Úzké uličky, romantická náměstíčka a synagogy. To je židovská čtvrť v Třebíči, zapsaná na seznam UNESCO
V 80. letech 20. století byla židovská čtvrť v Třebíči určená k demolici. Měly tu vyrůst paneláky. Dnes je světovou památkou zapsanou na seznam UNESCO, jako jedinou mimo území Izraele. V židovské čtvrti se dochovala i rituální koupel mikve. Ochutnat tu můžete Hamanovy uši a dozvíte se, jakou informaci nabízí čísla na domech.
Najdete tu úzké uličky mezi domy, veřejné průchody, které zkracují cesty, romantická náměstíčka s galeriemi a kavárničkami. Ve čtvrti je 123 staveb. Například Přední a Zadní synagoga, židovská radnice, rabinát, chudobinec, nemocnice a škola. V jednom z domů je i mikve, což je rituální koupel. Vlastnila ho Žofie Koplová. Vydejme se tedy s průvodkyní Leonou Salákovou do jeho sklepa.
"Mikve byly v každé židovské čtvrti, ale ne v každém městě se zachovaly do dnešních dnů. Tato mikve už neslouží svému účelu. Většinou byly součástí obytných domů. Je to pro ortodoxní Židy jejich rituální očistná lázeň. Je napájená přírodním pramenem. Pokud si chtěli vstup do mikve udělat trošku komfortnější, tak si tam dávali rozžhavené cihly, protože ta voda je opravdu studená.
Ortodoxní muži by tam měli vstupovat každý týden před svátkem šabat. Ženy o něco méně často, například před svatbou, po porodu, po menstruaci. Dodnes do mikve mají povinnost vstupovat Židé, kteří patří k rodu Kohenů, a také písaři tóry. Do mikve vstupuje člověk nahý, a hloubka mikve by měla umožnit dospělému člověku se zcela ponořit až po hlavu. V České republice existují dvě funkční mikve. Jedna při Židovské obci v Brně a druhá je v Praze."
Počátky zdejší Židovské obce můžeme v Třebíči hledat už ve 14. století. Ale vznik synagog je datován až o tři století později.
Z tří set Židů se po válce vrátilo 10
Největší rozmach zdejší židovské čtvrti byl ve druhé polovině 17. století, kdy zde žilo kolem 1500 až 1700 lidí.
"Měli povinnost, kterou jim uložil od roku 1723 vlastník třebíčského panství Jan Josef z Valdštejna, bydlet tady ve čtvrti, a nesměli se stěhovat mimo její hranice. To pro ně platilo do roku 1848, kdy bylo ghetto zrušeno. Židé pak měli možnost bydlet i mimo hranice ghetta, čehož většina využila. V 19. století tady žilo už jen 900 židovských obyvatel. Ten počet se postupně snižoval.
V roce 1942 tady žilo jen 300 židovských obyvatel, a ti byli v květnu 1942 odvezeni do Terezína a pak do vyhlazovacích táborů. Z nich se do Třebíče vrátilo po válce pouze 10 přeživších, takže my už tady nikoho z těch původních židovských rodin, nebo z jejich potomků, nenajdeme. Z 90 procent v těchto domech bydlí soukromníci, a 10 procent z této čtvrti vlastní město. Je to třeba budova synagogy, nebo vedlejší dům, kde máme expozici klasického hokynářství, je tady spousta galerií, restaurací, kavárniček, a slouží to spíše na bydlení."
Místa v synagoze byla součástí dědictví
V židovské čtvrti jsou dvě synagogy, Zadní synagoga byla vystavěná v roce 1669. Muži a ženy vstupovali i seděli zvlášť. Rozsáhlou rekonstrukcí prošla teprve v letech 1989 až 1997. Dnes slouží jako výstavní a koncertní síň. Na stropě jsou tři symboly. Dva krajní znázorňují oblohu posetou hvězdami, prostřední, zapadající slunce.
"Je to symbolika židovského nového dne, který začíná západem slunce a vyjitím prvních hvězd. Naproti nám je nejdůležitější stěna synagogy, je to stěna východní, směr modliteb, a je to také směr k Izraeli. Uprostřed hlavní stěny najdeme synagogální oponu, za kterou se kdysi ukrývaly svitky tóry. Při pravidelných bohoslužbách se z těch svitků četlo. My bohužel za tou oponou už nic nenajdeme, je tam prázdné místo, protože tady už se bohoslužby nekonají. Poslední bohoslužba tu proběhla ve 20. letech 20. století. Pak už se bohoslužby konaly jen v přední synagoze. Tady byl od roku 1926 sklad kůží. Rodina Subakových, která tu vlastnila budovy koželužen, tak si tento prostor pronajímala."
V synagoze najdeme i tři plastiky od paní Margit Subakové. Jako jediná z rodiny přežila druhou světovou válku, protože před jejím vypuknutím odjela do zahraničí. Do Třebíče se už po válce nikdy nevrátila a v Americe se věnovala umění.
V Přední synagoze nenajdeme prakticky žádné památky. Jak připomíná Leona Saláková, tady se konaly bohoslužby až do roku 1942. Dnes patří už 50 let Československé církvi husitské a slouží jako kostel.
"Tady se bylo 80 míst pro muže, a 20 míst na ženské galerii. Ta místa byla součástí majetku Židů, takže pokud některý zemřel, tak to bylo součástí dědického řízení. Moc se tady toho nedochovalo, nejsou tady žádné nástěnné malby."
Ochutnat můžete Hamanovy uši
V židovské čtvrti je i několik zajímavých domů, třeba dům Seligmanna Bauera. V roce 2011 prošel rozsáhlou rekonstrukcí a byl upraven na židovské muzeum. Expozice představuje bydlení židovské rodiny v meziválečném období. V přízemí domu se nachází hokynářství a v prvním patře domu nalezneme kuchyň a ložnici.
"My jsme teď v klasickém hokynářství. Máme tu pult, na kterém je starodávná pokladna. Jsou tu bankovky, kterými se před sto lety platilo. Je tu také recept a na talířku pečivo, které se jmenuje Hamanovy uši. Haman byl kdysi v Persii proradný vezírův rádce. Nenáviděl Židy, snažil se je zlikvidovat, naštěstí se mu to nepovedlo. Zabránila mu v tom tehdejší žena perského krále Ester. On sám stanul na popravišti, a Židé byli zachráněni. To židovské cukroví si můžete i zakoupit v místní kavárně Vrátka přímo tady v židovské čtvrti."
Kolik čísel, tolik vlastníků domu
Pokud se v židovské čtvrti dobře díváte, určitě vás zaujme, že jsou tu domy značené arabskými číslicemi a navíc tu vidíte i písmena.
"Na horním číslu vidíme ještě písmenka A, B, C. To značí, kolik bylo v konkrétním domě vlastníků. Takže tento dům vlastnili tři majitelé. Byly tu tři stavební jednotky. To je taková zajímavost. Ve čtvrti bylo málo místa, takže bydleli, jak se v té době dalo. A proto ty domy jsou uvnitř horizontálně nebo vertikálně členěné na ta vlastnická práva. Křesťané měli na domech klasické značení čísly a Židé měli značení pomocí římských číslic."
Na židovském hřbitově se i dnes pohřbívá
Součástí židovské čtvrti je i hřbitov. Je jedním z největších a nejlépe zachovaných židovských hřbitovů v Česku. V roce 1903 vyrostla v blízkosti vchodu na hřbitov obřadní síň, jejíž nejcennější součástí je barevné rituální umyvadlo - kijor.
"Hřbitov se nacházel za tou židovskou čtvrtí a patří k těm největším tady v republice. Nachází se tam přes 11 tisíc hrobů, ale těch náhrobků je tam jenom třetina. Občas se tam pohřbívá, zhruba jednou do roka. Lidé, kteří jsou tam pohřbeni, tak většina patřila k té židovské komunitě tady z Třebíče. Sice tady ve čtvrti už žádní Židé nebydlí, ale někteří potomci z této třebíčské komunity ještě žijí. A pokud žijí v nějakém jiném městě, tak mají i povolení se tu nechat pohřbít," dodala průvodkyně Leona Saláková.
V těsném sousedství ghetta vznikla křesťanská bazilika sv. Prokopa, která patří ke skvostům středověkého stavitelství a je také zapsána na seznam UNESCO.
Související
-
Kraj Vysočina
Kraj na pomezí Čech a Moravy. Kdo nenavštívil Telč a Zelenou horu, o hodně přišel. Rodiště Gustava Mahlera.
-
Poznejte kraje Česka
Praha je nejznámější a nejatraktivnější město Česka. Ale Česko zdaleka není jen Praha.
