Vybudovala ve Finsku bohemistiku, učí zpívat operní pěvce, píše pohádky. Helena Lehečková získala cenu Gratias agit
Helena Lehečková učila ve Finsku stovky finských studenů a přispěla k jejich pozitivnímu vztahu k Česku a k české kultuře. Za své mnohaleté úsilí získala cenu Gratias agit, kterou uděluje ministerstvo zahraničí.
"Měla jsem přirozeně velikou radost, protože se 40 let snažím pracovat pro český jazyk, pro českou kulturu. Beru to jako svoje poslání. Jazyk je pro tu kulturu vždycky nejdůležitější. Dneska, když jdu po ulici a potkám někoho, koho si upřímně řečeno nepamatuji, ale kdo se ke mně hlásí, a říká: já si vzpomínám, že před 25 lety jsme byli na vašem kurzu a udělalo to na nás takový dojem, že pokračujeme v té bohemistické sféře, tak mám velikou radost, že se to zhodnotilo i v tom, že to došlo určitého ocenění."
Helena Lehečková kromě výuky češtiny pomáhá s češtinou také zpěvákům Finské národní opery a jako odreagování od vědecké práce píše pohádky.
"Helsinská univerzita je jediná, která má bohemistiku. Ten obor jsem začala budovat, protože když jsem přišla, tak tam byli čtyři studenti. Postupně to narůstalo, až se z toho stal i hlavní obor. Dokonce jsem měla i studenty doktorského studia, takže jsem měla velkou radost z toho, že ten obor se skutečně dobře etabloval a byl to jeden z nejúspěšnějších tzv. malých jazyků, jak se tomu říká."
Kolik je tam studentů dnes?
"Když byla ta nejlepší éra bohemistiky a vůbec studia jazyků, tak jsem měla dejme tomu 40 studentů v základním kurzu, 20 studentů v pokročilém a pět studentů psalo diplomku. Je třeba říct, že dneska šel zájem o jazyky rapidně dolů, a to nejenom v češtině, ale ve všech ostatních jazycích, dokonce i světových jazycích jako je němčina nebo francouzština. Je to dáno mnoha důvody, a jistě také tím, že angličtina teď prakticky zabrala všechny ty obecně komunikační funkce, takže mají studenti často pocit, že ty menší jazyky nepotřebují."
Vy také překládáte a tlumočíte, i vrcholná jednání.
"Vzpomínám si například, když jsem byla tlumočnicí při oficiální návštěvě delegace prezidenta Havla ve Finsku. To bylo tuším v roce 1991, to byla speciální návštěva, protože tehdy byla taková rozjitřená atmosféra, takže na to si velmi dobře pamatuji. Ale jinak jsem tlumočila prakticky pro všechny české prezidenty, většinu premiérů a předsedů parlamentu. Takže těch zkušeností je mnoho, ale ono je to tak, že tlumočník si z toho příliš moc nepamatuje, protože koncentrace a vypětí jsou takové, že těžko můžete potom z toho mít ještě nějaké vlastní vzpomínky."
Mě zaujalo, že spolupracujete s operou ve Finsku. V případě, že jsou to české opery, tak jim jazykově pomáháte. Jak je pro zpěváky složité zpívat v češtině?
"Ti zpěváci nemají nejmenší zájem se ten jazyk učit, a taky to nepotřebují. Ale přitom ve svých rolích musí znít jako rodilý mluvčí, nebo alespoň tak blízko jak je to možné. Je třeba postupovat metodologicky úplně jinak, než když vyučujete na univerzitě. Pro mě to bylo něco nového a takového objevného. Dělala jsem to, a dělám to ráda s velikým zájmem, řekla bych asi 15 až 20 let. Začalo to, když pan dirigent Jiří Bělohlávek připravoval Káťu Kabanovou ve Finské národní opeře, a tam jako sólisté byli jednak Finové a jednak někteří zahraniční zpěváci. Každého musíte připravovat jinak, protože záleží vždycky na té mateřštině, z které se vychází. Ale ty výsledky byly velice dobré, a velmi často se říká tedy v odborných kruzích, že Finové jsou jedni z nejlepších zpěváků češtiny vůbec ze všech, že ta kompatibilita těch dvou jazyků, finštiny a češtiny je natolik dobrá, že to skutečně zní česky."
Jak je to u studentů, jak je pro ně čeština složitá, která výslovnost jim dělá problémy?
"Čeština je nesmírně komplikovaný a náročný jazyk zejména takovou svou nepravidelností. Ale ty fonetické systémy finštiny a češtiny si dost vyhovují. Není tam v podstatě nic takového, co by Fin nemohl vyslovit. Dokonce i pět souhlásek na začátku slova se dá nacvičit dokonce i to naše "Ř", na které jsme tak pyšní, že v jiných jazycích není. Tak to Finové dobře zvládnou, takže když Fin mluví česky, tak to zní velmi věrohodně. Finština má také přízvuk na první slabice, má takovou velmi vyrovnanou intonaci, takže tam neslyšíte žádné stoupání a klesání, tak jako je to v některých jiných jazycích."
Vaši studenti také jezdí na stáže do ČR, stejně tak čeští studenti do Finska. Jaké jsou jejich zkušenosti?
ČTĚTE TAKÉ
"My máme osnovy nastavené tak, že studenti bakalářského studia musí absolvovat aspoň jeden měsíční letní kurz v ČR. Spolupracujeme s Prahou, Brnem a s Olomoucí. Všichni studenti, kteří letní kurzy absolvovali, tak se vždycky vraceli velmi nadšení a spokojení. Ti, co byli v Praze, se dostali do toho metropolitního prostředí, kde je nejvíc kultury a kontaktů s ostatními cizinci. Ti, co jeli na Moravu, tak byli zase velice spokojení s takovým intimnějším prostředím a s tím, že měli víc příležitostí mluvit česky, protože přece jenom ty ostatní jazyky tam nebyly tak zastoupené, takže všichni byli vždycky velmi nadšení. No a potom v magisterském studiu, tam mají studenti povinný aspoň jeden semestr v ČR."
Mě taky zaujalo, že vy jste se studenty společně přeložila vaši českou knížku K čertu!
"Začala jsem psát pohádky. To je moje veliká radost, a jakési odreagování od vědecké práce. Vystupují tam typické české pohádkové bytosti, jako je čert, vodník, víly, trpaslíci a obři. Mají tu typickou českou atmosféru jisté sympatičnosti a dobrého konce, jak to tady máme rádi. Ve Finsku tento typ pohádek vůbec neexistuje. Tam pohádka měla za cíl postrašit děti, aby nechodily do lesa, nebo aby se vyhnuly určitým nebezpečím, že příroda je přece jenom pro ně určité riziko. Tam jsou všechny pohádkové bytosti hrozně nebezpečné, a toto pro ně bylo těžko pochopitelné. Já si v těch pohádkách hraji s jazykem. S těmi studenty jsme to dělali ve spolupráci, která byla myslím pro všechny strany velmi přínosná a zábavná. Nakonec se z toho stal zcela legendární kurz, na který do dneška všichni vzpomínají."
