Vidíme se v zrcadle

Antitemelínská petice, Foto: ČTK

V souvislosti s podpisovou peticí za zákaz jaderné elektrárny Temelín zazněly v Česku i v zahraničí hlasy, že za touto kampaní v Rakousku stojí spíše protičeské než protijaderné motivy. Jak soudí Zdeněk Vališ, Čechům se možná touto formou opět připomíná staré mocnářství.

Například německý Junge Welt označil rakouskou kampaň za resentiment bývalého vládnoucího národa vůči zemi, která je v historickém povědomí vnímána stále jako poddanská. Tento názor není vůbec ojedinělý. Už v uplynulých letech vždy, když se nad česko-rakouskými vztahy objevila mračna, se tu a tam uvádělo, že Rakušané svým pohrdavým přehlížením a předsudkem o české "schlamperei" vracejí dnešek do dob mocnářství.

V případě Temelína jde o projev vnitřního rozhořčení na tím, jak si vůbec ten národ služek a krejčích, který navíc teprve nedávno spadl z komunistického stromu, vůbec troufne provozovat něco tak komplikovaného, jako je jaderná energetika, když oni "nóbl" Rakušané se jí vzdali? To nemohou Češi zvládnout. Nejenže rozbili monarchii, teď přivolávají na Rakušany další neštěstí. A navíc mají ještě tu drzost, že by chtěli vstoupit do Evropské unie a považovat se za rovnocenné partnery Rakouska. To už je vrchol!

Bylo by samozřejmě absurdní podsouvat tento podvědomý vztah k Čechům všem Rakušanům. S jistou nadsázkou by se ale dalo říci, že Češi a Rakušané představují pro střední Evropu podobně komplikovaný a podobně důležitý vztah jako pro západní Evropu vztah mezi Francouzi a Němci. Příčin je podle odborníků hned několik. Zajímavý, i když ne zcela originální postřeh sdělil před časem Lidovým novinám ředitel institutu pro výzkum veřejného mínění Fessel+GfK Peter Ulram. Podle něj Rakušané cítí, že Češi jim jsou strašně podobní svým chováním, svou mentalitou (viz první dva obrázky - Poznáte, který z nich je Praha a který Vídeň?). Ulram proto nevylučuje, že Rakušané se jako by v Češích sami vidí se vším, co k tomu patří. I se všemi chybami. Obdobně jako Ulram se vyjadřují i někteří jiní odborníci. Často se třeba uvádí, že Češi a Rakušané, především obyvatelé Vídně a východního Rakouska, jsou vzájemně natolik spřízněni, jako žádné jiné dva národy středoevropského prostoru. Projevuje se to ve způsobu života, tradicích, hudbě, či zvyklostech v jídle a pití. Ale právě proto, že si v tomto ohledu oba národy jaksi vzájemně nastavují zrcadlo, z nich prý vytváří dva silně odcizené bratry.

Antitemelínská petice,  Foto: ČTK
Každopádně v průzkumech oblíbenosti mezi Dolnorakušany se Češi vždy ocitají daleko za Němci či Maďary. K averzím části rakouské veřejnosti samozřejmě také přispívá nestrávená otázka poválečného odsunu. Různé psychologické momenty určitě hrají roli ve vztazích mezi Čechy a Rakušany. Více jich zřejmě bude u našich jižních sousedů. Na druhé straně nelze vyloučit, že v posledních letech začíná mít u Rakušanů ve vztahu k Čechům větší váhu jiný motiv: prostá obava z konkurence. Jde o země srovnatelné velikostí, počtem obyvatel i polohou. Současné výhody i nevýhody obou ekonomik mohou v dnešním světě relativně rychle dostávat jiný rozměr. Ostatně teprve po pádu železné opony někteří lidé s překvapením zjistili, že Praha je geograficky víc na západě než Vídeň.