V údolí sa blýska

r_2100x1400_radio_praha.png

Premiéři Česka a Slovenska při svém pondělním setkání nevyřešili spor o příhraniční oblast Kasárna. Nechtějí prý do konfliktu vstupovat dříve, než se všechny strany sporu pokusí problém vyřešit samy. Jejich postoj, jak uvádí Zdeněk Vališ, zavání tak trochu alibismem.

Kasárna - rekreační oblast u hranic mezi Českou a Slovenskou republikou na západním svahu Javorníků patří od rozdělení federace Slovensku. Na tomto území ale stojí nemovitosti patřící dlouhá léta Moravanům. Oni je postavili, zvelebili, udržují. Oni sem jezdí. Za půdu platí daň na Slovensku a navíc drží v ruce výpis ze slovenského katastru nemovitostí, že pozemky jsou v jejich vlastnictví. Nedávno však do klidu vstoupil strach, obavy a nervozita. Obecní zastupitelstvo v Makově, aniž cokoli majitelům oznámilo, začalo prodávat pozemky pod jejich nemovitostmi. Starosta Makova tento fakt nepopírá, ale vůbec mu takové jednání nepřipadá divné. V katastrálním výpisu, na který se čeští občané odvolávají, prý došlo k omylu nějaké úřednice. Majitelé neměli půdu ve vlastnictví, ale v trvalém užívání. Po rozdělení federace přešla půda na obec a ta s ní také nakládá podle svého uvážení.

Premiéři obou zemí sice už v dubnu slíbili svým národům, že se při svém květnovém setkání pokusí nalézt řešení, aby tak zahnali temný mráček, který se po letech opět objevil na blankytně modré obloze nadstandardních vztahů mezi Čechy a Slováky. Jak je zřejmé, dnes je možná už z toho slibu bolí hlava a z jejich hlasů zaznívá spíše protestantské krédo pomož si sám a Bůh ti pomůže. Někteří Moravané se tímto stavem ovšem nechtějí smířit a jsou odhodláni hnát celou záležitost třeba až k Evropskému soudu pro lidská práva. Jen Bůh ví, zda jim to bude něco platné.

Oblast Kasárna má svým způsobem historickou smůlu. Problém je v tom, že hranice, která všude jinde probíhá po hřebeni Javorníků, seskakuje u Kasáren nelogicky do údolí a dělá zásek asi šest stovek hektarů do českého území. Způsobili to někdy před 250 lety Uhrové při jednom z nájezdů na Moravu. A prošlo jim to. Pedantským německým úředníkům tento detail za protektorátu ovšem neunikl a hranice se hezky posunula zpátky nahoru na hřeben Javorníků. Dodnes tam v lese sedí hraniční kameny s nápisy Böhmen und Mähren. Po válce zase na hranici mezi Moravou a Slovenskem nezáleželo. V roce 1992, kdy vrcholilo jednání Klause s Mečiarem o rozdělení státu, prý existovala varianta, že Slovensko vymění Kasárna za jiné území. Pak se ale na celou záležitost zapomnělo, protože se zdála nepodstatná. Prvořadý byl hladký průběh rozdělení státu.

V současné době tedy některé pozemky, na nichž stojí chaty moravských sportovních klubů, ale třeba i policistů ze Zlína, mají nově slovenské majitele. Tvrzení, že Slováci ukradli Čechům majetek, je ovšem poněkud jednostranné. V českém i slovenském právním prostředí se totiž dosti neevropsky stále uplatňuje princip, že stavba není součástí pozemku. To pak může skutečně vést až k absurdním situacím. Navíc na Slovensku stejně jako v Česku nemůže zatím cizinec oficiálně vlastnit nemovitost. Někteří čeští soukromí chataři prý ale dostali výjimku, dokonce i na získání pozemku do vlastnictví, takže ti z dnes postižených se možná měli o svůj majetek v uplynulých letech lépe postarat. Něco jiného ovšem je, že občanskoprávní pře vedená přes hraniční čáru může nabýt zásadních rozměrů a není důležité, o kolik čtverečních metrů nebo chat jde. Nadstandard česko-slovenských vztahů by měl asi spočívat v tom, že zejména vzájemné soužití občanů obou států bude výjimečně dobré. Premiéři tudíž mají do věci co mluvit a ne shazovat alibisticky odpovědnost na jiné.