Uspěje vláda s návrhem na rozpuštění Dělnické strany?

Nejvyšší správní soud začal v pondělí projednávat vládní návrh na zrušení krajně pravicové Dělnické strany. Vláda tvrdí, že je spjata s neonacisty a představuje nebezpečí pro demokracii.

Tomáš Sokol, foto: ČTK

V pondělí se hovořilo především o programu strany, v úterý se soud věnoval spojení DS s extremistickými organizacemi, ve středu se zaměří na veřejné akce a výslech svědků. Výslechy by měly pokračovat i ve čtvrtek, kdy by mohl padnout verdikt.

Návrh na zákaz Dělnické strany podala vláda už jednou, v březnu loňského roku, ale neuspěla. Předseda soudního senátu Vojtěch Šimíček tehdy uvedl: "Vláda nedokázala tvrdit a zejména důkazně podložit žádný z těch důvodů, na základě kterých ústavní, zákonná a také úprava obsažená v mezinárodních smlouvách umožňuje zakázat politickou stranu."

Druhý návrh kabinetu je důkladnější, říká advokát Tomáš Sokol, který zastupuje vládu:

"Zatím všichni, kteří ten návrh nějak hodnotili, tak říkají, že je důkladnější, poučil se z toho neúspěchu, je důkladnější, ale více bych ho hodnotit nechtěl, protože jsem se na něm samozřejmě také podílel a to by trochu zavánělo."

Tomáš Vandas, foto: ČTK

Podle předsedy Dělnické strany Tomáše Vandase ale vláda ani tentokrát neuspěje:

"Neexistují důvody pro zrušení Dělnické strany, protože to, co předložila vláda je důkazní materiál na bázi nuly, tam se nic nenajde proto, aby byla strana zrušena, tak si myslím, že opět odejdeme stejně jako v loňském roce od soudu vítězně."

Propagaci neonacismu nebo záměr potlačování menšin Vandas popřel. Strana je ale podle Sokola prostřednictvím personální unie spojena s Národním odporem, který sdružuje radikální české neonacisty. V obou uskupeních figurují často titíž lidé.

Co je třeba dokázat, aby byla strana rozpuštěna, vysvětlil Rádiu Česko odborník na extremismus z Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš:

Foto: ČTK

"Je třeba prokázat, že činnost té strany je skutečně nebezpečná pro demokratický systém a že její činnost je schopna ohrozit českou demokracii. A to zhruba v intencích, které stanovila naše judikatura i judikatura evropská. Takže v danou chvíli se bude jednat hlavně o to, zda předložené důkazy jsou legální a zda je to nebezpečí, které představuje Dělnická strana skutečně takové, aby ospravedlňovalo natolik závažný zásah do ústavních práva jako je zákaz politické strany respektive právní terminologií rozpuštění politické strany."

Dělnické straně se kvůli soudu věnují média a strana tak získává publicitu. Politoložka Vladimíra Dvořáková doplňuje:

"Je to součást taktiky tohoto typu stran vytvářet situaci, která není úplně jednoznačná z hlediska porušení zákona, ale která se tomu velmi blíží. A právě proto, že to není úplně jednoznačné, tak se kvůli té diskusi, která se kolem toho rozvíří, tak se stávají známými, mohou vystupovat s velmi populistickými jednoduchými prohlášeními. Většinou se stylizují do role těch, kteří obhajují ty slušné, hodné občany. Stylizují se do role demokratů, oni kritizují politiky a chtěli by, aby se vše rozhodovalo prostřednictvím přímé demokracie a je to prostě součást jejich strategie, taktiky jako to nacházíme v jiných i západoevropských stranách tohoto typu."