Vládní poločas
Kabinet premiéra Mirka Topolánka sice vládne jen něco málo přes půl druhého roku, ale kvůli patovému výsledku voleb a z toho plynoucímu komplikovanému sestavování koalice má už za sebou více než polovinu svého čtyřletého funkčního období. Jak se mu daří plnit programové prohlášení? A má vůbec šanci pracovat až do řádných parlamentních voleb?
"Myslím si, že vláda skutečně má problémy pokud jde o vnitřní soudržnost. Měla je od začátku, takže mluvit o 'poločasu rozpadu' je možná trochu předčasné, protože tato vládní koalice, navzdory tomu, že se, jak se zdá, rozpadá skoro od svého vytvoření, tak dále drží pohromadě. Nicméně ta nejednotnost vlády, nesoudržnost, vnitřní problémy ve všech vládních stranách i mezi koaličními partnery, to všechno přispívá k tomu, že tato vláda je stále méně schopná něco skutečně vykonat. Takže to velké reformní tažení, které bylo oznámeno na začátku, se stává stále více spíše přežíváním."
S tímto názorem by samozřejmě nesouhlasil premiér Mirek Topolánek. Jeho nedávné inspekční návštěvy jednotlivých ministerstev, které měly prověřit jejich fungování, prakticky nepřinesly nějaká negativní zjištění. Naopak, práci některých resortu předseda vlády velmi pochválil. Nabízí se tedy otázka, co se této koaliční vládě během uplynulého půl druhého roku výrazně povedlo?
"Z hlediska vlády se určitě povedlo prosazení toho prvního balíku reforem, který byl zaměřen zejména na státní finance. Samozřejmě je otázkou, a to je pravděpodobně otázka dlouhodobější, jaký dopad to snížení daní na 15 procent z tzv. superhrubé mzdy bude mít na českou ekonomiku v dlouhodobější perspektivě, ale to byl určitě z hlediska vlády úspěch. Stejně jako bylo úspěchem schválení některých reforem ve zdravotnictví a podobně, ale od té doby, bych řekl, se vládě spíše nedaří než daří. Takže to bych považoval za jakýsi vrcholek její prozatímní aktivity."
Nemůže z mé strany následovat jiná otázka, že na to, co se naopak tomuto kabinetu zřetelně nepovedlo?
"Já myslím, že tento kabinet je velmi slabý pokud jde o komunikaci s veřejností i s opozicí. To je zcela nejviditelnější slabina Topolánkovy vlády. Velmi zřetelně se to projevuje například v diskusích o umístění americké raketové základny na českém území. Vláda prostě nedokáže veřejnosti zprostředkovat ani ty zdánlivě nejjednodušší záležitosti tak, aby byly srozumitelné a aby pro ně vytvořila potřebnou podporu. Myslím, že to je z hlediska této vlády velké selhání. Stejně jako je poměrně velkým selháním ta prozatímně poměrně euroskeptická linie Topolánkovy vlády, kde určitá část Občanské demokratické strany, a tady říkám záměrně část, nikoliv celá strana, prosadila do české zahraniční politiky poměrně negativní pohled na Evropskou unii a další integraci, a to navzdory tomu, že ty druhé dvě vládní strany, tedy zelení a křesťanští demokraté, jsou poměrně proevropští. A to je, pokud vezmeme vládu jako celek, selhání, které začíná České republice dosti v tom evropském kontextu škodit," říká politolog Jiří Pehe.
Mnohé kontroverzní problémy bude muset řešit vláda v nadcházejících měsících. Vzpomenu například americký radar v Brdech, lisabonskou smlouvu, církevní restituce, rozpočet na příští rok či penzijní reformu. Bude na to stačit, když se musí vyrovnat nejen s kritikou levicové opozice, ale také s nespokojeností ve vlastních řadách, přičemž své rebely má každá z trojice vládních stran?
"Vláda má před sebou skutečně několik zásadních kroků a rozhodnutí, a paradoxně téměř každý z těch kroků může také znamenat konec této vlády, protože například neschválení dohod se Spojenými státy o umístění radaru na českém území by nejspíš rozpoutalo obrovskou vichřici ve vládní koalici, která by mohla skončit rozpadem vládní koalice. To samé se týká například majetkového vyrovnání s církvemi, pokud by tato záležitost byla zcela zmražena. Je to také otázka lisabonské smlouvy, protože, jak už jsem řekl, nejméně dvě strany, ale i část ODS, jsou spíše nakloněny další ratifikaci lisabonské smlouvy. A pokud by nakonec ta smlouva nebyla ratifikována, tak to může způsobit velké zemětřesení ve vládní koalici, protože by to způsobilo i poměrně velké oslabení pozice České republiky v Evropské unii. Takže ano, ta vláda má před sebou velké projekty, důležité kroky, otázkou je, zda-li bude mít na jejich uskutečnění ještě vůbec nějakou sílu a zda-li nakonec spíše snaha tyto kroky uskutečnit nezpůsobí rozpad vlády."
Kdybyste měl možnost pohladit si křišťálovou kouli a zavěštit si - vydrží tato vláda až do řádných voleb?
"Můj názor je, že šance této vlády vydržet do řádných voleb jsou asi tak padesát na padesát. Důvod, proč si myslím, že tato vláda nemusí nutně padnout, je ten, že to v podstatě není úplně v zájmu opozice, tedy sociální demokracie, protože zejména sociální demokracie, ale svým způsobem i komunisté, mohou těžit z té velmi slabé pozice vlády. Takže vezmeme-li v úvahu, že před námi jsou volby do regionů a Senátu a potom také volby do Evropského parlamentu v příštím červnu, tak není úplně v zájmu opozice, aby tuto vládu tak říkajíc 'povalila', protože v jejím zájmu může být naopak nechat vládu žít nebo lépe řečeno živořit, a sbírat politické body a s tím i svoje silnější zastoupení jak v krajích, tak v Senátu, tak v Evropském parlamentu," uzavírá politolog Jiří Pehe.
