Vlci: Krásná a zajímavá zvířata se špatnou pověstí

Červenou karkulkou to začíná a pak už v člověku nedůvěra k vlkům vzrůstá. Vlci se odedávna objevují v mýtech, pověstech i literatuře. A snad kromě Akély z Knihy džunglí a kapitolské vlčice v nich málokdy hrají kladnou roli. Obavy, které po staletí člověk z vlka má, nejsou ale vždy na místě. Přesvědčíme se o tom v dnešním svatováclavském speciálu Radia Praha.

V dobách, kdy v Čechách vládl budoucí světec, nebyla zřejmě v lesích o vlky nouze. Jejich počty ale postupně klesaly, lidé je cíleně pronásledovali, až nakonec zcela vyhubili. Vlka viděli jako krvežíznivou šelmu útočící na domácí zvířata nebo dokonce člověka. Poslední původní šumavský vlk zastřelen 2. prosince 1874 nedaleko Lipky u Vimperka a událost dodnes připomíná pomníček - Vlčí kámen. Mimochodem svůj kámen má také poslední beskydský vlk, ten byl zastřelen v roce 1914. Od onoho roku 1874 se už na jižní české hranici objevovali vlci jen výjimečně. Minulo století a pár desítek let k tomu a na Šumavě už zase můžete, pokud budete mít trochu štěstí, vlky uvidět a uslyšet. V návštěvnickém centru v Srní jich žije celá smečka a s nimi, tedy aspoň přes den, vedoucí centra Jiří Kec. K vlkům má blízko a jejich špatnou pověstí se nenechal odradit:

Jiří Kec, foto: Jirka Englová, ČRo

"Určitě ne. Je to zvíře, které, když jej dobře poznáme, tak si jej určitě zamilujeme, protože se od něj i můžeme učit, jak by měl vypadat rodinný život," říká Jiří Kec a své tvrzení dokládá záběry vlčí smečky. "Podívejte se, jak jsou k vlčici galantní. Když má laktaci, tak ji ta naše smečka nechá do sytosti nažrat. Když jim doneseme potravu, alfa samec pohlídá to, aby měla nerušený klid. Krmíme zvěřinou. Jsou to buď nějaké výřezy ze zvěřiny, nebo máme možnost dostat se i k celým kusům zvěřiny. Já už na tom videu ukážu teď konec. Ona čtvrt hodiny žere, vidíte, jak má plné bříško, ale statečně žere dál a tady ji hlídá alfa samec. Podíváme se, co se bude dít ve chvíli, kdy ona kořist opustí…"

K potravě postupně dostávají další členové smečky, kteří prvně nechali vlčici se nakrmit. Alfa samec a po něm odrostlá vlčata. Jídelníček vlků je bohatý, zvláště vlčata s oblibou otrhávají borůvky nebo maliny a loví drobné obratlovce. Vlci se živí i velkými savci, jeleny, srnami...většinou tím, co se nechá ulovit, tedy zraněnými nebo slabými kusy, a plní tak v lese jakousi funkci zdravotnického dozoru. Někdy opravdu dojde i na domácí zvířata. Právě to je i v současné době nejčastějším důvodem strachu a averze k vlkům.

Pastevečtí psi se stádem ovcí, foto: Nedih Limani, CC BY-SA 3.0 Unported

"V první řadě bych chtěl říct, že ne všechno, co se svádí na vlky je vlky způsobeno. Pes za sebou po útoku na ovci nechává podobné znaky a je potřeba dát velký pozor na to, zda to skutečně byli vlci. Pokud ano, pak jde většinou o mladá zvířata nebo dochází k zastřelení někoho z alfa páru a ti mladí pak zvolí takovouto potravu, protože nemají třeba jinou šanci. Je jim to také vlastní, protože potrava se jim velice snadno nabízí, když je stádo nezajištěné. Ovčáci mívali odjakživa své ovčácké psy, kteří stádo dovedli ochránit, to už dneska v mnoha případech není. Dneska se nechávají zvířata volně a pak vznikne problém."

A pes opravdu dokáže to stádo ochránit?

"Ano, jsou pastevecká plemena, která to dokáží. Například v kavkazkých oblastech dodnes psi stáda před vlky chrání."

Vlk na Šumavě, foto: ČT24

Vlk je v Česku chráněný a případné škody, které způsobí, by měly být proplaceny. Do přírody ale patří a to, že v ní už dlohodobě není, nebo spíše až donedávna nebyl, má své následky. A co se týče obav o lidské životy: Posledních sto let podle Jiřího Kece neexistuje v Evropě žádný záznam, že by vlk z volné přírody napadl člověka. Spíše naopak, vlk je zvíře velmi plaché a člověku se raději zdaleka vyhne. Má s ním ostatně své nepříliš dobré zkušenosti.

Vlčí školka

Návštěvnické centrum v Srní, foto: Martina Bílá

Návštěvnické centrum v Srní otevřel Národní park Šumava loni a od začátku se těší velikému zájmu. Kromě vlků se expozice v něm umístěná věnuje i dalším šumavským šelmám. Vlčí smečku, která v Srní žije, tvoří alfa pár, a jejich čtyři starší a tři mladší potomci. Alfa samec pochází z plzeňské zoo, samice přišla do Srní z Německa. Vlčata se pak narodila už v Srní. Hierarchie hraje u vlků značnou roli. A zásadní není jen síla, jak by se možná mohlo zdát, ale především zkušenosti. O svou vedoucí roli přichází alfa samec v době, kdy už nemůže mít vlčata. I při jejich výchově má nezastupitelnou roli. Na jednu scénku z rodinného života se díváme díky nahrávce, pracovně nazvané "táta hlídá".

"U nás v tom trošku starším věku vychovával vlčata alfa samec a byl k nim docela ostrý. No, byl to přísný, ale spravedlivý táta. Máme tam třeba jedno vlče, kterému říkáme Mamiňák, a ten si fakt někdy, když zlobil, lízal zadeček, protože ho měl od táty kousnutý. A teď se na to podíváme," říká Jiří Kec, zatímco hledá to správné místo na nahrávce z vlčí školky. Vlčata, která se na ní objevují, se vzájemně velmi podobají.

Návštěvnické centrum v Srní, foto: Martina Bílá

"Jsou tam ale jemné nuance, podle kterých je poznáme. Tak, teď to přijde. Když jsem chodil do školy, tak pan učitel chodil na stupínek. Přesně to samé udělá vlk, protože potřebuje mít sjednaný před vlčaty respekt. Vlčata mají taky svoji hierarchii. Tady vidíme, jak už jedno vlče vykukuje, nemůže ale k tátovi dojít dřív, protože v hierarchii u vlčat je na třetím místě. Takže musí počkat, než přijde silnější brácha, který je na druhém místě a ten zase bude čekat na toho nejsilnějšího prvního bráchu. Máme ještě jednu holku, ta se drží trochu zpátky, ale zase to těm klukům umí někdy vynahradit v jiných věcech.

Už jsou tady všichni a dojdou k tátovi, vidíš, mají slechy dozadu a poskakují kolem něj, jakoby slibovali, že budou hodní."

To už jsou ta větší vlčata, že?

"Jsou, ta nahrávka je z listopadu, to ti druzí ještě nebyli na světě. A vidíme, jak se lísají k tátovi a tváří se, že nikdy nebudou zlobit, to znáš," obrací se Jiří Kec na dceru, která vlčí školku s napětím sleduje. Vlk, v tu chvíli velmi podobný lidským otcům, zavře za chvíli oči a zasáhne až tehdy, kdy se už opravdu mezi vlčaty něco děje. Soužití ve smečce je pro vlky zásadní, i přesto ale může dojít k tomu, že se rozpadne. Třeba kvůli úmrtí jednoho z alfa páru.

Vlci v Srní, foto: Martina Bílá

"V přírodě je to tak, že smečka vzniká, když se rozpadne ta původní. Vlci si nacházejí partnery odjinud. Není vždycky pravidlem, že když dáte jakéhokoli samce k jakékoliv samici, tak že to bude pasovat. U nich je to vazba na celý život. Je to jako u lidí, oni si toho partnera hledají a musí jim to spolu fungovat. Záleží na tom, jak je kdo z páru dominantní. Lepší je sesazovat smečku, když je méně dominantní samice a více samec. Své by o tom mohli říct třeba ti, kteří dělali křížení při šlechtění československých vlčáků. Poprvé se to taky nepovedlo, dokonce byl na tom ten pes, kterého dali k vlčici, potom dost špatně. Byl málo dominantní a ta vlčice ho dovedla zpacifikovat tak, že se nejen že nespářili, ale měl pak i problém. Když byl pak hodně dominantní samec, tak se to spáření povedlo."

A u vás v Srní to bude jak?

"Je několik možností, my je teď dost rozebíráme. My bychom chtěli, aby pořád mohla být vlčata, a budeme se snažit ty jedince dávat do dalších chovů, aby byl stále pro malá vlčata prostor. Pokud se to nedaří, tak v zoologických zahradách to dělají tak, že je vykastrují a nechají dožít. I to je ale trošku s rizikem, protože se ta jejich hierarchie pořád mění a pak jsou na sebe vzájemně i dost agresivní. S novými vlčaty ta agresivita vždycky mizí. Ona tam hrají roli takových kašpárků, když se dva na sebe supí, tak dorazí, olíznou čumáky a je po boji. Je to jako u lidí, když se narodí dítě, tak dorazí babičky, strejdové, tetičky, všechno je to pohromadě a tak to funguje i u těch vlků.

Množí se tedy jen ten vedoucí pár?

"Ano, jen ten alfa pár."

Vlci v Srní, foto: Martina Bílá

A co kdyby se někdo z té smečky chtěl také množit? Může odejít a najít si protějšek?

"Tak to bývá u tříletých jedinců karpatských vlků. Myslivci si taky nepomůžou, když zastřelí někoho z alfa páru, tak se smečka rozpadá a oni si najdou protějšky. Množí se jen tehdy, pokud mají svůj lovecký úsek a pokud ví, že uživí vlčata. Stává se tedy to, že ten alfa pár je už sesazený, ale vlčata nemají, protože by pro ně neměli dost potravy."

Jak velký je ten jejich rajón? Říká se vždycky, že rys musí mít velké území, na kterém žije...Jak je to u vlků?

"Záleží to opravdu na potravě. Co se týče Šumavy, tak bylo odborníky řečeno, že na území národního parku by se uživily zhruba dvě smečky."

Ideální místo pro smečku

Návštěvnické centrum v Srní, foto: Martina Bílá

Návštěvnické centrum v Srní je nedaleko vlčího výběhu, vede k němu stezka, na které se zájemci dozví třeba to, jak poznat, že cestou, kterou jedete, před vámi prošel vlk a ne sousedův vlčák. Místo je to pro vlčí výběh ideální:

"Já si trošku přihřeju svoji polívčičku. Já jsem tady sloužil, na tom územním pracovišti jsem dělal vedoucího toho lesního komplexu a o tomhle místě jsem už dlouho věděl, že by to bylo ono. Především díky členitosti a možnosti se na vlky dívat. To uvidíte sami z těch lávek."

A vlkům se tady taky líbí?

"Evidentně. Už dvakrát hodně, protože už dvakrát měli vlčata."

Kolik bývá vlčat v tom vrhu? Tady máte teď ty nejnovější tři, je to běžný počet?

"Bývá jich tři až šest, ale většinou všechno neodchovají. Mezi vlčaty existuje konkurenční boj, o struk se dovedou poprat a nikdo je nepřikládá, musejí to udělat sama. Roli hrají také povětrnostní podmínky. Ty myslím zasáhly letos, z pěti narozených vlčat vychovali tři."

Vlčí výběh, foto: Martina Bílá

Vlčata jsou v nějakém pelechu?

"Mají doupě a ne jedno. Vlčice také mláďata přenáší. Jakmile tam vejdeme, tak je začne přenášet a už je nenechává všechny na jednom místě. V jednom doupěti má třeba tři, ve druhém dvě."

Myslíte, že uvažují o to, že kdyby se jedněm něco stalo, zbydou ještě druhé?

"Určitě."

Jak se krmí vlk

Pozorování vlků, foto: Martina Bílá

Asi po 10 minutách přicházíme k samotnému výběhu, je uprostřed lesa, má 3 hektary, a asi 3-4 metry nad zemí jím prochází dlouhá lávka, ze které, pokud budete mít štěstí a bystré oko, můžete vlky pozorovat. Objevit je mezi stromy a kameny ale dá práci. Po chvíli ale už sledujeme s dalšími vlkůchtivými zvědavci jednoho ze smečky, který vypadá, že má dneska návštěvnickou službu. Je to samec a patří mezi odrostlejší loňská vlčata. Poté, co si oči zvyknou rozpoznat šedou na šedé, slavíme další úspěch. Jiří Kec nám ovšem zkazí radost, za objevení dalšího vlka prý nevděčíme svému zraku, ale vlčímu sluchu, který neomylně rozpoznal, že se blíží auto s potravou. Z lávky sledujeme prostor pod námi, který je vyhrazený ke krmení:

"Dneska se přivezly ořezy ze zvěřiny, z divočáka, jelena i srnce. Srnčí maso je pro vlky vzácnější a mají ho raději. Mají ale rádi i to divoké vepřové. Na malých divočácích se učí lovit, bachyně se snadno odláká a malá selátka jsou pak cílem mladých vlčat. Myslím si, že je to tak správně. Všichni se bojíme klíšťat, stěžujeme si, kolik jich je, ale nikdo to nespojuje s množstvím zvěře, které v té krajině je. Tolik divočáků nikdy v krajině nebylo."

Teď se tedy bude dít to, co jsme viděli na záznamu. Nažerou se a půjdou nakrmit mladé.

Vlčice s vlčaty, foto: Miroslav Brziák / Návštěvnické centrum Srní

"Přesně tak. Do určité doby ta mláďata zůstávají na svém místě a tohoto přijímání potravy se neúčastní, ještě se nechávají krmit z obsahu žaludku starších vlků. Dostávají tak prakticky sterilní stravu. Tím, že potrava zůstane nějakou dobu v žaludku, tak ji žaludeční šťávy vysterilizují. Pro naše čtyřnohé kamarády kupujeme malé granulky, ty jsou sterilní, pak dáváme větší a pak ty největší, které jsou už normální stravou. Příroda to musí zařídit tak, že mají vlci potravu pro mladé ve svém zažívacím traktu a pak ji vyvrhnou. Mláďata to na starších vyžebrají, olizují jim pysky, to způsobí, že začnou dávit a vlčata si to někdy vybírají přímo z tlamy. Čím jsou vlčata starší, tak tím menší dobu nechávají jejich příbuzní potravu ve svém žaludku. Teď jim už vyvrhávají celé kousky, vlčata si je vezmou, někam odběhnou, schroupnou to a zase jdou loudit dál."

Mléko už ty čtyřměsíční vlčata nepijí?

"Nevím. Tam už je ta laktace velice sporadická. Vlčice je pomalinku odstavuje a nahrazuje to touto stravou."

Vlče, foto: Bárta / Návštěvnické centrum Srní

Dole pod námi se zatím připravil vlčí oběd a na jeho konzumenty nemusíme dlouho čekat.

"Támhle naproti v lese se už něco pohybuje a až odjede člověk, co přinesl krmení, tak uvidíme, jak hned vylezou. Hele, už tam dole je jeden. A za ním už jde další. Ta, která došla první, je vlčice."

Oni vždycky počkají, až člověk, co jim nese krmení, odejde?

"Samozřejmě. Mají strach. I to žrádlo je pro ně druhořadé, strach z člověka je daleko větší. Na nás jsou už naučení, už se odváží i blíž, ale pořád je tam obrovský strach.

Tak, teď už je tam celá smečka. Vidíme mladou vlčici, stará už odešla, ten světlejší vlk je to loňské vlče, co mu říkáme Mamiňák. On se hodně staral o vlčici, byl s ní v úzkém kontaktu, ale byl proto v neoblibě alfa samce. Jde vidět, že jsou zvířata v dobré kondici, že jsou zdravá, pohyblivá. Při tom krmení je vždycky pozorujeme, kdyby se nám něco nezdálo, tak bychom vše konzultovali s veterinářem, kterého tady máme na to sjednaného.

Vlčata v Srní, foto: Jiří Kec / Návštěvnické centrum Srní

Vidíte, teď tam je ta mladá vlčice a ta se i s tou maminkou o vlčata nejvíc stará. Má k nim mateřský přístup."

Je to tedy starší ségra...

"Ano, starší ségra. Tráví u nich hodně času, hraje si s nimi, donese jim nějaké hračky na hraní - kostičky, kus kůže. Pak se s nimi o to tahá a učí je lovit."

O kus dál čekající vlčata už netrpělivě vyhlížejí, kdy za nimi jejich rodiče a sourozenci dorazí s potravou v tlamě. Nakrmí je a pak si s nimi budou hrát a učit je všemu, co se jim ve vlčím životě může jednou hodit. Při pohledu na smečku jednoho napadá, že by vlastně vůbec nevadilo, kdyby občas platilo známé úsloví "Člověk člověku vlkem".

Vlci s námi

Vlk v Srní, foto: Jiří Kec / Návštěvnické centrum Srní

Vlci se začali do české přírody pomalu vracet po II. světové válce, šlo ale jen o pár jedinců, kteří se u nás ocitli spíše náhodou. Postupně se ale na území Česka přesto usadili, už v devadesátých letech se objevili například v Beskydech a pohybují se třeba i na Broumovsku. Jejich přesný početní stav známý není, navíc se mění.

"Česká krajina a její zemědělství nahrává vlkům. Pěstují se totiž plodiny jako je řepka a kukuřice, které vyhovují spárkaté zvěři a jejím predátorem je vlk. Nejblíže jsou popsané smečky v Lužici, na hranici mezi Německem a Polskem. Odtamtud, myslím si, teď přicházejí ta zvířata sem do české kotliny. Na druhé straně pak z Karpat. Na severu Čech už máme popsané vlčata, v Máchově kraji nedaleko České Lípy. Zaznamenali jsme také vlky na Šumavě. Ještě nejsou doložena vlčata, ale pohyb vlků tady v národním parku doložen máme. Když jsme dávali dohromady alfa pár a vlčice měla své dny, tak taky jsme měli návštěvu vlka z volné přírody. Naštěstí ohrady vydržely a dopadlo to dobře."

Je tedy jen otázka času, až se objeví první divoká vlčí smečka na Šumavě. Než se tak stane, můžete navštívit centrum v Srní a seznámit se s vlky blíže. I když třeba nezažijete, tak jak stojí dětským písmem v návštěvní knize, "Nejkrásnější den v dosavadním životě," určitě stojí za to podívat se, jak vlci žijí a zjistit, že vaši psí přátelé mají vlastně spíše velmi zajímavé, než nebezpečné příbuzné.