Ukrutný mord, který se stal v Čechách – aneb v Národním muzeu digitalizují kramářské písně
Šlo o malé, zato pořádně tlusté knížečky, které si lidé sami doma vázali. Obsahovaly písně o mordech a dalších zločinech, přírodních katastrofách nebo válkách, ale i o životě svatých. Dnes v Národním muzeu v Praze dostává Špalíček kramářských písní svou digitální podobu.
„Poslyšte, křesťané milí, co vám budu zpívati,
co se stalo letošní rok, chci vám všem oznámiti.
Manželové i s dítkami, z toho si příklad vemte,
když jsou děti netrestaný, jakou radost z nich máte…“
Zpívá se například v Nové písni, aneb novém příběhu v píseň uvedeném, vydané v Těšíně. Píseň líčí nešťastný osud dvou starých manželů, kteří veškerý majetek zanechali své dceři a synovi. Ti je však z domova vyhnali a tatínka nechali za kruté zimy zmrznout na dvoře statku. Syn na to ovšem tvrdě doplatil: když se chystal odnést otcovo mrtvé tělo do lesa, sám přitom zahynul.
„Upad s ním na prostředním dvoře a svou duši vypustil
a tak se stává všem dětem, které rodiče nectí.
A tak mějte v uctivosti svoje rodiče starý,
Bůh vám dá štěstí ve světě a boží požehnání.“
Zpívá se na známou notu
Jako u většiny kramářských písní nevíme, kdo byl jejich autorem. Neznáme ani jejich nápěv. Zpravidla u nich bývá uvedeno jen to, že se zpívají na známou notu nebo jako nějaká jiná, v té době velmi známá píseň. Ještě v 19. století se podobné mravoličné písně mohly docela dobře zpívat na trzích a poutích. Kramář přitom na tablu ukazoval obrázky, které jejich srdcervoucí příběh barvitě dokreslovaly. Dnes jsou ve sbírkách Národního muzea v Praze a my si jejich texty můžeme přečíst na stránkách digitálního Špalíčku. Jeden z autorů projektu Matěj Měřička vysvětluje, co je pro kramářskou píseň typické:
„Předpokládáme, byť to není absolutní, že byly distribuovány kramáři na jarmarcích, na trzích, na poutích, vysloužilými vojáky, ale i přímo tiskaři. Když zůstaneme u té vnější stránky, tak se jedná o drobné tisky o několika málo stranách formátu šestnácterky. Pro jejich tvorbu bylo většinou používáno velice levného materiálu, tedy levného papíru a starších liter. Jejich součástí bývala drobná úvodní ilustrace, která většinou vznikla jako dřevořez přímo v tiskařské dílně. Používaly se přitom starší štočky, ale byly vytvářeny i kopie původních starších štočků a podobně.“
Kramářské písně za sebou mají překvapivě dlouhou historii
„Asi neexistuje jednoznačná shoda na tom, kdy přesně kramářské písně vznikly a jaké jsou nejstarší kramářské písně. Můžeme samozřejmě říct, že vynález knihtisku do jisté míry umožnil masové rozšíření tiskovin, takže to byla jakási nutná podmínka. Shodujeme se, že někdy počátkem 16. století již kramářská píseň existuje a je nějakým způsobem etablovaná. U nás se za první kramářskou píseň považuje píseň o bitvě u Moháče, která je z počátku 17. století. Dejme tomu, že na počátku 17. století nebo v jeho polovině tu mohla být asi desítka tiskáren, které tiskly kramářské písně. Zlatý věk kramářské písně bychom mohli dát do 18. a 19. století,“ dodává Matěj Měřička.
Mordy, katastrofy, ale i modlitby
A konečně se dostáváme k tomu, jaký vlastně byl obsah kramářských písní. Většinou si je spojujeme právě s různými zločiny, katastrofami a jinými dramatickými událostmi. Bývaly jakýmsi dobovým zpravodajstvím nebo dokonce bulvárem. Podle Matěje Měřičky to ale tak docela není:
„Asi z šedesáti procent, možná i více, se jednalo o písně náboženské. Menší část, asi čtyřicet procent, tvořily písně zpravodajské. K těm zpravodajským bychom mohli v pozdější době připojit i písně romantické, jako lyrickou poezii. Oblíbeným tématem zpravodajských písní samozřejmě byly morytáty, různé katastrofy, neštěstí a pochopitelně i válečné události. Mohly to ale být i písně o módních novinkách a obecně o společnosti. Zkrátka to, co autor považoval za zajímavé pro své publikum, co by je mohlo pobavit nebo poučit. A jemu přinést zisk.“
I kramářské písně byly občas fake news
Občas si ovšem autoři kramářských písní dost vymýšleli. To je příklad i truchlivé písně, která líčí příběh ze Skutče. Navenek vypadá velmi autenticky:
„Celá píseň se jmenuje Ukrutný mord, který se stal v Čechách v kraji Chrudimském v městečku Skutči, kterak jedna bezbožná matka svých sedm vlastních dítek zamordovala roku 1867. Tato píseň byla ozdobena titulní ilustrací, která zdánlivě odkazuje k tématu. Je tam skutečně výjev jakési vraždy, kde otec sekerou pobíjí svou rodinu včetně dětí a manželky. Ovšem obsahem písně je vražda dětí jejich maminkou. Otec je naopak nic netušícím obchodním cestujícím, který tráví většinu času v zahraničí a neví nic o vraždách, které spáchala jeho manželka. Když jsme si tu píseň přečetli celou, zjistili jsme, že její obsah je velice podobný jiným písním, které máme u nás ve sbírkách. Tak jsme začali pomalu pátrat a zjistili jsme, že se jedná o aktualizaci starší písně, která popisuje stejnou událost, stejný mord. I hlavní postava, jistá Cecilie Ulbricht, je stále stejná. Jen se ten původní příběh měl odehrát v Pustiměři na Moravě. Takže jsem hledal v matrikách a nakonec jsme dospěli k tomu, že v nich nejsou žádná potvrzení o tom, že by se jednalo o vraždy. Všechny děti zemřely z tehdy naprosto běžných příčin, na úbytě nebo různé nemoci, nebo tam je uvedeno – běžná příčina úmrtí. A samotná Cecile Ulbricht se nakonec oběsila ve vlastním domě.“
Za zmínku stojí, že otec této početné rodiny nebyl žádný obchodní cestující, ale obecní ras. Tedy muž na samém sociálním dně. Rasové stejně jako kati měli jako „nečistí“ vyhrazeno i své vlastní místo v kostele, docela vzadu. Dá se tedy předpokládat, že všech sedm dětí z této přežalostné písně umřelo nikoliv rukou matky vražednice, ale kvůli naprosto nevyhovujícím zdravotním a hygienickým podmínkám, které u rasů doma panovaly.
V digitálním Špalíčku jsou už tisíce kramářských písní
Kramářských písní můžeme dnes ve Špalíčku najít kolem čtyř tisíc. Kromě vlastní sbírky Národního muzea do něj přispěly i další instituce:
„My jsme se dohodli s Etnologickým ústavem AV ČR v Praze, kde nám poskytli své kramářské písně, byť jich není mnoho. Dohodli jsme se i s Regionálním muzeem ve Vysokém Mýtě a Městským muzeem ve Skutči, takže jejich písně jsou už přístupně ve Špalíčku. A v letošním roce bychom měli připojit Moravskou zemskou knihovnu, která má opravdu zásadní sbírku. A navíc pracovníci této knihovny se v posledních letech kramářským písním intenzívně věnují. Stejně tak máme připravenou spolupráci s Moravským zemským muzeem.“
Postupně se zapojují i další regionální instituce. Digitální Špalíček však není určen pouze pro historiky a další badatele:
„Samotná databáze je přístupná širokému publiku. Je dostupná na adrese www.spalicek.net. Tam si může každý prohlížet kramářské písně, může se tam zaregistrovat a vytvářet si vlastní kolekce, které se mu spojí s jeho účtem, takže se nikde neztratí. Co se týče institucí, tam je samozřejmě přístup trošku jiný. Teď jsme ve fázi, kdy připravujeme nový katalogizační systém. Ten by měl být za Špalíčkem jako neveřejná databáze, kterou bychom byli schopni poskytnout i zájemcům z řad institucí. Třeba menším muzeím, která nemají prostředky na to, aby si vytvářela vlastní databázi kramářských písní. Mohla by si je vytvářet přímo v naší databázi, v on-line prostředí na Špalíčku. Ty by pak byly přístupné pouze jim nebo dalším uživatelům interní databáze.“
Sv. Korona před nákazou nechrání
Na stránkách Špalíčku si lze ale také prohlédnout virtuální výstavy, kde autoři projektu přibližují různé sbírky kramářských písní. Jedna z nich se týká i dnes velmi aktuálního fenoménu, totiž epidemií a nakažlivých nemocí. Ochranu před nimi měla skýtat křesťanská mučednice sv. Korona, jejíž ostatky do Čech přivezl císař Karel IV. Její jméno samozřejmě svádí k podobnosti s koronavirem, a takové zprávy se nedávno objevily i v médiích. Jak ale uzavírá Matěj Měřička z Národního muzea, sv. Korona ani podle legendy ochranu před nakažlivými nemocemi neposkytuje. Zato prý pomáhá při nalezení ukrytých pokladů…
