Uznání policii

K vystoupení české policie během zasedání MMF a Světové banky se vrací ve svém komentáři Zdeněk Vališ.

Na čtvrteční závěrečné tiskové konferenci nešetřili nejvyšší představitelé obou mezinárodních institucí slovy chvály na adresu České republiky a českých úřadů za to, jak perfektně zvládly organizaci výročního zasedání. A nešlo zřejmě jen o formální poděkování hostitelům. Tak dobrými herci pánové Köhler a Wolfensohn zase asi nejsou. Bylo vidět, že svá slova myslí upřímně. Dokonce ani protřelí reportéři prestižních světových médií se tentokrát při svých dotazech ani náznakem nepokusili jejich obsah nějak zlehčit či relativizovat poukazem na případné nedostatky a chyby. Přitom oba finančníci neopomněli věnovat velkou část svých díků a uznání české policii za její odvahu a nasazení na jedné straně a citlivý a uvážlivý přístup na straně druhé. To se jen tak nestává, aby policejní složky kdekoli ve světě vyvolávaly sympatie. Natož v zemi, kde je ještě v živé paměti, jak vzduchem sviští pendreky esenbáků a proudy vody srážejí na dlažbu lidi s holýma rukama.

Právě kolem bezpečnostních opatření a příprav na možné násilné akce a nepokoje bylo v uplynulých týdnech hodně rozruchu. Kdekdo obviňoval ministra vnitra a velení policie z vyvolávání atmosféry strachu a paniky. Vzdálený pozorovatel mohl ze slov některých politických činitelů či z tónu mediálních komentářů skoro nabýt dojmu, že česká policie bude tím hlavním protivníkem, s nímž bude nutné se koncem září vypořádat. Ještě v neděli večer pár hodin před dramatickými úterními událostmi se ministra vnitra Stanislava Grosse snažil dosti nevybíravě ztrapnit v České televizi moderátor diskusního pořadu. Jistého zadostiučinění se policistům dostalo až tento týden, kdy jim jednoznačnou podporu vyjádřili, až na komunisty, všechny parlamentní strany a dokonce i naprostá většina komentátorů. Policie v jakékoli demokratické zemi může účinně zasahovat v zájmu ochrany pořádku, zdraví a majetku pouze tehdy, když za sebou cítí alespoň základní loajalitu veřejnosti a ústavních orgánů. Česká policie má jistě ještě daleko do dokonalosti. Přesto si tentokrát za své vystoupení v průběhu výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky zaslouží jako celek bezesporu uznání.

Jen tak mimochodem, někteří policisté, kteří se měli pohybovat v takzvané první linii, si součásti ochranné výstroje nakoupili za vlastní peníze. Stát nemá tolik prostředků, aby je zajistil pro všechny. A tak třeba v bitvě na Vyšehradě, kde útočil v několika směrech dav vyzbrojený dlažebními kostkami a různými bojovými předměty a vedený profesionálními revolucionáři ze zahraničí, bránili po určitou dobu jeden z přístupů ke Kongresovému centru policisté vlastními těly. Bez přilby a bez ochranného štítu. Jak už to ale bývá, na odvahu a hrdinské jednání, ve chvíli, kdy šlo skutečně o život, se brzy zapomíná. Zato lze téměř s jistotou očekávat, že v příštích dnech bude hlavní pozornost věnována především stížnostem těch z demonstrantů, kterým některý z policistů šlápl na kuří oko.