Spolek Marjánka sdružuje Čechy a Slováky ve Vídni
Spolková činnost Čechů žijících ve Vídni má dlouhou tradici. Taneční, hudební a jazykový spolek Marjánka je však docela mladý.
Marjánka je česko-slovenský folklorní soubor, který vznikl ve Vídni v roce 2011. Vznik zájmového kroužku pro děti z mateřské a obecné školy Školského spolku Komenský tehdy iniciovaly dvě maminky. Jednou z nich byla Martina Canová:
„Byl to spontánní nápad můj a paní Apolin. Chtěly jsme, aby děti víc zpívaly a tancovaly, a chtěly jsme jim předávat naše tradice. Zpočátku jsme netušily, jestli bude vůbec zájem, kolik dětí se přihlásí. Po půlroce bylo jasné, že zájem je veliký.“
První rok se do Marjánky zapsalo 16 dětí. V následujících letech dětí přibývalo a přidali se i dospělí. V roce 2019 byl založen Taneční, hudební a jazykový spolek Marjánka: „Spolek má 26 členů. Děti ovšem členy být nemohou, ty se pouze účastní našich aktivit. Před pandemií jsme měli 100 aktivních účastníků, “ dodává Canová.
Předávání jazyka a tradice
Členy souboru jsou převážně Češi a Slováci žijící ve Vídni. Ale nejen oni. V souboru tančí a zpívá třeba i rakouský pár manželů Buschbacherových. Gudrun Buschbacher:
„Do spolku chodím, abych poznala český folklór a zdokonalila své znalosti češtiny. Dozvěděla jsem se o něm díky dceři, která chodila do třídy se synem paní Canové. S manželem jsme členy od roku 2017.“
Gudrun se začala učit česky z osobních důvodů:
„Tři roky jsme bydleli blízko hranic a velice často jezdili do Česka. A jednou jsme si řekli, že dokud se nenaučíme jazyk, není to ono. Studium jazyka pak přerostlo v lásku k české kultuře a k Česku vůbec. Proto jsme se také rozhodli dát své děti do české školky a školy.“
Svého rozhodnutí Gudrun Buschbacher nikdy nelitovala:
„Rozhodně ne. Obávali jsme se, jestli se nás děti jednou nezeptají, jak jsme jim to mohli udělat, protože jsme s nimi provedli určitý experiment. Starší dcera, která letos maturovala, je nám za to vděčná, z čehož mám velkou radost. Sama uznává, jak jí to rozšířilo obzory. Od začátku mohla nasávat dvojjazyčnost a žít mezi dvěma jazyky.“
Jak dětský kroužek, tak soubor dospělých se pravidelně prezentuje na akcích Školského spolku Komenský. Mají za sebou už i vystoupení na scénách v Česku a na Slovensku. Od roku 2017 doprovázejí tanečníky i vlastní hudebníci. Navíc soubor spolupracuje se dvěma choreografkami, říká vedoucí Martina Canova:
„Vymýšlejí všechny choreografie. Jedná se o stylizovaný folklór, nikoliv autentické tance, jak by si asi přáli etnologové. Ale nás to tak baví.“
Tanečníci vystupují ve speciálních krojích, dodává Martina Canova:
„Protože naši členové pocházejí z nejrůznějších koutů Česka a Slovenska, nemůžeme převzít kroje jednoho regionu. Proto jsme si navrhli a nechali ušít vlastní, marjánkovské kroje.“
Gudrun Buschbacher popisuje, jak soubor funguje:
„Letošní rok byl v důsledku pandemie samozřejmě nepříznivý, ale normálně se jednou týdně scházíme na hodinách tance s úžasnou učitelkou. Učíme se různé tance a také zpíváme. To je pro mě velká výzva, protože většina ostatních členů písně zná a okamžitě rozumí všem textům. Ale právě to propojení se mi moc líbí.“
Folklór i společenské tance
Zájem o folklór však není v Marjánce nezbytností. Spolek nabízí i další aktivity. Od roku 2019 zde funguje taneční klub, kde se vyučují společenské tance.
Koncem června se spolek po koronavirové přestávce znovu začal probouzet k životu. Členové se začali setkávat v parku vídeňského Prateru, aby navázali přerušené kontakty a společně si zatancovali.
Gudrun Buschbacher zdůrazňuje, proč je činnost spolku důležitá a smysluplná:
„Když člověk žije v cizí zemi, je velmi těžké uchovat si mateřský jazyk a předat ho i dětem. Životopisy migrantů ukazují, že to funguje po jednu generaci, ale v další generaci už je to obtížné. Proto je zapotřebí skupinových aktivit, které nabízejí příležitost jazyk procvičovat a používat. Když mateřštinou mluvíte pouze v rodině, brzy se vytratí.“
A co je pro členky souboru nejdůležitější? Lidová hudba, tanec, nebo spíše setkávání?
„Setkávání. Společné trávený čas však potřebuje obsah. A tanec a zpěv jsou jako náplň ideální“, říkají Gudrun Buschbacher a Martina Canova.
