V Československu by neměla klid, Francie jí dala svobodu, i když v právech žen kdysi zaostávala
Pro emigraci do Francie se Florianna Kudrnová rozhodla, když ji bylo 15, protože jako dítě ze smíšené rodiny se v Plzni cítila nepatřičně. Na druhou stranu, ani dnes by nechtěla žít na francouzském venkově, cítí, že tam také nepatří. Doma je v multikulturní Paříži. I dnes mluví plynně česky, tlumočí bývalým krajanům, kteří se dostanou do francouzských nemocnic nebo se ocitnou bez domova.
Vyrůstala na Plzeňsku, přesto v česko-polsko-francouzském prostředí. Od dětství jezdila za prarodiči do Francie. Dvojjazyčnost ale pro Floriannu Kudrnovou nebyla výhodou, ale stala se nástrojem, kterým ji vydírali. Nátlak a šikanu cítila od dětství, po rozvodu rodičů, kdy zůstala s matkou, ještě víc. Po základní škole tak věděla přesně, co chce. Odjet z Československa - emigrovat - se tak rozhodla v 15 letech.
“Věděla jsem, že mě nepřestanou otravovat, že se to bude zhoršovat,” říká na adresu StB. Usadila se v Paříži. Nejprve, jak sama Florianna říká, si “žila vlastním životem”. Brzy se vdala, vystudovala, založila rodinu, dlouhou dobu žila i v Bordeaux, kde se věnovala sociální činnosti. Pak se vrátila do Pařížského regionu a žije v obci Ivry, kde se velmi angažuje v sociálním sektoru. Dodnes pracuje jako tlumočnice pro osoby bez přístřeší. Ráznost, vstřícnost, srdečnost a hlavně humanita, to jsou vlastnosti Florianny Kudrnové. Lidskosti a multikulturality si váží i na Francii. Jako emigrantka se necítí, protože, jak dodává, “Česko patří do Evropy!”
