čechů, zatímco v Praze přibližně polovina. Vídeň tak byla v podstatě největším českým městem. Když lidé migrují, berou si sebou i svou hudbu. Zita Skořepová se snaží zasadit menšinu v 21. století a její hudebně taneční aktivity do širšího kontextu. Kniha je první publikací, která se tím zabývá.

Češi rozhodně nežijí stranou majority

Vídeňským Čechům, jejich hudbě a tanci se Zita Skořepová věnovala už v disertační práci. Když v roce 2018 přišla do Etnologického ústavu, nastupovala už s vizí připravit na toto téma knihu. „Chtěla jsem představit podoby a významy těchto aktivit u různých typů migrantů a objasnit, zda a jak moc jsou pro ně důležité vazby na původní domovinu i jak pohlížejí na svůj život v Rakousku. Pokouším se dokládat význam hudby a tance u menšin, ale obecněji i ve vztahu k identitě člověka a jeho různým - často i nelehkým - životním situacím,“ objasňuje autorka.

Zita Skořepová|Foto: Jana Plavec, Akademie věd ČR, CC BY-SA 3.0

Čeština je ve Vídni stále živým jazykem. „Zásluhu bezesporu mají české spolky v čele se Školským spolkem Komenský, ale také vůle jednotlivců zachovávat a předávat rodný jazyk další generaci," říká Zita Skořepová a dodává: „Přesto ale Češi dovedou být neviditelní v tom smyslu, že se plně v rakouské společnosti integrovali a rozhodně nežijí stranou majority.“

Čtenář nahlíží do uvažování vídeňských Čechů

Kvůli době, kdy do Vídně Češi přicházeli, se liší i jejich postoj ke kořenům. Potomci českých starousedlíků dobře znají například českou besedu, salonní tanec z 19. století. Každoročně si ji i připomínají. Rádi si zazpívají české koledy nebo písně z Osvobozeného divadla. Naše současná scéna jim ale často moc neříká. Vědomí českého či slovenského původu se snaží i matky u svých dětí. A právě tanec a zpěv pomáhá při osvojování jazyka.

Foto: KLP

Prostřednictvím knihy se tak čtenář může stát pozorovatelem česko-vídeňských akcí a nahlédnout do uvažování vídeňských Čechů. Zita Skořepová navštívila mnoho akcí. Často je popisuje z pohledu návštěvníka, nabízí rozhovory. „Jezdím do Vídně navštěvovat hudebně-taneční události a poznávám jejich aktéry, se kterými provádím různé typy rozhovorů. Jedině tak se dá postihnout hudba a tanec jako jednání lidí, které se musí interpretovat nejen z toho, co lidé dělají, ale také jak o svých aktivitách přemýšlí a mluví,“ přibližuje autorka metody své práce.

Do psaní knihy, stejně jako do aktivity spolků zasáhl covid. „Lidé i přes izolaci stále cítili potřebu spolu zpívat a tančit alespoň virtuálně prostřednictvím online setkávání.“ Představitelé českých spolků například přehodnocovali koncepce a leckdy si do budoucna vytyčili nové plány.