Vášeň pro proteiny: Štěpánka Nedvědová na cestě za omezením virové replikace

S ochotou pouštět se do mezinárodních výzev i do práce s jedněmi z nejobtížnějších molekul na světě přibližuje Štěpánka Nedvědová pomalou, často neviditelnou každodennost vědeckého pokroku, kde má vytrvalost stejnou váhu jako samotné objevy. V první části zcela nové série Radio Prague International Věda bez hranic, tentokrát připravované z Francie, přibližuje, jaké je to být mladou, ambiciózní a hrdou českou vědkyní působící v zahraničí.

XP: Popisujete se jako badatelka v oblasti bílkovin a nadšenkyně do biofyziky. Co vás poprvé přitáhlo k molekulárnímu světu proteinů?

SN: Proteiny mě vždycky nějak přitahovaly. Ostatní molekuly mě příliš neoslovovaly, takže jsem si k proteinům vytvořila vztah už dávno. Začínala jsem jako potravinová analytička a později jsem přešla jinam. Po studiích jsem se víc zaměřila na biochemii a tam jsem začala pracovat se strukturální biologií. Právě tam moje vášeň pro proteiny ještě zesílila a dnes bych řekla, že jsem skutečně proteinová nadšenkyně. Nezáleží na tom, s jakými proteiny pracuji – mám ráda všechny.

XP: Na co se konkrétně zaměřuje váš výzkum a jak byste laikovi vysvětlila, co vlastně studujete a zkoumáte?

SN: Zabývám se respiračním syncytiálním virem, což je virus, který je smrtelný a každoročně zabíjí velké množství lidí. A bohužel v současnosti nemáme žádné antivirové léky. Zaměřujeme se především na RNA-dependentní RNA polymerázu, což je, řekněme, srdce viru – stroj, který vyrábí nové virové částice. U vakcín se běžně cílí na spike proteiny nebo jiné struktury na povrchu viru. Nás ale zajímá samotná replikace. Myslíme si, že pokud dokážeme zastavit replikaci, můžeme tím vyřešit celý problém.

XP: Do jaké míry, nebo v jakém časovém horizontu, by podle vás mohl mít výzkum, který nyní provádíte, terapeutické a praktické dopady na léčbu virových onemocnění?

SN: To je opravdu složitá otázka. Našli jsme velmi slibné molekuly. Jenže vývoj léků je mnohem komplexnější – nejde jen o klinické testy a podobné fáze. Už v úplném začátku narážíme na problém: mám spoustu zajímavých molekul, ale jak je doručit do těla? Jak je rozpustit? Určitě z tohoto výzkumu podáme několik patentů. Jenže tady ve Francii to trvá strašně dlouho. Ráda bych vám řekla, že výsledky uvidíme během pěti let, ale bohužel si to nemyslím. Doufám ale, že práce, kterou jsme odvedli, pomůže tenhle problém posunout k řešení. Je to totiž opravdu naléhavé téma. Neustále se mluví o antibiotické rezistenci, ale myslím, že příští pandemie budou opět virové.

XP: Zmínila jste také některé administrativní potíže spojené s patentováním a celkovým doprovodem vašeho výzkumu. Setkáváte se při práci s proteiny i s nějakými technickými výzvami?

SN: Ano. Technických problémů je opravdu hodně. Ve skutečnosti s proteiny zápasím neustále. V mém profesním životě se mi snad ještě nestalo, že bych pracovala s proteinem, u kterého by to bylo jednoduché – že mám sekvenci a on se bez problémů exprimuje. Nikdy. Problém je v tom, že proteiny musíte produkovat v živém systému. Je velmi těžké to udělat správně a většinou jste první člověk, který daný protein vůbec exprimuje, takže neexistují žádné návody ani data, jak na to. Další komplikace je, že protein sice můžete exprimovat, ale nemusíte být schopná ho vyčistit. Tím můžete strávit roky. A když už se vám to podaří, může být nestabilní. Musíte ho tedy udržovat v přesně definovaných podmínkách a často ho máte k dispozici jen den nebo týden. Upřímně – čtyři roky z mého pětiletého doktorátu jsem strávila jen expresí proteinů.

XP: Mluvily jsme o mezinárodním prostředí, ale vy jste také velmi aktivní v rámci české vědecké komunity zde ve Francii. Jak silná je česká vědecká přítomnost a co pro vás znamená být její součástí?

SN: Nejprve musím říct, že jsem na to opravdu hrdá. Všem vždycky říkám, že jsem Češka, ne Francouzka, protože na konferencích mám na jmenovkách CNRS, Paříž nebo Gif-sur-Yvette… A já vždycky dodávám: „Ne, ne, nejsem Francouzka. Jsem hrdá Češka z Prahy.“ Upřímně, o českých vědcích působících ve Francii jsem toho dřív moc nevěděla. Setkala jsem se s nimi teprve nedávno na prvním českém setkání na ambasádě – a zjistila jsem, že je tu spousta úžasných lidí, kteří dělají opravdu skvělou práci.

Rozhovor vznikl v rámci společného projektu Radio Prague International, Českého centra v Paříži a iniciativy Czexpats in Science. Série Věda bez hranic s mladými úspěšnými českými vědci působícími v různých oborech ve Francii se natáčela na jejich setkání v Paříži. Navazuje na první sérii deseti rozhovorů z Vídně.