V Jeseníkách proběhl nejtěžší armádní závod Winter Survival

Minulý týden proběhl v Jeseníkách 12. ročník nejtěžší sportovní soutěže české armády Winter Survival. Prvenství obhájilo rakouské družstvo z armádní Školy horských vůdců a záchranářů v Saalfeldenu, druhé místo obsadili příslušníci Vojenské akademie ve Vyškově. O podrobnosti se zajímala Martina Lustigová.

Foto: ČTK

Armádní Winter Survival je vytrvalostní víceboj simulující činnost vojenské hlídky v neznámém zimním horském terénu. Soutěží tříčlenná družstva, která procházejí náročnými disciplínami. Do čtyřdenního závodu nastoupilo 18 družstev z Česka, Rakouska a Slovenska. Jak vlastně závod vypadal? Vedle náročných přesunů na lyžích do něj byly zařazeny i disciplíny, které mají souvislost s bojovou činností v zimním horském terénu. Pokračuje mluvčí závodu Pavel Pazdera: "Sem patří například překonání vodního toku, zdolání ledopádů, překonání různých skalních útvarů, dále střelba ze zbraní, přeprava raněného a samozřejmě přespání v mrazivé noci, kdy si vojáci postavili různé improvizované přístřešky nebo využívali záhrabů ve sněhu, apod."

Foto: ČTK

Závod je označován jako extrémní. Co je na celém klání nejnáročnější? "Kromě těch vojenských disciplín, které souvisejí s přežitím v horách, můžeme jako nejnáročnější označit ten samotný přesun, který vojáci absolvují během čtyř dnů. Jedná se o 100 kilometrů s batohy, ve kterých mají povinnou výbavu, na zádech. Buď jedou na skialpinistických lyžích nebo na běžkách. Pohyb v členitém terénu je velmi náročný, protože se musí překonávat různé výškové rozdíly. A pohybovat se v hlubokém sněhu na lyžích nebo sněžnicích je opravdu vyčerpávající."

To, že jde o skutečně extrémní závod, dokládá i fakt, že ho z původních osmnácti dokončilo deset družstev. Ostatní závodníci museli odstoupit kvůli zranění, vyčerpání nebo nesplnění časových limitů. Proč vlastně soutěží týmy a ne jednotlivci? "Při plnění úkolů v terénu jde o týmovou spolupráci. To jsou disciplíny, kde je potřeba, aby si vojáci vzájemně pomáhali. Například při překonání skály se musí vzájemně jistit nebo se po laně vytahovat, atd. Čili oni si vzájemně pomáhají a samozřejmě se prověřuje i jejich psychická odolnost. Kdyby jednotlivec plnil úkoly samostatně, tak by to pro něj bylo daleko složitější," vysvětlil v rozhovoru pro Radio Praha Pavel Pazdera.