V Národním muzeu se rozdělovaly ceny Gloria musaealis za rok 2008

Mikulčice, Český Krumlov, Teplice, Ostrava, Praha - tam všude hodnotila porota Národní soutěže muzeí Gloria musaealis nejlepší výstavy, počiny a knihy roku 2008. Ceny se udělovaly minulý týden v Národním muzeu v Praze. Více už Milena Štráfeldová:

"Nestačí bohaté sbírky pouze mít, ale je třeba poznatky o světě z nich získané předávat také veřejnosti. A právě národní soutěž Gloria Musaealis motivuje muzea a galerie ke zvyšování úrovně prezentace části světového kulturního dědictví, které se podařilo uchovat u nás, v srdci Evropy,"

řekl při vyhlašování cen nový ministr kultury František Riedlbauch. V VII. ročníku soutěže se hodnotilo rekordních 81 přihlášek z celé republiky. To podle jejího ředitele Luďka Beneše nebylo pro porotce nijak snadné:

"Práce poroty je nesmírně náročná, protože v průběhu celého roku musí být v pohotovosti a ty projekty shlédnout. A co si budeme povídat, nejvíc projektů je vždycky poslední dva měsíce před ukončením soutěže. Pak je ta práce skutečně velmi náročná, protože prakticky každý týden musejí někam vyjet."

Porota přitom musela srovnávat nesrovnatelné - například výstavu gotického umění v Alšově galerii na Hluboké s mechanickými betlémy z Třebechovic. Svět pražských kaváren v Muzeu hl. m. Prahy s renesanční ložnicí kutnohorského důlního podnikatele Jana Smíška. Digitalizaci Langweilova modelu Prahy se zrekonstruovanou katovnou v Brandýse nad Labem nebo důlní chodby v Jílovém u Prahy s růžovou zahradou na zámku v Mikulově. V každé kategorii přitom bylo podle Luďka Beneše nejméně deset kandidátů na hlavní cenu. V posledních ročnících je tu i jasně zřetelný trend:

"V oblasti výstav je to cesta směrem k jakési podívané, v dobrém slova smyslu. Aby skutečně návštěvníci měli možnost vidět krásné předměty v krásném prostředí, krásně instalované. Odchází se od množství doprovodných textů a popisek skutečně k té podívané. A pak především to, že výstavy jsou dělány interaktivně. To znamená, že návštěvníci nejenom mohou zhlédnout tyto předměty, ale mohou si třeba i vyzkoušet své dovednosti a znalosti. Jsou prostě vtáhnuti do tématiky výstav."

V řadě výstavních prostor se dnes mohou diváci exponátů i dotýkat. Doslova to ukazuje stálá expozice Hmatové sochařství v Oblastní galerii v Jihlavě, která prezentuje tvorbu nevidomých autorů a současně je určena pro nevidomé návštěvníky. Získala zvláštní Cenu českého výboru Mezinárodní rady muzeí ICOM.

Ale teď k hlavním cenám v jednotlivých kategoriích. Nejlepší výstavou roku 2008 se stala expozice Velkomoravské Mikulčice, která nově představuje sakrální architekturu knížecího hradu raného středověku. Největší podíl na působivé a emotivní instalaci má podle ředitelky Masarykova muzea v Hodoníně Ireny Chovančíkové architekt výstavy Jan Konečný:

"Vytvořil tam sváteční atmosféru, kde lidé můžou vidět audiovizuální program o tom, co v Mikulčicích stalo. Protože když teď přijdete do areálu, tak tam vidíte nádherné louky se solitéry, ale nic nepřipomíná, že je to významná archeologická lokalita. A tam teprve můžeme vidět, jak vypadaly ty stavby. A potom ty krásné řemeslné práce, které jsou známé z různých obrazových publikací, ty velkomoravské gombíky a šperky jsou tam vystavené způsobem, že si je návštěvník může konečně ze všech stran prohlédnout a mít z nich estetický zážitek, jaký si zaslouží."

Slovanské hradiště v Mikulčicích dokonce aspiruje na zápis na Seznam UNESCO - spolu s kostelem sv. Margity v sousedních Kopčanech na Slovensku.

Další oceněnou výstavou byl Biedermeier: umění a kultura v českých zemích 1814 - 1848. Výstavu v Jízdárně Pražského hradu připravilo Uměleckoprůmyslové muzeum. Podle jeho ředitelky Heleny Koeniksmarkové jí předcházelo dlouhé přípravné období:

"To trvalo skutečně asi šest let s tím, že kolegové kurátoři měli možnost projet nejen muzea s exponáty, ale i archivy. Předcházela tomu velká archivní práce především ve Vídni, kde v té době se skutečně v archivech vše z Rakousko-Uherska shromažďovalo a kde se dají nalézt v Technickém muzeu vzorky produkce, přesně označené, odkud to bylo a v kterém roce. Takže to umožňuje pak další datování."

V soutěži Gloria musaealis získala první cenu i výpravná publikace k této výstavě.

"Teď je pro nás především důležité, aby se nám podařilo udělat cizojazyčné vydání té knihy, protože ke všem exponátům se podařilo díky bádáním v archivu a srovnáváním s jinými materiály potvrdit to, co si myslíme, že Praha v té době Vídni docela pěkně konkurovala."

Podle Heleny Koeniksmarkové byl fenomén českého biedermeieru dosud ceněn více ve světě nežli v Česku. Úspěšné výstavy proběhly v Padově, Paříži, Berlíně, Vídni i ve Spojených státech. V soutěži muzejní publikace roku 2008 ale uspěly například i kniha Kde domov můj - Státní hymna České republiky v proměnách doby, na které se podílel i Český rozhlas, nebo katalog výstavy české moderny Sváry zření v Galerii výtvarného umění v Ostravě.

Počinem roku se stala rekonstrukce fotoateliéru Seidel v Českém Krumlově:

"Josef a František Seidl představovali dvě generace fotografů, působili v Českém Krumlově od konce 19. století až do znárodnění jejich provozovny v r. 1952. Zůstalo po nich rozsáhlé dílo především v oblasti portrétní fotografie, ale Josef Seidl, zakladatel ateliéru, byl především znám jako nekorunovaný král fotografů Šumavy,"

vysvětlil Miroslav Reitinger z Českokrumlovského rozvojového fondu, který se záchrany zchátralého objektu i sbírek ujal:

"Samozřejmě byly ve velmi špatném stavu. Jak nemovitosti, tak i technika, která již desetiletí nebyla používaná, tak i dílo, které bylo pod vrstvou prachu v půdních prostorách vystaveno poměrně značným klimatickým šokům. V tom půdním prostoru se teploty pohybovaly od plus 50 do minus 30 stupňů. A to vše se na tom, co se dochovalo, podepsalo. A o to větší a náročnější úkol to byl pro restaurátory a konzervátory, kteří se s tím museli poprat."