Ve Skotsku žije na sedm tisíc Čechů, nového prezidenta volil ale jen málokdo

Ve Velké Británii žije nyní zhruba sto tisíc Čechů, na českém velvyslanectví v Londýně se jich ale prvního kola prezidentských voleb zúčastnilo jen 527. Co brání českým občanům v cizině, aby volili ve větším počtu? A jak se vůbec žije Čechům ve Skotsku? Na to jsme se zeptali generálního honorárního konzula ve skotském Edinburghu Paula Millara:

Ilustrační foto: ČTK

"Velká Británie byla jednou ze tří zemí, která povolila migraci pracovníků uvnitř Evropské unie. A přišlo sem skutečně hodně Čechů. Ten počet se odhaduje asi na sto tisíc."

To je skutečně hodně vysoké číslo. A teď aktuálně: jaká část z nich měla možnost se zúčastnit historicky první přímé volby prezidenta?

"Tu možnost měli teoreticky všichni, pokud si pořídili voličské průkazy. Ovšem z toho obrovského počtu se prvního kola voleb na velvyslanectví republiky zúčastnilo jenom 527 lidí. Jinde ale účast, pokud vím, nebyla o moc větší. V Kanadě i ve Spojených státech to bylo taky kolem pěti set."

Jsou to všude řádově stovky lidí. Celkem se k volbám v zahraničí registrovalo 7200 lidí, což je samozřejmě jenom zlomeček velkého počtu lidí, kteří tam jsou. Co je podle vás příčinou?

"Ten ústavní zákon má své chyby. Nevím pochopitelně podrobnosti, neznám kritéria, podle kterých to posuzovali. Ale ze Skotska do Londýna je přes šest set kilometrů. To znamená cestu tam, pak šest set kilometrů zpátky..."

A kolikrát?

"Řekněme dvakrát, to znamená čtyři cesty. To v podstatě zabraňuje většině lidí v tom, aby se voleb zúčastnili. Pak je to trošku kostrbaté s pořizováním voličských průkazů a registrací, protože všichni, kdo chtěli volit, se museli registrovat do 20. prosince. Čili je v tom určitá administrativní chyba a budou to muset posoudit, protože se to netýká jenom voleb prezidenta, ale týká se to i voleb parlamentních. A já si myslím, že každý občan má mít nenarušitelné právo voleb se zúčastnit, pokud k volbám chce jít."

V čem vy vidíte zlepšení?

"Je potřeba, aby přihlédli ke geografickým vzdálenostem v určitých zemích. Skotsko samo o sobě je tak velké jako Česká republika. Přesně 37 tisíc kilometrů čtverečních. Velká Británie je mnohokrát větší. Ty distance, které lidé musí překonat! Já si myslím, že budou muset přivřít oko a udělat volební místnosti i regionálně. V tom případě by se voleb zúčastnilo mnohem více lidí."

Foto: Archiv ČRo 7 / Radia Praha

Tady je ještě jiná možnost, a to jsou korespondenční volby...

"Já vím, že například pan velvyslanec Žantovský se o otázku korespondenčních voleb živě zajímal již v minulosti, a vždy dostal negativní odpověď."

Korespondenční volby byly už několikrát na stole při jednání ve sněmovně a už několikrát byly z toho stolu shozeny. Jak se k tomu staví třeba právě Češi žijící ve vašem okolí? Jaké jsou jejich názory na tuto situaci?

/smích/ "Jejich odpověď na mou informaci, že budou muset jet volit do Londýna, byla velice stručná. Několik odpovědí vám nemohu veřejně zopakovat."

To se právě chci zeptat, zda byla publikovatelná?

"Ne!"

S jakými problémy obecně se jako konzul setkáváte?

"Podle oficiální statistiky oddělení ministerstva práce pro migrační pracovníky je tady zhruba pět tisíc Čechů, kteří se zaregistrovali. Čechů je tady ale víc, protože někteří se neregistrují. Neregistrují se kupříkladu ti, kteří tu podnikají, živnostníci a podobně. Já odhaduji ten počet Čechů ve Skotsku asi na sedm tisíc."

V jakých profesích tam převážně pracují?

"Je to široké spektrum. Zaprvé je tu hodně studentů. Zadruhé jsou to pracovníci manuální, zejména v zemědělství, kteří pracují na farmách jak v zelinářském, tak v ovocnářském pásu. Pak jsou tu dlaždičkáři a různí řemeslníci. Jsou tady lékaři, právníci, lidé, kteří pracují ve finanční sféře. Jsou tu programátoři. Zapomněl jsem ještě na řezníky, těch je tady taky hodně. A kupříkladu i řidiči dálkových automobilů, široká škála."

Jakou mají pověst jako zaměstnanci nebo pracovníci?

"Nesetkal jsem se s žádným negativních jevem. Mají vůli pracovat, a jsou tu okrsky místního obyvatelstva, kde ta vůle naprosto schází."

Podle vašich znalostí zůstávají tam dlouhodobě, nebo to jsou sezónní zaměstnání?

"Obojí. Je tady řada lidí, kteří se už rozhodují tu zůstat. Je tu ovšem spousta lidí, kteří si tu něco přivydělají, šetří si doma, posílají peníze domů, a pak se vrátí do České republiky a koupí si tam nemovitost."

Zakládají tam i rodiny?

Edinburgh, foto: Jaroslav Skalický / Český rozhlas

"Jejej! Češky významně pomohly k nárůstu porodnosti ve Skotsku. Češky se opravdu strašně snaží. To musím říct. A jsem velice potěšen tím, že všichni registrují děti k získání českého státního občanství a k vydání českých rodných listů. To mne dost zaměstnává."

Jak je to se vzděláváním v češtině? Je u vás Česká škola bez hranic? Nebo plánuje se, že by mohla vzniknout? Nebo tam jsou jiné kurzy češtiny pro tyto děti?

"Ne. Ale pokud jde o jazyky, veškeré varování, aby Češi do Skotska nejezdili, pokud neumí anglicky, padá na neplodnou půdu. Většina potíží, které tu lidé mají, pramení z toho, že sem přijdou bez znalosti jazyka anglického. Já tu mám humorné příklady a taky příklady tragické, které vznikly v podstatě z toho, že se lidé anglicky nedomluvili."

Můžete uvést alespoň ten humorný příklad?

"Můžu. Jeden mladý muž, takový skaut, který nikdy nedorostl do dospělosti, miluje pospávání pod širým nebem a podobně, tady pracoval u jednoho člověka, který mu dal za odměnu místo peněz starý člun. Ten mladý muž byl nadšený, protože pro něj to byl sen, mít loď, ve které může spát. A tak si ji začal opravovat. Scházelo mu nějaké nářadí, tak si šel koupit sekyrku. A teď vyšel z obchodu se sekyrkou, oni mu na ni ani nedali plastikový sáček, a on si ji tak potěžkával v ruce... Říkal si přitom: hergot, ti Skoti ani neumí udělat pořádnou sekyrku, tahle je nějaká lehká. Spatřil ho ostražitý občan, zavolal policii a říkal, že tam jde nějaký člověk, mumlá si a mává sekerou! Takže policie přijela s houkačkou, milého pána sebrali a on jim nebyl schopen vysvětlit, protože anglicky moc neuměl, o co vlastně jde. Ocitl se v žaláři, a až ze žaláře jsme ho konečně vysvobodili. A bylo z toho pobavení. Fakt je ale ten, že nebyl schopen těm dvěma policistům vysvětlit, oč se jedná. A oni zase neměli na výběr, než mu nasadit pouta."

To je samozřejmě spíš ta veselejší historka. Řešíte tam ale i skutečné kriminální případy?

"Ano."

A jsou vážné?

"Ano."

Nechcete se k tomu víc vyjadřovat?

"Nemůžu."

Rozumím. Dobře. Jezdí tam i čeští turisté. Setkáváte se i s běžnými konzulárními problémy?

"Nový český národní sport je ztrácet cestovní doklady. To je každý týden."

Jak je to s navazováním obchodní a hospodářské spolupráce se skotskými firmami? Daří se to?

"Já osobně na tom mám velký zájem, a přestože jsem jenom obyčejný honorární konzul bez velké podpory, tak se snažíme sem české firmy uvést. Konkrétně teď jednáme se čtyřmi českými výrobci, u kterých bych měl zájem, aby se ve Skotsku uplatnili."

Můžete to konkretizovat?

"Existuje jeden fantastický český výrobek, který vyrobili v Pardubicích, a to jsou opravy výtluků. To je polymer, který byl vyvinut v České republice. A je to světově unikátní prostředek, který ten výtluk spraví za patnáct minut. A to místo zůstane spravené, i když se okolní asfalt rozdrobí. Nicméně tady se setkávám s problémem, že to neradi vidí asfaltéři, kteří ty výtluky opravují pořád dokola. Stejný výtluk třeba sedmkrát, osmkrát za sezónu. Tak to je jeden problém. Druhý problém je v tom, že ve Skotsku je velice populární výroba elektřiny z větru. Jedna česká firma vyrábí malé větrné elektrárny, které by se tu myslím mohly velice dobře uplatnit. Jsou tu i další výrobky, vynikající český nábytek, jenomže momentálně bohužel konjunktura na nábytek není. Těch příkladů je víc, snažíme se je samozřejmě uplatnit, teď se ale aktivně snažím uplatnit tyhle tři."