V Otesánkovi hrálo v melounu čtyřtýdenní nemluvně. Filmař Jan Švankmajer slaví devadesátiny
Jan Švankmajer slaví 90. narozeniny. Režisér a výtvarník získal ceny na festivalech v Cannes či Berlinale, hlásí se k němu Tim Burton nebo Terry Gilliam a retrospektivy jeho filmů promítlo například newyorské Muzeum moderního umění.
Některá díla vytvořil společně se svou manželkou Evou. Životem ho provázejí loutky. Domácí loutkové divadlo dostal jako osmiletý. Sám si loutky vyráběl a maloval kulisy. Vystudoval obor režie a scénografie na katedře loutek Divadelní fakulty Akademie múzických umění. Jak říká, k loutkám se uchyluje ve chvílích, kdy se cítí ohrožen realitou okolního světa.
Poctu Janu Švankmajerovi vzdal v knize Bruno Solařík. Nejdřív Švankmajera obdivoval, později je spojila spolupráce u filmu i ve skupině surrealistů. Bruno Solařík v jednom z rozhovorů pro Český rozhlas vzpomíná, jak se zúčastnil natáčení Otesánka.
"Když se natáčel Otesánek, tak jim onemocněl skript. A protože jsem se kolem toho ochomýtal, tak jsem jeden den dělal skript zrovna na začátku, kdy herec Hartl otevírá meloun a objeví se tam děťátko. Jeho žena vidí všude děti a on už potom taky. Tak ho vidí v tom rozříznutém melounu. Sehnali k tomu v místní vesnici, kde se to natáčelo, čtyřtýdenní dítě, protože větší by se tam nevešlo. Meloun se musel nejdřív sníst, pak se vnitřek vyfénoval, aby se miminko nenachladilo. Když se tam dítě dalo, tak neustále křičelo, ale mělo být zticha. Nakonec Švankmajer říkal: zkusme to. Dáme na meloun ten vršek a uvidíme. A na první dobrou ten záběr vyšel. Zřejmě si to dítě, když bylo pod tím melounem, myslelo, že je ještě v bříšku."
Když nemohl točit, pracoval jako trikař a výtvarník
Se svojí ženou Evou se Jan Švankmajer seznámil po návratu z vojny, když v Divadle masek připravoval první inscenaci Škrobené hlavy. V srpnu 1968 rodina emigrovala do Rakouska, o rok později se rozhodli vrátit.
Během krátkého období do roku 1970 Švankmajer ještě stihl natočit "kafkovské" alegorické hrané filmy Zahrada, Byt a Tichý týden v domě, morbidní Kostnici a film Don Šajn (1970), kde marionety nahrazují živí herci, kteří mají na kašírované hlavě upevněn drát a vodicí šňůry a symbolizují tak téma lidské manipulace a omezení svobody.
Pak přišlo období, kdy měl zakázáno točit. Jako trikař a výtvarník se však v Barrandovských studiích podílel na filmech Adéla ještě nevečeřela, Tajemství hradu v Karpatech, Deváté srdce a Upír z Feratu. Po ukončení zákazu zfilmoval dvě Poeovy povídky Zánik domu Usherů a Kyvadlo, jáma a naděje.
Lekci Faust provázela řada tragických úmrtí
První dlouhometrážní film Něco z Alenky získal světový úspěch, a na mezinárodním filmovém festivalu animovaných filmů v Annecy (JICA) cenu za nejlepší dlouhometrážní animovaný film.
Roku 1994 měl premiéru Švankmajerův druhý celovečerní film Lekce Faust, s Petrem Čepkem v hlavní dvojroli Fausta i Mefista. Natáčení provázela řada tragických úmrtí a nevysvětlitelných okolností a samotný Petr Čepek film dokončil v době, kdy již byl vážně nemocný. Za tento herecký výkon získal Čepek in memoriam Českého lva. Film byl vybrán pro prestižní mimosoutěžní přehlídku na filmovém festivalu v Cannes.
Později Jan Švankmajer natočil například film Spiklenci slasti, Otesánek (za toho získal Českého lva) nebo Šílení, který je koncipován jako filosofický horor inspirující se osobností Markýze de Sade a povídkami Edgara Allana Poea. K řadě filmů a výstavám poskytl Švankmajer rozhovory. I ty jsou částí knihy Bruno Solaříka.
"Z jisté části se jedná o texty a rozhovory, které publikoval po časopisech, případně dokonce i knižně. Z druhé části se jedná o rozhovory, které sice už publikované byly, ale třeba v nějakých belgických novinách, nebo v nějakém rumunském časopisu při příležitosti různých výstav, kterých jsem se zúčastnil, takže jsem měl možnost zprostředkovávat ty rozhovory. Aby se ty odpovědi neztratily, tak jsem je do knížky zařadil. Kromě toho jsme s Janem Švankmajerem po celou dobu práce na té knížce byli v kontaktu. Kdykoliv mě napadlo, že je tam nějaká mezera, tak jsem se ho rovnou zeptal, a dostal jsem odpověď, která hned šla do knížky."
