Vila Tugendhadt na seznamu UNESCO

Od pátku je Česko čtvrtou zemí na světě, která se může pyšnit stavbou moderní architektury zapsanou do seznamu památek světového dědictví UNESCO. Podobně průlomové dílo, jako je brněnská vila Tugendhat, nevybrala mezinárodní komise expertů v žádné ze sousedních zemí. Na seznamu památek moderní architektury jsou teprve čtyři země - Brazílie, Nizozemsko, Belgie a nyní nově Česko. Připravil Jaromír Marek.

Vila Tugendhatových postavená v roce 1930 německým architektem Ludwigem Mies van der Rohe vypadá při pohledu z ulice docela nenápadně. Přitom je považována za jeden z nejvýznamnějších světových objektů moderní architektury. Její kouzlo spočívá právě v mimořádně působivém řešení interiéru. Více ředitel Muzea města Brna, Jiří Vaněk.

"Architekt Ludwigem Mies van der Rohe zde naplno uplatnil svoji koncepci kontinuálního nebo plynoucího prostoru. Hlavní obytná část není rozdělena pevnými zdmi, ale tvoří ji prostor, který je navzájen propojen. Jednotlivé funkce prostoru se prolínají prostor je otevřen i do přírody, do okolní zahrady."

Celé tři stěny vily jsou tvořeny okny vedoucími od stropu až na zem, včetně jedné skleněné tabule, která se pomocí elektromotoru zasouvala do podlahy. Dům měl klimatizaci a speciální čističku vzduchu, za zmínku stojí i stěna z leštěného onixu, která odděluje prostor pro posezení. Autor stavbu doplnil nábytkem podle vlastních návrhů. Některé typy, například Židle Brno, se vyrábějí dodnes. Vila stála pět milionů předválečných korun, což je cena, za kterou by se tehdy dalo pořídit asi deset průměrně velkých nájemních domů.

Osud vily, postavená v roce 1930, jako by odrážel pohnutou českou historii 20.století. Manželé Tugendhatovi, kteří si dům nechali postavit, patřili k předním moravským průmyslníkům židovského původu. Už roku 1938 prchají před nacisty do Venezuely. V jejich domě sídlila během okupace projekční kancelář Messerschmittových závodů, po válce se ve devastované vile krátce usídlili rumunští vojáci, kteří s Rusy osvobozovali Brno, a po schodech na terasu vodili koně. Po únoru 1948 zde bylo zdravotní středisko. O unikátní stavbě vědělo pár odborníků, ani studenti brněnské architektury se o vile nesměli nic dozvědět. Až na začátku osmdesátých let se vila dočkala rekonstrukce, ta jí však spíše uškodila. Dnes je dům přístupný veřejnosti a brněnská radnice, které vila patří, už několik let hovoří o její opětovné obnově, která by měla její vzhled vrátit do původní podoby.