Vidíte ty vidy?
Tentokrát se možná vydávám na tenký led, ale nedá mi to. Jev pro Čecha naprosto přirozený, leč pro cizince potýkajícího se se záludnostmi češtiny obtížně pochopitelný, se totiž samotnému Čechovi pohříchu špatně vysvětluje. A přitom slovesný vid prokazuje slovanským jazykům tak nepostradatelnou službu.
Skutečný rozdíl mezi hubnutím a zhubnutím (jde samozřejmě podstatná jména utvořená ze slovesa) je často okem postřehnutelný, v jazyce k vyjádření mnohdy dost znatelné změny postačí předpona z- (u jiných sloves i předpona na- nebo u-), která ze slovesa nedokonavého (hubnout) učiní beze změny významu sloveso dokonavé (zhubnout). Neukončenost a ukončenost slovesného děje, kterou pomocí vidu dokážeme vyjádřit, má v tomto případě doslova hmatatelné výsledky.
V repertoáru českých sloves schopných vyjádřit nejrůznější myslitelné nuance (opětování, fázování, opakování aj.) rozeznáváme vidové páry i trojice, kdy slovesa nedokonavá "zdokonavujeme" a naopak. K nim se přidávají nečetná slovesa pouze dokonavá (např. zakřičet) a pouze nedokonavá (např. sedět). Cestu nám čas od čas zkříží také slovesa obojvidová, jako např. darovat či věnovat. Nutno podotknout, že v konkrétním užití mají pouze jeden vid. Tato slovesa charakterizuje vidová nevyhraněnost, nerozlišují tedy, zda je děj ukončen či nikoliv, a jsou schopna vyjadřovat oba vidy.
Obojvidová slovesa jsou častěji slovesa přejatá z cizích jazyků, např. absolvovat, adaptovat, informovat nebo organizovat aj. U některých z nich ale můžeme s postupným zdomácňováním pozorovat tendenci k rozlišení vidů, dokládají to tvary zorganizovat či zadaptovat. Zatímco obojvidová slovesa nám neprozradí nic o ukončenosti (dokonanosti) děje, popř. jeho úspěšnosti. Tvrzení "organizovala třídní sraz" totiž nevypoví nic o tom, zda se sraz opravdu uskutečnil, popř. nakolik byl úspěšný, ale v záloze máme i větu "zorganizovala třídní sraz", která už o konání srazu poskytne o trochu zřetelnější představu.
Dalším zaklínadlem v otázce vidu je pojem "aktuální přítomnost", kterou dokážou vyjádřit pouze slovesa nedokonavá. Rozdíl mezi oběma typy sloves je pak dobře patrný při vyjadřování budoucího času - budu organizovat (nedokonavé sloveso), zorganizuju (dokonavé sloveso). Ten tak slouží jako pomůcka pro rozeznání slovesného vidu.
Kde jsou daná pravidla, existují také výjimky a v jazyce to platí dvojnásob. Směle například užíváme tvary budu se účastnit, přestože vžité dokonavé sloveso zúčastnit se máme také po ruce. To, že je sloveso soustředit (se) dokonavé, poznáme pouze ze slovníků. Tvar soustředím se nás ani nenapadne užít pro vyjádření času budoucího, zato jím hojně vyjadřujeme čas přítomný (aktuální přítomnost), kde je ale na místě nedokonavost. Zkrátka na práci se spíše budeme jednorázově soustředit (děj ukončený), a ne dlouhodoběji (děj neukončený) soustřeďovat, jak nám velí gramatická pravidla. A aby zmatku s vidy nebylo málo, připadá nám poslední dobou vcelku normální pronést: "Budeme vidět, co se s tím dá dělat." Na dokonavý protějšek ke slovesu vidět bůhví pod jakým vlivem (nabízí se německý způsob tvoření budoucího času) poněkud pozapomínáme. Inu, někomu nabízejí slovesné vidy prostor pro "vidovádění se", jinému jsou pastí.
Příspěvek jsme poprvé vysílali 26. srpna 2007, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
