V Českých Budějovicích bojují se zákeřnými prvoky

Smrtelnou spavou nemocí, kterou přenáší moucha tse-tse se lidé mohou nakazit v tropické Africe. Široké veřejnosti málo známou Leishmaniózou se ale lidé mohou nakazit kdekoliv v tropech i v některých jižních zemích Evropy. Obě nemoci vyvolávají patogenní cizopasníci, prvoci Trypanosoma, respektive blízký příbuzný Leishmania. Na boji proti nim se významně podílí i tým profesora Julia Lukeše z Biologického centra Akademie věd České republiky v Českých Budějovicích za účasti studentů Biologické fakulty Jihočeské univerzity. Dosavadní výsledky výzkum mají velký vědecký význam. Nedávno také za ně tým profesora Lukeše získal prestižní Cenu Akademie věd České republiky.

Julius Lukeš, foto: autor

"Spavá nemoc je v podstatě vždy smrtelná, když se neléčí. Ale léky, které jsou k dispozici jsou velmi staré, protože farmaceutické společnosti do výzkumu takových chorob moc neinvestují. Země, ve kterých je tato choroba rozšířena, nejsou solventní, nemohou za léky, za jejich výzkum zaplatit. Zato Leishmanióza už je mnohem rozšířenější nemoc. Vyskytuje se i ve Francii, Itálii, Španělsku. Občas se stane, že si ji lidé přivezou do Česka z dovolené zejména v Chorvatsku nebo v jiných mediteránních zemích. Proto také pozornost věnovaná Leishmanióze je mnohem větší a jsou už k dispozici poměrně dobrá léčiva."

Říká Julius Lukeš. Zároveň ale připomíná, že problémem u Leischmaniózy je diagnostika. Jednak je třeba určit, zda je pacient vůbec nakažený. To donedávna trvalo třeba i několik dní až týdnů. Jednak záleží na tom, jakým kmenem Leischmaniózy je pacient napaden. Podle toho se nemoc projevuje různě, od vcelku neškodného malého vřídku na noze až po napadení vnitřních orgánů, kdy už může jít o život.

"My jsme na tom spolupracovali v rámci grantu Evropské unie s dalšími sedmi laboratořemi. Navrhli jsme určité testy, jak co nejrychleji přijít na to, kterým kmenem je pacient infikován, to znamená, jak velká jsou rizika pro jeho zdraví. A navrhli jsme, jak diagnózu u Leischmaniózy vůbec provést co nejrychleji."

Pokud jde ale o spavou nemoc, profesor Julius Lukeš odmítá představu, že by jeho tým v současné době nějak přispěl k jejímu léčení. Na tom selhaly mnohem větší a renomovanější vědecké týmy. Prvok Trypanosoma je totiž nesmírně záludný. Když ho lidský imunitní systém odhalí a chce proti němu začít bojovat, stane se Trypanosoma obrazně řečeno neviditelnou.

"My se spíše pohybujeme v oblasti základního výzkumu Trypanosomy. Její buňka je velice zvláštní, protože se patrně za poslední miliardu let téměř nezměnila. Když ji tedy studujeme, koukáme se na to, jak zhruba mohla vypadat většina buněk existujících na Zemi před miliardou let. Zachovaly se v ní určité prastaré mechanismy, které naprostá většina buněk nahradila modernějšími přístupy nebo modernějším způsobem existence. To ale neznamená, že Trypanosoma by byla neschopná nebo nějak zastaralá ve své schopnosti přežít. Je tady celou tu miliardu let a dokáže nás celkem spolehlivě zabít. My máme k dispozici miliardy našich vlastních buněk, které s ní bojují, a přesto Trypanozoma vyhrává. Je to tedy intelektuálně velice stimulující výzkum."

Cílem výzkumu týmu profesora Lukeše bylo identifikovat ty proteiny, na kterých je prvok životně závislý.

"Snažíme se přijít na takové bílkoviny, které jsou pro Trypanosomu naprosto zásadní a pokud se nějak poškodí, tak Trypanozoma zahyne. Pak by to byl ideální cíl pro veškerá léčiva, která by byla zaměřena právě na tyto proteiny."

Potíž je v tom, že u Trypanosomy je poněkud pozměněné centrální dogma molekulární biologie, že tedy DNA je přepsána do RNA a z ní jsou pak v buněčných ribozomech vyráběny bílkoviny. U Trypanosomy musí být ještě RNA zvláštním způsobem pozměněna. Teprve potom je možné syntetizovat bílkoviny. Jak uvádí profesor Lukeš, dochází tady k podivuhodným věcem. Toho, kdo tato tajemství objasní, určitě čeká Nobelova cena.