Většina zatím proti

Minulý týden opět vzedmula vášně otázka zavedení školného na vysokých školách. To když vláda rezolutně odmítla tento poslanecký návrh. Jak uvádí Zdeněk Vališ, šlo stejně o předem prohranou bitvu.

Studenti

Vláda trvá na bezplatném vysokoškolském vzdělání už prostě z principu. Jde o levicovou vládu a školné by podle ní bylo krokem zpět. Iniciativa poslance Petra Matějů ovšem nemá naději na úspěch ani v Parlamentu. Z ideologických důvodů odmítli návrh už předem komunisté. Nově se k odpůrcům školného přidali také křesťanští demokraté. Unie svobody a ODS tak nedají dohromady potřebnou většinu. Oběma stranám pravého středu navíc není vůbec příjemná představa projednávat návrh jednoho z vlastních poslanců v této době. Je před volbami. A to se do vosího hnízda veřejného mínění neradí šťourat. Půjde tedy už o třetí prohranou bitvu o školné za posledních osm let, což je zároveň důkazem toho, jaký politický hlavolam školné představuje. Všechny argumenty pro a proti placení studia už byly mnohokrát vyřčeny a skóre souboje se stále nemění: vyhrávají odpůrci školného. Taková je zkrátka dobová volba většiny. Tu zatím nedokázaly přesvědčit dva hlavní důvody zastánců školného.

Chronicky málo peněz plynoucích do vysokého školství a vysoký počet odmítnutých zájemců o studium. S tímto konstatováním samozřejmě souhlasí skoro všichni, aby ho ale vzápětí poněkud relativizovali. Podfinancováno není přece v Česku jenom školství, ale třeba i zdravotnictví. S nedostatkem peněz se potýká justice, stejně jako další společenské oblasti, v nichž je obrovský vnitřní dluh z dob minulého režimu. Někteří ještě dodávají, že vysoké školství je černá díra, ve které by se bez viditelného efektu ztratil i dvojnásobek finančních prostředků. Po převratu si vydobylo mnohem větší autonomii, než je běžné v mnohých zemích západní Evropy, a proto na ně stát svými kontrolními mechanismy už téměř nedosáhne. Přitom ale mají vysoké školy na druhé straně snahu chovat se jako bývalé státní příspěvkové organizace s pohádkovou formulí: Oslíčku, otřes se.

Zavedením školného by se v dlouhodobějším měřítku školám nepomohlo. A nepomohlo by se výrazně ani státnímu rozpočtu. Návrh počítá s tím, že studenti ze sociálně slabších rodin by mohli získat státem garantované půjčky od bank. Jestliže by ale platila zásada, že úrok začne nabíhat a půjčky se stanou splatitelnými v okamžiku, kdy plat absolventa vysoké školy přesáhne průměr, znamenalo by to, že významná část těchto půjček splacena nikdy nebude. Nakonec by vše musel stejně zaplatit stát. Neméně pochybná je podle odpůrců školného teze, že školné by umožnilo studium většímu počtu zájemců, než nyní. Čísla o počtu dnes odmítnutých zájemců kvůli finančním možnostem škol jsou prý zavádějící. Většina z nich se totiž hlásí souběžně na více škol. Když neuspěje na jedné, může být třeba přijat na třetí. V úhrnném číslu ale takový zájemce figuruje jako dva nepřijatí studenti. Zavádějící je údajně také procentuální srovnání počtu vysokoškoláků v Česku a v zahraničí vzhledem k celé populaci. Zatímco u nás se do tohoto čísla zahrnují výhradně studenti škol universitního typu, jinde si k němu započítávají i formy studia, které jsou v Česku řazeny pouze k vyššímu odbornému vzdělání.

Obě strany sporu o školné přirozeně uvádějí na podporu svých názorů ještě řadu dalších argumentů. Zřejmé je zatím pouze to, že dosažení konsensu je v nedohledu. Profesor Vysoké školy ekonomické Miroslav Tuček před časem napsal, že když vstoupil v roce 1940 na státní reálné gymnázium, bylo obvyklé, že se platilo školné. Když začínal studovat na vysoké škole, vybíralo se nejen školné, ale i poplatek za každou zkoušku. Inu, co bylo ještě u dnes žijící starší generace přirozené, je nyní mnohými vnímáno téměř jako zločin.