Uzbekistán je jedním z budoucích zajímavých trhů, říká šéf komory států SNS

Pro české firmy je velmi lákavým trhem Rusko a Ukrajina, svoje šance ale hledají i v méně známých zemích. Mezi ty patří země Společenství nezávislých států (SNS), tedy třeba Kazachstán, Arménie nebo Uzbekistán. Právě do posledně jmenované země směřovala nedávná podnikatelská mise, kterou pořádala Komora pro hospodářské styky se státy SNS a Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Na otázky Radia Praha odpovídal výkonný ředitel komory František Masopust. Nejprve prozradil, jaké firmy se akce zúčastnily.

František Masopust, foto: archiv F. Masopusta

"Měli jsme tam - tak jako v převážné většině našich podnikatelských misí - poměrně široký průřez odborností a zaměření. Vezmu to od toho, co bývá obvyklé "až na prvním místě" - to jsou peníze. Byl tam představitel České exportní banky, představitel státní pojišťovací společnosti EGAP. Pak to byly firmy jak z oblasti strojírenství, stavebnictví, chemického průmyslu, dopravy, tak třeba i potravinářských technologií a v tomto případě poprvé to byla i firma, která pracuje v oblasti textilního průmyslu."

Čím je region Společenství nezávislých států pro české firmy a podniky zajímavý z hlediska exportního?

"Z hlediska exportního je zajímavý tím, že má poměrně dost peněz. Je to nejen ropa a plyn, ale konkrétně v případě Uzbekistánu je to třeba zlato: obrovské zásoby a obrovské objemy, které jsou vytěženy. Znamená to, že i stát je poměrně slušně finančně vybaven. "Stát" říkám proto, že v Uzbekistánu, na rozdíl od některých dalších postsovětských subjektů, jako je třeba Rusko, Ukrajina a z velké části i Bělorusko, převládá státní podnik. To znamená státem centrálně řízená ekonomika. Tím pádem je partnerem stát, který buď má peníze a je možné tam exportovat a prodávat, nebo peníze nemá a tím pro nás přestává být zajímavý. Je tam poměrně značný problém s možností vyvezení zisku za hranice Uzbekistánu. V tomto směru jejich zákonodárství není extrémně příjemné. Tak i třeba jedna nejmenovaná automobilka - západoevropská, téměř zámořská - která si tam vybudovala svoji filiálku, tak udělala velmi dobře, protože to je produkt, který má uplatnění na místním trhu i na trzích sousedních zemí. Zisk se jim domů vrací ve velice omezeném poměru s tím, co do toho investují."

Zmínil jste, že tento region má finanční prostředky. Myslíte si, že bude i v budoucnu perspektivní pro české firmy a perspektivnější než státy Evropské unie, které si prošly poměrně dlouhou a vleklou hospodářskou krizí?

Ilustrační foto: Evropská komise

"Je tam stále živá ta vzpomínka, tradice, a upřímně vám řeknu, že když jsem mluvil s náměstkem ministra průmyslu, když jsem mluvil se svým kolegou, předsedou uzbecké obchodně-průmyslové komory, tak každé čtvrté slovo byla tradice dodávek z Československa. Rozsah komodit, které se dodávaly - to snad ani nemusím popisovat - je daleko širší, než jsou naše současné možnosti, protože velká část našeho průmyslu jednak zůstala na Slovensku a jednak skončila. Takže tady já vidím perspektivu. Vím, že je to složité teritorium. Zatímco v Rusku musíte najít partnera a za tím partnerem chodit, jezdit, potkávat se s ním, sedat si s ním za stůl, koukat si do očí, mluvit, mluvit a mluvit, tak tady, protože to je ve státních rukou, musíte najít cestu k tomu správnému úředníkovi, dostat se na správnou patřičnou úroveň, aby bylo schváleno rozhodnutí o tom, že toto se koupí. Podnik sám o sobě je už jenom výkonný orgán. Ten na to dostane peníze z ministerstva a koupí to."

Jak na místě probíhalo vyjednávání? Kontaktovali jste velké státní organizace, velké státní podniky, byli jste přímo v nich a mluvili jste s těmi lidmi, nebo jste si spíš vytvořili síť kontaktů, abyste v budoucnosti navázali na tyto kontakty?

"Převážná většina účastníků naší cesty byly firmy, které už mají zkušenost s působením v Uzbekistánu a využily naší podnikatelské mise k tomu, aby za formální podpory mezivládní komise pokračovaly ve svých vyjednáváních. Evidentně je tam řada rozpracovaných projektů, některé projekty už jsou ve fázi blížící se k podepsání nějakých předběžných smluv, ale je tam současně řada tendrů, kterých se účastní české firmy. Každá taková příležitost se ukázat s tím, že nejsem obyčejná firma, ale že za mnou stojí stát, to v těchto zemích zabírá."

Jaké firmy nebo společnosti z Evropy mohou být pro české firmy, které chtějí exportovat do zemí jako je Uzbekistán nebo Turkmenistán, konkurencí?

Ilustrační foto: Evropská komise

"Já bych začal spíš tím, jaká je v těchto zemích konkurence: čínská. Naše firmy narážejí na to, že téměř ve všech odvětvích se objevují dovozci a dodavatelé z Číny, kteří jednak využívají toho, že kvalita jejich zboží je nižší, tím pádem snižují ceny, a když už je jejich kvalita dejme tomu srovnatelná, tak uměle snižují ceny proto, aby se na ten trh dostali a aby vyeliminovali konkurenci. Zrovna dva dni před naším příjezdem tam byla obrovská čínská delegace. Odjížděli jsme, byla tam delegace z Kanady. Specifická nevěsta, kterou Uzbekistán je, má hodně nápadníků, protože si řada zemí a řada ekonomik uvědomuje, že je to jeden z budoucích možných zajímavých trhů."

Myslíte si, že české firmy mají dobré postavení ve kvalitě výrobků, které by tam případně mohly dovážet, nebo ještě v něčem jiném?

"Kvalita a tradice, to musí být. Je to úplně jiná mentalita, než dejme tomu Rusko, kde heslo "jsme Slované" občas působí jako ta poslední kapička, která převáží váhy, tady to není. Prostě jsme lidi, kteří si rozumí, kteří si dokážou po skončení oficiálních jednání sednout k večeři a povídat si o životě, povídat si o věcech, které jsou pro obě strany běžné, každodenní. Toto jsou naše plusy, naše pozitiva. Ve všem ostatním se musíme tvrdě bít a naše firmy se tvrdě bijí s konkurencí."