V srbském Banátu žijí Češi už dvě století
V dnešní rubrice Češi v zahraničí Vás Milena Štráfeldová pozve do srbského Banátu. V Bele Crkvi, centru tamní české komunity, nedávno proběhly České dny. Nechybělo na nich ani Radio Praha:
"Byla to plánovaná kolonizace za období Marie Terezie. Byli to hlavně hraničáři, pak sem ale přijeli i řemeslníci, kteří tu měli svoje obchody. Byla jim přislíbena půda, kde si vystavěli domy, a také aby si mohli něco vypěstovat na přežití,"
říká předsedkyně českého krajanského sdružení Češi jižního Banátu. Dnes má Bela Crkva kolem 13 tisíc obyvatel a k českým kořenům se tu hlásí asi osm set lidí. Čechů ale ubývá, u předposledního sčítání obyvatel jich tu prý žilo kolem dvou tisíc. V okolí Bele Crkve je ještě několik českých osad, například Česko Selo a Kruštica, Čechy najdeme i ve třicet kilometrů vzdáleném Gáji. Zato například v původně české vesnici Dobričevo dnes žijí hlavně Maďaři. I v jejich rodinách se ale dochovalo mnoho českých příjmení.
Čistě českých rodin je tu už málo. Češi se zcela přirozeně mísí se zdejším převážně srbským obyvatelstvem. Příkladem je i rodina paní Vlastenky Krišan:
"Moje maminka je z Českého Sela nebo Ablijanu, jak se dříve jmenovalo, a tatínek je z Kruštice. Oba jsou Češi, v domě jsme vždycky mluvili česky. Já jsem se provdala za Srba. Moje děti rozumí česky, ale málo mluví."
Dodnes se tu ale uchovávají tradice, které sem předkové našich krajanů přinesli.
"České zvyky se tu udržely. Na vesnici to jsou hlavně masopustní dny, v rodinách se oslavují velikonoce, vánoce a různé jiné katolické svátky."
V samotných počátcích to předkové našich krajanů v srbském Banátu neměli nijak lehké. Dostali neobdělanou půdu, na které si svá hospodářství museli teprve vybudovat. A jak se jim tu daří dnes? V okolí Bele Crkve dosud žijí hlavně zemědělci a řemeslníci, v samotném městě je ale podle Vlastenky Krišan i řada vysokoškolsky vzdělaných Čechů, lékařů nebo právníků. Region, v němž Bela Crkva leží, patří k nejchudším v celém Srbsku a lidem se tu zvláště v posledních letech, od války v bývalé Jugoslávii, žije těžce.
"Když jsme byli izolovaní, tak to tu bylo hrozné. V obchodech nebylo co koupit. Na nákupy jsme museli jet třeba do Rumunska."
"Vlastence jsem nahlásila, že je třeba platit tisíc pět set marek. Já jsem ty peníze neměla a hledala jsem pomoc. Pan Roman s Vlastenkou chodili po školách a po fabrikách, kde mohli něco sebrat. Pan Roman také žádal v Čechách, tak mi pani velvyslankyně poslala, schválně mi přinesla do nemocnice tisíc marek. A v Bele Crkvi se sebralo osm set padesát. Tak jsem mohla jít na operaci a dneska mne vidíte veselou,"
vzpomíná paní Chorvátová, či Marjánka Chorvátů, jak se tu spíš říká. Kromě Vlastenky Krišan přitom zmiňuje i bývalého učitele Romana Grossmana, který na zdejších školách učil češtinu více než tři roky. Za českými krajany ho sem vyslalo pražské ministerstvo zahraničních věcí. Dnes tu učí Barbora Jiroušková - do Bele Crkve přisla letos počátkem listopadu:
Děti tu na češtinu chodí dobrovolně, po vyučování v srbské škole. Barbora Jiroušková se je proto snaží učit co nejzábavnější formou. Děti při hodinách hodně zpívají a tancují.
Dětský folklorní soubor z Bele Crkve v Česku už vystupoval, před dvěma lety v Poděbradech či na folklorních slavnostech v Rožnově pod Radhoštěm. Tehdy ho sem doprovázela paní Vlastenka Krišan a děti ze souboru zazpívaly i řadu českých a srbských lidových písní.
"V Besedě máme kolem čtyř set členů, na Kateřinu děláme pokaždé bál, slavíme Nový rok a masopustní dny, 8. březen. To jsou naše pravidelné svátky. Letos budeme už potřetí dělat vejce fest, takže máme i něco nového,"
říká předseda Besedy Jozef Mareš. Česká beseda má v Bele Crkvi i nově zrekonstruovaný dům s velkým sálem, jehož opravy financovala česká vláda. Vedle České besedy zde v roce 2001 vzniklo i sdružení Češi jižního Banátu. To letos už potřetí uspořádalo Dny české kultury. Během nich tu pokaždé proběhne několik výstav, promítají se české filmy, na setkání krajanů zpívají a tancují děti i dospělí, nechybí ani sportovní turnaj. A hlavní organizátorka dnů Vlastenka Krišan k tomu dodává:
"Co mne nejvíc těší, je to, že se připojují i Srbové. Že nám prostě chtějí pomoct, chtějí poznat něco o české kultuře a o České republice."
