V Průhonicích jednají odborníci o ochraně české krajiny

Jak se na české krajině podepsala intenzívní zemědělská výroba, jak do ní zapadají nová satelitní městečka, nakolik je krajina součástí kultury a v čem se v tvorbě krajiny můžeme inspirovat v Evropské unii - o tom všem budou v Průhonicích u Prahy v příštích dvou dnech jednat účastníci konference nazvané Tvář naší země - Krajina domova. Tradici těchto konferencí založil v roce 2001 bývalý prezident Václav Havel a i letošní, již třetí ročník probíhá pod jeho patronací. Podrobnosti má Milena Štráfeldová:

Na nutnost ochrany krajiny a jejího citlivého přetváření poukázali účastníci multioborové konference o české krajině už před čtyřmi lety. Z podnětu Václava Havla se na ní sešli ekologové, urbanisté, architekti, vodohospodáři, zemědělci, ale i památkáři nebo umělci. Šlo o vůbec první velké setkání odborníků, kteří se zabývají dopady lidské činnosti na krajinu. I v dalším ročníku se jednalo o tom, jak zlepšit legislativu ochrany přírody, posílit postavení nevládních organizací a jak čelit ekonomickým tlakům, které krajinu poškozují. Letošní konference je výrazně ovlivněna vstupem České republiky do Evropské unie.

"Evropská unie mění svoji nejkontroverznější a zároveň nejnákladnější politiku - zemědělskou politiku a my už to můžeme začít ovlivňovat,"

uvedl místopředseda Senátu Petr Pithart. Podle ekologů právě intenzívní zemědělství v minulých desetiletích nejvýrazněji zasáhlo do tvorby krajiny. Současná evropská zemědělská politika naopak vede k větší ochraně přírody. Evropská unie přesouvá finanční prostředky z dotací zemědělcům na údržbu krajiny a její ekologické stability. V Česku se tato péče projeví i v řadě hydrologických staveb, regulací vodních toků a protipovodňových opatření. Podle předsedy Společnosti pro krajinu a bývalého ministra životního prostředí Ivana Dejmala však ani přístup Evropské unie není zcela jednotný:

"Existuje takový rozpor. Jednak Evropa deklarovala, že jí o krajinu jde, přijala Evropskou úmluvu o krajině, přizpůsobuje se tomu společná zemědělská politika, na druhé straně je tady ale neustálý ekonomický tlak na mobilitu kapitálu, mobilitu pracovních sil a podobně. A my víme, že péče o krajinu je závislá ne na státních penězích a nějakých velkých dotacích, ale na tom, že se lidé identifikují s tím místem."

Právě v odpovědnosti za konkrétní místa a regiony, v jejich ochraně "zdola" vidí odborníci možnost, jak krajinu uchovat jako nenahraditelný přírodní zdroj. To se projevuje mimo jiné i v rostoucím počtu místních referend, která se staví například proti stavbě dálnic, větrných elektráren, úložišť jaderného odpadu a podobně. Podle Ivana Dejmala čeští ekologové v mnoha směrech dokonce předstihli své evropské kolegy:

"U nás jsme si mnohdy těch problémů všimli dřív, i když jsme je třeba neuměli řešit nebo neměli peníze na jejich řešení. Já si nemyslím, že jsou v té věci někde dál. Já myslím, že jsme dokonce byli dál my."

Součástí konference o české krajině jsou i výtvarné výstavy. V libeňské synagoze budou například studenti pražské FAMU vystavovat fotografie, které dokumentují "stopy doby" na české krajině po roce 1945. Druhou doprovodnou akcí je fotografická výstava "Krajina na kraji" o aktuálním stavu českého pohraničí. Práce českých i zahraničních studentů budou k vidění v pražské Betlémské kapli.