Škola Komenský ve Vídni se letos raduje z bílé vlajky
Školy Školského spolku Komenský nabízejí dětem žijícím ve Vídni po celá desetiletí výuku nejen v českém, ale od roku 2004 i ve slovenském jazyce. RPI navštívilo maturitní slavnost na závěr školního roku.
Slunečné dopoledne v zahradě rezidence slovenského velvyslance ve vídeňské čtvrti Hietzing: ke slavnostnímu předání maturitních vysvědčení se sešlo 22 letošních maturantů z dvojjazyčné školy Komenský se svými rodinami. A bylo skutečně co slavit. "Maturitu zvládli všichni, všech 22 studentů, takže nemáme žádné reparáty. Na budovu školy jsme mohli vyvěsit bílou vlajku, což je tady v Rakousku taková tradice,“ řekla Radio Prague International ředitelka školy Helena Huber.
Jak vypadaly letošní maturity, které se odehrávaly v době pandemie? Ovlivnil koronavirus průběh zkoušek?
„Jen částečně. V Rakousku se maturita skládá ze tří částí. První část je odborná práce. Studenti je mohli vypracovat a prezentovat jako obvykle. Druhou část tvoří písemné zkoušky z matematiky, angličtiny a z němčiny nebo češtiny nebo slovenštiny. Jediné, co se nemohlo uskutečnit, byly ústní zkoušky. Ty jsme vypustili a studenti dostali známku z osmé třídy.“
Jak škola Komenský funguje? Na slavnosti se setkáváme s maturanty, kteří zde strávili celé dětství...
„V naší rodině můžete strávit vlastně celý život. Do školky přicházejí děti ve dvou letech a zůstávají do šesti let. Poté stráví čtyři roky v obecné škole, na kterou navazuje osmileté gymnázium. V osmnácti ukončí střední školu, ale maturitou to vždy nekončí. Mnozí absolventi se k nám později po studiu učitelských oborů vracejí jako učitelé.“
Škola, kde se mluví „komenštinou“
Škola Komenského je dvojjazyčná škola. Jak se to odráží ve výuce?
„Je to patrné nejen ve třídě při výuce, ale i o přestávkách na chodbách, při jídle nebo venku. Funguje tady dvojjazyčnost, která je normální také u mnoha dětí doma, kde jeden z rodičů mluví česky a druhý německy. Stejně to vypadá u nás ve škole. Musím dodat, že učíme češtinu i slovenštinu. Výuku u nás lze absolvovat dvěma způsoby. Žáci hovoří česko-německy nebo slovensko-německy.“
Uznává se maturitní zkouška ze Školy Komenský také v České republice? Odcházejí někteří absolventi studovat do Česka?
„Odcházejí do České republiky, na Slovensko, do Anglie, do USA – jsou jednoduše po celém světě. A protože jsme součástí Evropské unie, zdejší diplomy uznávají všechny země EU.“
Dnešní oslavu hudebně doprovodil školní orchestr, který na škole působí. Jakým dalším aktivitám se děti u vás mohou věnovat?
„Kde mám začít? Máme nejen orchestr, ale také sbor, což bylo v poslední době obtížné, protože zpěv byl zakázaný. Ve škole nabízíme různé další aktivity: máme velmi úspěšný divadelní soubor nebo sportovní oddíly volejbalu, florbalu a dalších míčových her. Nabízíme šachový klub a kurz malování. Odpolední zájmové aktivity jsou důležitým doplněním výuky,“ říká ředitelka školy Helena Huber.
O dobrou atmosféru se při slavnosti postaral školní orchestr pod vedením Johannese Langera. „V orchestru působí studenti od prvního do osmého ročníku. Hrají například na elektrickou basu, ale také na elektrické kytary, housle nebo violu. Je tu i violoncello, klarinety, saxofony a momentálně i fagot. Složení našeho orchestru se neustále mění a musíme se tomu stále přizpůsobovat. Náš repertoár je pestrý. Hrajeme klasické skladby, neboť školu navštěvuje řada politiků a tento orchestr doprovází oficiální příležitosti. Teď je to maturitní slavnost, nedávno byl ve Vídni kardinál Duka… Potřebujeme slavnostní skladby, ale někdy i něco živějšího. Když s námi zpívá sbor, dbáme na to, aby zazněla němčina, slovenština, čeština a angličtina. Zkoušíme jednou týdně a vystupujeme jednou za měsíc. “
Maturitní slavnosti se konají střídavě na české a slovenské ambasádě. Letos byl hostitelem slovenský velvyslanec, absolventům však poblahopřála také česká velvyslankyně v Rakousku Ivana Červenková. A pro Radio Prague Internationall poté uvedla: „Jsem velmi ráda, že tu dnes mohu být, protože máme za sebou těžký rok. Česká škola je pro naši vládu velmi důležitá, vláda schválila finanční podporu škole na další tři roky. Dnes jsem mohla paní ředitelce a panu starostovi sdělit dobrou zprávu, že už mám peníze na další období k dispozici. Kromě toho tato instituce stala součástí takzvané ‚Školy bez hranic‘, ketrou finančně podporuje české ministerstvo školství. Opravdu si vážíme toho, že máme v Rakousku tak velkou školu. Nelze to považovat za samozřejmost. Těší mě, že všichni čeští politici, kteří přijíždějí do Vídně, si přejí během návštěvy školu navštívit a setkat se s jejím vedením a se žáky.“
V hlavní roli studenti
Z vynikajících výsledků maturitních zkoušek se radovala mimo jiné Johana Trdlicová. „Ve škole jsem strávila 15 let, od školky až po střední školu. To je velmi dlouhá doba.“
Pocházíte z české nebo česko-rakouské rodiny?
„Moje rodina je vlastně úplně z České republiky, ale před 16 lety jsme se rozhodli žít zde kvůli práci mého otce. Často jezdíme do České republiky. Ale tady ve Vídni žiji tak dlouho, že je to také můj domov. Je to tedy kombinace obou zemí.“
Právě jste odmaturovali. Jak zkouška vypadala? Byla kvůli pandemii jiná než obvykle?
„Jistě, zkouška byla jiná. Po celou dobu jsme museli mít respirátory, včetně písemných testů. Nemuseli jsme skládat ústní zkoušky. A na zkoušky jsme dostali trochu více času, protože sedět u počítače šest hodin s respirátorem a psát je vyčerpávající.“
Co je potřeba pro úspěšné složení maturity?
„Samozřejmě se člověk musí učit. Měli byste také mít trochu sebevědomí a důvěru v sebe a ve své znalosti. Pomáhá mít dobré přátele a rodinu, která vás podporuje, protože zdolat tak rozsáhlý test je velmi náročné.“
Součástí zkoušky je také vědecká práce, za kterou jste získala zvláštní ocenění. O čem jste psala?
„Psala jsem o výrobě syntetických drog ve Třetí říši, což je velmi neznámé téma. Nikdo nevěděl, že ve Třetí říši byly drogy hojně užívány. Byl to dlouhý proces výzkumu, prohledávání internetu, sezení v knihovně, vlastně celoroční práce. A kousek po kousku jsem psala text.“
Zajímá vás historie? Nebo proč jste si vybrala toto téma?
„Více se zajímám o biologii a medicínu. Zajímalo mě, jak drogy ovlivňují náš mozek. O tom pojednává jedna podkapitola. Ale historie byla samozřejmě také velmi zajímavá. Proto jsem tyto dva aspekty spojila.“
Jaké jsou vaše další plány po maturitě?
„Čeká mě bakalářské studium v Nizozemsku, v malém městě zvaném Tilburg. Jde o obor, který nabízejí pouze v Nizozemsku a v Anglii, a to kognitivní věda a umělá inteligence. Velmi zajímavá kombinace.“
Christoph Graninger ve svém projevu jménem celé třídy poděkoval učitelům a rozloučil se s nimi. Radio Prague International ho poté požádalo o rozhovor:
„Do školy Komenského jsem přišel náhodou před šesti lety. A jsem velmi spokojený: s takovou třídou a takovými učiteli jako zde jsem se nikdy nesetkal. Je to jedinečné a jsem rád, že to dnes navzdory okolnostem můžeme pořádně oslavit.“
Jak vypadá dvojjazyčný život ve škole? Jak se zde mluví a vyučuje?
"U nás se mísí dohromady čeština, slovenština a němčina. Vymysleli jsme pro to speciální termín ‚komenština‘. Výuka je často dvojjazyčná, někdy jen v němčině, někdy zas pouze v češtině nebo ve slovenštině. Ale v běžném školním životě jsou jazyky neuvěřitelně promíchané a často z toho vyjdou opravdu vtipné rozhovory.“
Říkal jste, že jste do školy přišel náhodou. Pocházíte z české nebo částečně české rodiny?
„Narodil jsem se tady ve Vídni, ale mé kořeny jsou v České republice. Moje matka pochází z Děčína. A když jsem z určitých důvodů uvažoval o změně školy, řekla mi o české škole ve Vídni. Když jsme ji navštívili, byli jsme na první pohled nadšení.“
Co se vám na škole obzvlášť líbilo?
„Všechno, hlavně atmosféra. Jsme relativně malá škola se všemi výhodami, které to přináší. Prostory jsou příjemné, učitelé se nám věnují individuálně a s nasazením, které jinde nenajdete. A třídy drží pospolu. Spolužáci jsou skvělí, učitelé úžasní, vedení školy je vždy ochotné. Nemůžu si na nic stěžovat.“
Jaké jsou vaše plány po ukončení střední školy?
„Po maturitě mě čeká studium. Přihlásil jsem se na ekonomickou fakultu Vídeňské univerzity, obor hospodářské právo a psychologie. Teď mám před sebou přijímací zkoušky, uvidím, jak to dopadne.“
Osmnáctiletí maturanti se právě rozloučili se svou alma mater. Stále však mají možnost zůstat v kontaktu. Od roku 2014 totiž existuje Spolek absolventů a pomalu a jistě se rozrůstá, říká jeho zakladatel Michael Egermeier:
„Vždy se přidají nějací noví členové. Cílem sdružení je udržovat kontakt se školou a být součástí české komunity ve Vídni. Na druhou stranu nabízíme také poradenství pro maturanty nebo pořádáme přednášky. V každé třídě se najde několik absolventů, kteří mají o členství zájem. Nikdy samozřejmě nemůžete oslovit každého, ale skupina pravidelných účastníků se rozrůstá. Před pandemií jsme měli na setkáních stabilní publikum, teď jsme zvědaví, jak to půjde dál.“
