V Rožnově pod Radhoštěm se chystají Dny Texasu
Celý měsíc strávil v Texasu mezi českými krajany ředitel Valašského muzea v Rožnově pod Radhoštěm Vítězslav Koukal. S texaskými Čechy má toto muzeum dlouholeté kontakty. Naši krajané už od počátku 90. let navštěvují Rožnovské slavnosti, rožnovský skanzen naopak v Texasu postavil repliku valašské zvoničky. V létě roku 2005 proběhnou v Rožnově Texaské dny. Na podrobnosti jeho nedávné návštěvy Texasu se Vítězslava Koukala zeptala Milena Štráfeldová:
"To byla spousta vesnic, z těch hlavních to byl Caldwel, Rowena, Temple a Houston."
Co Vás tam přivedlo?
"Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm má projekt Rožnovské slavnosti a tam už léta představuje krajany z různých zemí. A protože se mi zdálo, že už je to takové okoukané, tak jsem si říkal, že tomu musíme dát trošku jiný ráz. Takže teď chceme předvést, jak krajané vlastně žili, když se vystěhovali, a jak žijí dnes. Poprvé k tomu dojde v roce 2005, kdy máme 80. výročí vzniku muzea. A jako první jsme si vybrali Texas, protože tam je asi nejvíce Moravanů a Valachů."
Proč vlastně Moravané a Valaši mířili právě do Spojených států?
"Valaši byli vlastně takový stěhovavý národ. Pocházejí z Rumunska a asi před třemi sty lety se přes Karpaty dostali k nám. Protože ale Beskydy jsou dost chudý kraj, tak v 19. století hledali lepší půdu a vystěhovali se do Spojených států. Když cestovali po Americe, tak se jim právě Texas zdál nejpříhodnější, a tak se tam usadili. Takže mnoho Čechů tam ještě dneska vlastní velké ranče."
Kolik jich tam během let zhruba odešlo?
To už jsou ovšem potomci. Dá se ale vůbec vystopovat, kolik lidí se z Valašska v průběhu 19. století do Ameriky vystěhovalo?
"Neví se to přesně, ale počítá se, že to bylo asi takových sto až sto padesát tisíc lidí, kteří odešli z Valašska."
Oni šli zřejmě z nuzných poměrů zase do nuzných poměrů. Jaké byly jejich začátky?
"Ty začátky byly velice těžké, aspoň podle toho, co vyprávějí dnešní potomci. Oni si toho nemohli moc vzít s sebou na loď, tam se bralo jenom to nejnutnější. Dnes tam ale česká muzea mají úžasné věci. Je tam například první vydání Magdaleny Dobromily Rettigové a těch je málo i u nás."
Co si tam tedy vezli? Kroje, rodinné památky? Co konkrétně v těch muzeích je?
"Tam je všechno, od panenek až po právě tu Rettigovou. A ti současní potomci se chlubí: toto dala naše rodina, toto dala také naše rodina, a jsou na to hrdí."
"To jsou spolky, které mezi sebou vyberou peníze. Mají i větší sponzory a ti to vlastně celé financují. Třeba v La Grange, kde se otvírala další část muzea, budují tam skanzen, otevřeli velký amfiteátr. Takový ani my nemáme. A všechno bylo ze soukromých peněz."
A ta muzea působí současně jako kulturní centra, jako místa setkávání nebo pro nějaké kulturní akce?
"Ano, u muzeí mívají i českou knihovnu a velké sály, nebo si je pronajímají, a tam se lidé z určité části Texasu sejdou. A když jsme byli v Roweně, tak tam proběhl celotexaský sjezd, kde bylo na tři sta lidí. Valná většina jich rozumí česky, někteří mluví málo, ale rozumějí, a někteří mluví úplně perfektně, takže se jich klidně zeptáte: jak tu dlouho žijete?
A jak se češtinu učí? Pouze v rodinách, nebo mají nějaké kurzy?
"Pokud vím, tak je to pouze v rodinách. Jinak jezdí i na univerzitu do Brna, na kurzy češtiny, ale nikde jsem se nesetkal s tím, že by měli systematickou výuku češtiny."
"Lidé, se kterými jsem hovořil, byli v Česku po revoluci už několikrát. Snaží se dozvědět co nejvíc o svém rodu, takže přivítali to, že v našem muzeu je i genealogická poradna. My máme systém, který ty lidi skutečně identifikuje. Dříve lidé měli několik jmen, používali třeba i přezdívky a my máme ty přezdívky podle gruntů. Takže to dáváme dost složitě dohromady, ale dojdeme k cíli."
Vy budete pořádat i jakési kurzy genealogie?
"V Americe jsme rozjeli takovou kampaň, aby co nejvíc Texasanů nebo Moravců, jak oni si říkají, přijelo k nám na Dny Texasu. Při té příležitosti jsme jim nabídli, že by se tam udělal kurz, jak se všechno zpracovává, aby věděli, jak je to složité. Jedna, dvě, tři generace zpátky, to je celkem jednoduché, ale dostat se dál, až těch tři sta roků, kdy se to u nás eviduje, to už je složitější."
A drží české rodiny v Texasu dosud pohromadě?
"Velice často se stýkají. Například v Caldwelu je malé muzeum, kam svolali celou vesnici, a bylo to moc hezké. Na takováto setkání, která jsou i několikrát do roka, každý něco donese. Ten napeče, druzí udělají třeba maso a to se tam připraví na švédský stůl. Co zbude, si každý zase odnese domů. Oni nám říkali: my pečeme vynikající valašské koláče a dáváme na ně banány a ananas. Tak jsme si řekli, že jim musíme ukázat, že Valaši neměli ani banány, ani ananas, ani mandarinky. Kolega je vyučený kuchař, tak tam napekl české a moravské koláče a české buchty. Oni totiž všemu říkají koláče. Aby poznali, v čem je rozdíl. A musím se pochlubit, že moravské koláče vyhrály. Ty byly první pryč, prostě zmizely."
Podařilo se Vám na ty koláče vůbec v Americe sehnat ingredience?
"Velice těžce, protože máslo v Texasu je hodně slané. Proto jsou slané všechny potraviny. A pak se tam velice špatně sháněl tvaroh, byl moc vodnatý, takže s tím byly problémy. Jinak ale koláče dopadly velice dobře, chutnaly. Musím říct, že já mám jazýček dost vycvičený, protože maminka byla vynikající kuchařka, ale bylo to dobré."
Jak tam takové rodinné slavnosti a sešlosti probíhají? Zpívá se, tancuje se?
"Kvůli nám tam měli country kapelu, protože my chceme, aby na tom festivalu vystupovala country muzika, aby tam byl jazz, zkrátka to současné. Velice rádi si ale poslechli moravské písničky a pak se s námi dali do zpívání a bylo to opravdu moc krásné a moc srdečné."
A zachoval se tam alespoň trochu folklor v původní podobě? Znají něco z původního folkloru svých předků?
"Původní folklor tam už vlastně neexistuje. Folklor se vyvíjí úplně jiným směrem. Kroje, které oni tam vydávají za typicky valašské, nemají s Valašskem nic společného. Oni ale už dneska nevědí, jak to dřív vypadalo. Oni se snaží, třeba i zpívají český folklor, ale mají úplně jiná slova. Některé ty písničky byly hrozně krásné, takové humorné, to ani tady není."
A k slavnostem v roce 2005. Máte už konkrétní představu?
"Dny Texasu začnou 4. července, což je státní svátek ve Spojených státech, a pokračovat budou 5. a 6. července, kdy jsou státní svátky u nás. Měly by začínat zahájením výstavy, jak se Valaši vystěhovali do Texasu, jaké podmínky tam tehdy měli a jak žijí dnes. Bude to asi dost kontrastní, protože dnes tam jsou velice bohatí lidé i chudší vrstva. S tou nejchudší, jestli tam je, jsme se nesetkali. Zemědělců tam ubývá, ranče se prodávají, takže tam jsou od právníků přes lékaře až po zemědělce snad ve všech profesích. V těch lidech ale přeci jen zůstává něco z Moravy. I u potomků Moravanů vidíte nějakou jiskru, to, co je asi u Slovanů normální."
