Ubývá návštěvníků památek, památkáři je hledají i v síti hostelů

Návštěvnost českých hradů a zámků už několik let klesá. Ubývá českých i zahraničních návštěvníků. Stojí za tím především dopady nedávné finanční krize. Památkáři se snaží historické objekty zatraktivnit, cestu k zahraničním turistům nyní ale hledají například i přes síť hostelů. Více uslyšíte v rozhovoru s náměstkem Národního památkového ústavu Petrem Svobodou:

Petr Svoboda, zdroj: Česká televize

V minulých letech nastal u českých památek pokles návštěvnosti, a to jak ze strany českých turistů, tak i těch zahraničních. Jak velký vlastně ten propad v důsledku finanční krize byl?

"My úplně přesně nevíme, jak velký je v důsledku krize, protože ten trend je poměrně dlouhodobý. Asi si vybavíte, že za minulého režimu bylo třeba otevřít co nejvíc památek, zpřístupnit sídla šlechty úplně každému, pokud možno za co nejmenší peníze. Skutečně nám chodily stohlavé skupiny návštěvníků, kteří ani nemohli pořádně slyšet průvodce. To vše se změnilo. Počty návštěvníků se poměrně hodně zmenšily hned po r. 1989. S tím, jak se pak zpřístupňovaly další památky, ta čísla trošku rostla. Pak zase začala klesat s tím, jak se přestalo cestovat, například po útoku na Světové obchodní centrum jsme zaznamenali téměř absolutní odliv cizinců. Ti se pak zase začali vracet a v souvislosti s celosvětovou krizí znovu dochází k poklesu."

A pokud bychom mluvili o poměru nebo o číslech, víte, jaký je poměr zahraničních návštěvníků na tom celkovém počtu?

"Je to strašně jednoduché, protože my za rok provedeme přibližně 4 400 000 návštěvníků a z toho zhruba 440 000 jsou cizinci, takže je to přibližně deset procent. To číslo se skutečně rok od roku zmenšuje. Za poslední dva roky je ten odliv zhruba o patnáct až dvacet procent každý rok. Trochu to ale zkresluje i fakt, že my ty cizince vždycky nepoznáme. Jediné, co sledujeme, jsou návštěvníci, kterým poskytujeme výklad v cizím jazyku. Případně ještě dokážeme rozlišit návštěvníky, kteří si u nás pořídí audioprůvodce. Pokud jde ale cizinec na českou prohlídku, tak ho zaznamenáme jako tuzemského návštěvníka."

Lednice

O kolika památkách zhruba mluvíme?

"Národní památkový ústav spravuje 103 památek a více než 90 z nich je zpřístupněno veřejnosti."

A které z těch nejznámějších památek máte ve správě?

"Určitě je to Karlštejn, Český Krumlov, Lednice na Moravě nebo třeba Konopiště."

Rozlišíte také, jací cizinci přijíždějí? Z jakých jazykových oblastí?

"Určitě. Provádíme nejvíc v angličtině a v němčině. To vůbec neznamená, že máme nejvíc Angličanů, ale angličtina je zkrátka světový jazyk. Zdaleka největší skupina cizinců, kteří k nám na památky chodí, jsou stále Němci. Potom jsou to Holanďané, Francouzi, lidé z okolních zemí, jako je Slovensko, Polsko, Rakousko. V poslední době také hodně přibývají návštěvníci z Ruska a z Ukrajiny."

Máte i nějaké exotické skupiny návštěvníků z hodně vzdálených zemí? Kromě Japonců...

"Japonci se objevují už dlouho, pozná je každý podle cvakajících fotoaparátů. Není to zatím velká skupina, ale v poslední době se objevují první návštěvníci z Číny a z Indie."

Co Národní památkový ústav dělá pro to, aby právě tyto skupiny cizinců přilákal?

"Pro nás je to pořád minoritní skupina, přibližně deset procent z celkového počtu, takže více programů děláme pro domácí návštěvníky. Samozřejmě se ale snažíme lákat i cizince. Jádrem všech aktivit je spolupráce s Czechtourismem, vládní agenturou, která má na starosti incoming a propagaci České republiky v zahraničí. My si pořád myslíme, že hrady, zámky a obecně kulturní dědictví jsou to největší bohatství, které Česká republika má. Spolu s Czechtourismem se účastníme různých veletrhů cestovního ruchu, využíváme i zahraničních zastoupení Czechtourismu. Ve středočeském pracovišti jsme zřídili rezervační centrum, které se stará především o cestovní kanceláře a tour-operátory, ale rezervuje prohlídky i individuálním návštěvníkům. Třeba v Kapli sv. kříže na Karlštejně, kam je potřeba mít rezervaci, protože tam může jít na prohlídku jen patnáct lidí jednou za půl hodiny. A máme vytvořený i speciální rezervační systém, do kterého cestovní kanceláře, které s námi mají uzavřenou smlouvu, mohou přímo provést rezervaci. Mají tam i takové výhody, že například italská cestovní kancelář může zadat prohlídku v italštině, a na nás pak je, abychom skutečně našli italského průvodce."

Vy jste nedávno uzavřeli dohodu s asociací hostelů. Jak vypadá a co si od ní slibujete?

"To vlastně souvisí se změnou struktury zahraničních návštěvníků. Když jsem mluvil o tom, že zahraničních návštěvníků průběžně ubývá, tak to znamená, že rapidně ubývá těch organizovaných, kteří jezdí autobusy. To jsou právě ty cestovní kanceláře. Přibývá ale návštěvníků, kteří jsou neorganizovaní. Prostě přijedou autem nebo i jinak, jsou to rodiny nebo jednotlivci. Právě od smlouvy s Českou hostelovou asociací, která je členem Mezinárodní hostelové federace, si slibujeme, že budeme umět působit i na některé z těchto individuálních návštěvníků. Především na mladé lidi, kteří se ubytovávají v hostelech. Smlouva zahrnuje propagaci na webových stránkách, a to jak českých tak mezinárodních, takže už ve chvíli, kdy tito mladí lidé plánují návštěvu České republiky, zjistí, že na svou hostelovou kartu u nás dostanou slevu. Ta sleva je stejná jako například na ISIC kartu a představuje přibližně třetinu ceny vstupného. Pak jsou to letáčky, které distribuujeme na mezinárodních autobusových linkách. Propagační materiály jsou přímo i v těch hostelech na nejrůznějších místech v České republice."

Zatím jsme mluvili hlavně o cizincích. Co ale děláte pro české návštěvníky?

"Především se snažíme bořit mýty. Ten největší mýtus je ten, že jedna památka je jako druhá. Na Karlštejně už jsme byli, tak proč bychom chodili ještě někam dál? My tvrdíme, že památky jsou živé, že se na nich pořád něco děje a že má smysl se na ně vracet. Dokazujeme to tím, že přidáváme nové expozice, měníme zažité instalace, máme obrovskou spoustu kulturních programů, víc než dva tisíce ročně napříč celou republikou. A budujeme i věrnostní programy pro návštěvníky, takže když někdo například projde pět našich památek v jedné sezóně, má návštěvu šesté zadarmo. A ještě k tomu může vyhrát třeba let balónem."

Všechny tyto akce něco stojí. Kde na to Národní památkový ústav nebo obecně památkáři a správci památek berou peníze?

"My bohužel volných peněz mnoho nemáme. Rozpočet z více než devadesáti procent spolykají povinné náklady, které musíme mít. Musíme topit, svítit, platit mzdy zaměstnancům a podobně, takže na propagaci je skutečně naprosté minimum peněz. My se snažíme vždycky spojit s nějakou velkou organizací nebo sponzorem a docela se nám to daří."