V hlavní roli blatnerfon

V roce 1966 vzpomínal u rozhlasového mikrofonu na své začátky v krátkovlnném vysílání Živan Vodseďálek. A ve svém vyprávění popsal pro nás už skoro nepředstavitelný přístoj.

"Brzy se začal používat blatnerfon. Na blatnerfonech se natáčelo na kovový pás. Byla to ohromná monstra, vypadalo to jako malý tank. My jsme tomu říkali mandly. Ty blatnerfony byly pekelně drahé. Myslím, že jeden stál několik set tisíc korun. Původně byly dva, potom čtyři, nakonec jsme jich měli šest. Na ty pásky se nahrávalo a později potom se většina programu už reprodukovala z těchto blatnerfonů," vzpomínal Živan Vodseďálek.

V archivu jsme našli i Vodseďálkovu vzpomínku na vůbec první československé vysílání do zahraničí. A v takové vzpomínce samozřejmě nemůže blatnerfon chybět:

"Část programu šla už z blatnerofonu. Pochopitelně, jak to vždycky bývá, předtím blatnerfony fungovaly, ale jakmile bylo oficiální zahájení, blatnerfon vypověděl službu. To už je takzvaná zlomyslnost věcí nebo zlomyslnost osudu. Ještě pikantnější bylo to, že pochopitelně se k tomuto slavnostnímu vysílání sešli nejvyšší pánové tehdejšího rozhlasu... No prostě byla z toho velká ostuda. A trvalo asi půl hodiny, než se blatnerfon umoudřil a než se dal opět do chodu."

Ale i přes drobné nedostatky se na krátkovlnné vysílání brzy objevily první ohlasy:

"Čekali jsme asi tři, čtyři dny... a najednou přiletěla první vlaštovka. Pokud se pamatuji, bylo to prosté potvrzení, anglicky psané, že naše stanice byla zachycena kdesi v Austrálii. Den nato už ale přišla lavina dopisů."