V jednom pytli

r_2100x1400_radio_praha.png

Zákeřný teroristický útok na Spojené státy vyvolal v Česku celou škálu reakcí, včetně různých paušalizujících soudů. Mimo jiné, jak uvádí Zdeněk Vališ, se rozpoutala diskuse, zda nutnost zesílené ochrany základních demokratických hodnot nemá mít mnohem širší rámec, jinými slovy, koho všeho považovat za teroristu.

Útok na Spojené je úděsný zločin proti lidskosti. Nelze ho ničím ospravedlnit, nelze chápat motivy vrahů. A nelze tudíž ani přijmout volání pseudohumanistů po takzvaně uvážlivém jednání a využití všech právních a snad dokonce mírových prostředků. Lidé, kteří takto uvažují zřejmě ztratili elementární soudnost, popřípadě, jak výstižně napsal komentátor Mladé fronty Dnes, "ponižují vlastní lidskost". Volání Nechceme další mrtvé nemá logiku. Každý zločinec si jakoukoli váhavost vyloží jako slabost a udeří znovu.

Na druhé straně by ale odhodlání k tvrdé odvetě nemělo svádět k účelovému honu na čarodějnice, při kterém je za nepřítele označen každý, kdo si třeba dovolí zapochybovat o naprosté dokonalosti kapitalistické společnosti. Politiky rozhodně nešlechtí, když se snaží využívat emocí ke značkování a házení do jednoho pytle celé skupiny lidí. V uplynulých dnech se k takovým praktikám uchýlili nejen někteří komentátoři, třeba i známý politolog Bohumil Doležal, ale také politici ODS, včetně samotného předsedy Václava Klause. Nebezpečí podle nich nehrozí jen od militantních teroristických skupin, ale v podstatě od všech extremistických hnutí, jejichž společným cílem je přes rozdílné ideové zázemí útok na demokratický systém.

S touto tezí se samozřejmě dá plně souhlasit. Různé novodobé mesiáše prosazující své přesvědčení o oprávněnosti určité ideologie násilnými metodami a nadřazující ideu nad nevinnou lidskou oběť lze bezpochyby označit za teroristy. Přesto už ale jisté pochybnosti budí třeba příměr poradce šéfa sněmovny Jakla, který nevidí rozdíl mezi tím, když hoří synagoga zapálená nacisty a když hoří pumpa Shell či restaurace McDonalds zapálená bojovníky za spravedlivý globální řád. I když v tomto případě je záhodno mít na paměti slova známého teroristy-revolucionáře o tom, že z malé jiskry vzejde velký plamen. Přecitlivělost některých moralistů na tvrdé zásahy vůči radikálům tedy není na místě, stejně jako tvrzení, že ideál přece není tak špatný, pouze metoda je nepřijatelná.

Nepřijatelné je ovšem také ono házení všech do jednoho pytle jako nepřátel demokracie. Od ekologických aktivistů všeho druhu, přes intelektuály až po antiglobalisty. Klást celý tento různorodý názorový tábor téměř na úroveň teroristů, kteří zaútočili na Spojené státy, zavání rovněž ztrátou soudnosti, jako v případě lidí snažících se relativizovat zločin spáchaný 11. září. V tomto černobílém vidění se do klatby fundamentalistických strážců hodnot euroamerické civilizace může dostat v zásadě každý, kdo vysloví poněkud jiný názor, položí nepříjemnou otázku, či zapochybuje například o dogmatu, že globalizace přináší všem jen prospěch a na kapitalismu nelpí ani malá skvrnka.

Řadit Václava Klause mezi fundamentalisty a podsouvat mu - byť náznakem - úmysl pořádat hon na čarodějnice by byla samozřejmě nehoráznost. Spíše by se v jeho případě dalo hovořit o profesorském syndromu, o snaze mít i složité společenské jevy zařazené v přehledných a jasně definovaných kategoriích, nejlépe ještě popsané matematickým modelem o spojitých křivkách. To ovšem neznamená, že někomu v jeho blízkém okolí by inkviziční metody nemusely být až tak cizí.