Vlci: Krásná a zajímavá zvířata se špatnou pověstí
Červenou karkulkou to začíná a pak už v člověku nedůvěra k vlkům vzrůstá. Vlci se odedávna objevují v mýtech, pověstech i literatuře. A snad kromě Akély z Knihy džunglí a kapitolské vlčice v nich málokdy hrají kladnou roli. Obavy, které po staletí člověk z vlka má, nejsou ale vždy na místě. Přesvědčíme se o tom v dnešním svatováclavském speciálu Radia Praha.
K potravě postupně dostávají další členové smečky, kteří prvně nechali vlčici se nakrmit. Alfa samec a po něm odrostlá vlčata. Jídelníček vlků je bohatý, zvláště vlčata s oblibou otrhávají borůvky nebo maliny a loví drobné obratlovce. Vlci se živí i velkými savci, jeleny, srnami...většinou tím, co se nechá ulovit, tedy zraněnými nebo slabými kusy, a plní tak v lese jakousi funkci zdravotnického dozoru. Někdy opravdu dojde i na domácí zvířata. Právě to je i v současné době nejčastějším důvodem strachu a averze k vlkům.
A pes opravdu dokáže to stádo ochránit?
"Ano, jsou pastevecká plemena, která to dokáží. Například v kavkazkých oblastech dodnes psi stáda před vlky chrání."
Vlčí školka
"U nás v tom trošku starším věku vychovával vlčata alfa samec a byl k nim docela ostrý. No, byl to přísný, ale spravedlivý táta. Máme tam třeba jedno vlče, kterému říkáme Mamiňák, a ten si fakt někdy, když zlobil, lízal zadeček, protože ho měl od táty kousnutý. A teď se na to podíváme," říká Jiří Kec, zatímco hledá to správné místo na nahrávce z vlčí školky. Vlčata, která se na ní objevují, se vzájemně velmi podobají.
Už jsou tady všichni a dojdou k tátovi, vidíš, mají slechy dozadu a poskakují kolem něj, jakoby slibovali, že budou hodní."
To už jsou ta větší vlčata, že?
"Jsou, ta nahrávka je z listopadu, to ti druzí ještě nebyli na světě. A vidíme, jak se lísají k tátovi a tváří se, že nikdy nebudou zlobit, to znáš," obrací se Jiří Kec na dceru, která vlčí školku s napětím sleduje. Vlk, v tu chvíli velmi podobný lidským otcům, zavře za chvíli oči a zasáhne až tehdy, kdy se už opravdu mezi vlčaty něco děje. Soužití ve smečce je pro vlky zásadní, i přesto ale může dojít k tomu, že se rozpadne. Třeba kvůli úmrtí jednoho z alfa páru.
A u vás v Srní to bude jak?
"Je několik možností, my je teď dost rozebíráme. My bychom chtěli, aby pořád mohla být vlčata, a budeme se snažit ty jedince dávat do dalších chovů, aby byl stále pro malá vlčata prostor. Pokud se to nedaří, tak v zoologických zahradách to dělají tak, že je vykastrují a nechají dožít. I to je ale trošku s rizikem, protože se ta jejich hierarchie pořád mění a pak jsou na sebe vzájemně i dost agresivní. S novými vlčaty ta agresivita vždycky mizí. Ona tam hrají roli takových kašpárků, když se dva na sebe supí, tak dorazí, olíznou čumáky a je po boji. Je to jako u lidí, když se narodí dítě, tak dorazí babičky, strejdové, tetičky, všechno je to pohromadě a tak to funguje i u těch vlků.
Množí se tedy jen ten vedoucí pár?
"Ano, jen ten alfa pár."
"Tak to bývá u tříletých jedinců karpatských vlků. Myslivci si taky nepomůžou, když zastřelí někoho z alfa páru, tak se smečka rozpadá a oni si najdou protějšky. Množí se jen tehdy, pokud mají svůj lovecký úsek a pokud ví, že uživí vlčata. Stává se tedy to, že ten alfa pár je už sesazený, ale vlčata nemají, protože by pro ně neměli dost potravy."
Jak velký je ten jejich rajón? Říká se vždycky, že rys musí mít velké území, na kterém žije...Jak je to u vlků?
"Záleží to opravdu na potravě. Co se týče Šumavy, tak bylo odborníky řečeno, že na území národního parku by se uživily zhruba dvě smečky."
Ideální místo pro smečku
"Já si trošku přihřeju svoji polívčičku. Já jsem tady sloužil, na tom územním pracovišti jsem dělal vedoucího toho lesního komplexu a o tomhle místě jsem už dlouho věděl, že by to bylo ono. Především díky členitosti a možnosti se na vlky dívat. To uvidíte sami z těch lávek."
A vlkům se tady taky líbí?
"Evidentně. Už dvakrát hodně, protože už dvakrát měli vlčata."
Kolik bývá vlčat v tom vrhu? Tady máte teď ty nejnovější tři, je to běžný počet?
"Bývá jich tři až šest, ale většinou všechno neodchovají. Mezi vlčaty existuje konkurenční boj, o struk se dovedou poprat a nikdo je nepřikládá, musejí to udělat sama. Roli hrají také povětrnostní podmínky. Ty myslím zasáhly letos, z pěti narozených vlčat vychovali tři."
"Mají doupě a ne jedno. Vlčice také mláďata přenáší. Jakmile tam vejdeme, tak je začne přenášet a už je nenechává všechny na jednom místě. V jednom doupěti má třeba tři, ve druhém dvě."
Myslíte, že uvažují o to, že kdyby se jedněm něco stalo, zbydou ještě druhé?
"Určitě."
Jak se krmí vlk
"Dneska se přivezly ořezy ze zvěřiny, z divočáka, jelena i srnce. Srnčí maso je pro vlky vzácnější a mají ho raději. Mají ale rádi i to divoké vepřové. Na malých divočácích se učí lovit, bachyně se snadno odláká a malá selátka jsou pak cílem mladých vlčat. Myslím si, že je to tak správně. Všichni se bojíme klíšťat, stěžujeme si, kolik jich je, ale nikdo to nespojuje s množstvím zvěře, které v té krajině je. Tolik divočáků nikdy v krajině nebylo."
Teď se tedy bude dít to, co jsme viděli na záznamu. Nažerou se a půjdou nakrmit mladé.
Mléko už ty čtyřměsíční vlčata nepijí?
"Nevím. Tam už je ta laktace velice sporadická. Vlčice je pomalinku odstavuje a nahrazuje to touto stravou."
"Támhle naproti v lese se už něco pohybuje a až odjede člověk, co přinesl krmení, tak uvidíme, jak hned vylezou. Hele, už tam dole je jeden. A za ním už jde další. Ta, která došla první, je vlčice."
Oni vždycky počkají, až člověk, co jim nese krmení, odejde?
"Samozřejmě. Mají strach. I to žrádlo je pro ně druhořadé, strach z člověka je daleko větší. Na nás jsou už naučení, už se odváží i blíž, ale pořád je tam obrovský strach.
Tak, teď už je tam celá smečka. Vidíme mladou vlčici, stará už odešla, ten světlejší vlk je to loňské vlče, co mu říkáme Mamiňák. On se hodně staral o vlčici, byl s ní v úzkém kontaktu, ale byl proto v neoblibě alfa samce. Jde vidět, že jsou zvířata v dobré kondici, že jsou zdravá, pohyblivá. Při tom krmení je vždycky pozorujeme, kdyby se nám něco nezdálo, tak bychom vše konzultovali s veterinářem, kterého tady máme na to sjednaného.
Je to tedy starší ségra...
"Ano, starší ségra. Tráví u nich hodně času, hraje si s nimi, donese jim nějaké hračky na hraní - kostičky, kus kůže. Pak se s nimi o to tahá a učí je lovit."
O kus dál čekající vlčata už netrpělivě vyhlížejí, kdy za nimi jejich rodiče a sourozenci dorazí s potravou v tlamě. Nakrmí je a pak si s nimi budou hrát a učit je všemu, co se jim ve vlčím životě může jednou hodit. Při pohledu na smečku jednoho napadá, že by vlastně vůbec nevadilo, kdyby občas platilo známé úsloví "Člověk člověku vlkem".
Vlci s námi
"Česká krajina a její zemědělství nahrává vlkům. Pěstují se totiž plodiny jako je řepka a kukuřice, které vyhovují spárkaté zvěři a jejím predátorem je vlk. Nejblíže jsou popsané smečky v Lužici, na hranici mezi Německem a Polskem. Odtamtud, myslím si, teď přicházejí ta zvířata sem do české kotliny. Na druhé straně pak z Karpat. Na severu Čech už máme popsané vlčata, v Máchově kraji nedaleko České Lípy. Zaznamenali jsme také vlky na Šumavě. Ještě nejsou doložena vlčata, ale pohyb vlků tady v národním parku doložen máme. Když jsme dávali dohromady alfa pár a vlčice měla své dny, tak taky jsme měli návštěvu vlka z volné přírody. Naštěstí ohrady vydržely a dopadlo to dobře."
Je tedy jen otázka času, až se objeví první divoká vlčí smečka na Šumavě. Než se tak stane, můžete navštívit centrum v Srní a seznámit se s vlky blíže. I když třeba nezažijete, tak jak stojí dětským písmem v návštěvní knize, "Nejkrásnější den v dosavadním životě," určitě stojí za to podívat se, jak vlci žijí a zjistit, že vaši psí přátelé mají vlastně spíše velmi zajímavé, než nebezpečné příbuzné.
