Vycukaná ABS Story Jiřího Černického

V Galerii Jiří Švestka probíhá v těchto dnech sólová výstava obrazů a drobné plastiky Jiřího Černického nazvaná ABS Story. Jiří Černický patří ke skupině českých uměců, jejichž dílo v poslední době prorazilo do zahraničních galerií a uměleckých sbírek. Na domácím scéně, zvláště po získání Ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 1998, jsou jeho výstavy sledovány s velkým zájmem. Vilém Faltýnek s výtvarníkem hovořil zejména o jeho nekonvenčním přístupu k obrazu.

Jiří Černický komentuje projevy moderního světa. Poslední výstava Brand New Rubbish (Úplně nový odpad) před třemi lety byla například inspirovaná nakupováním v supermarketech. Nová výstava ABS Story je zajímavá mj. tím, že zde umělec kromě plastik (několika desítek svérázných jahelníčků) vystavil i svoje malby na plátně. Nazývá je mentálními mapami.

"Já jsem chtěl udělat věc, která nebude ani obrazem, nebude ani příběhem klasické literární formy, nebude to ani tabulka ani komix. Snažil jsem se využít to nejdůležitější, co tyto formy poskytují, a propojit to dohromady. Takže vznikla taková zvláštní mentální mapa, zvláštní příběhová konstrukce. Chybí tam jednolitá linie příběhu, protože té zase chybí prostor."

Mluvíte o příbuznosti s komixem, říkáte mentální mapa a příběh, na stropě galerie jsme viděli titulky nebo nápisy - jaký je vlastně při té práci váš poměr k literatuře?

Dílo Jiřího Černického, foto: ČTK

"Určitý literární aspekt to má, ale abych říkal, že to je literatura, to není. Zrovna tak jako to není malba. Ono si to jakoby vezme kus malby, ale malba klasického typu to není, je to spíš citace malby. I když kdybyste mi mi tvrdil, že to malba není, musel bych oponovat, protože jsou v tom rafinované malířské věci. Uvnitř nějaké skvrny je třeba nějaká figurka ve stejné barvě, která se chová nějak ve smyslu té malby. Může tam být třeba parodie na action painting ve smyslu, že máte skvrnu, která vypadá akčně a divoce, ale ta skvrna je třikrát stejně zkopírovaná, tak vypadá jako kdyby byla z tiskárny, což nejde, ale já jsem vzal pauzák a úplně dokonale jsem tu skvrnu zopakoval a on je z té skvrny panáček, který jakoby na ní uklouzne. A akčně na ní uklouzne. Tak si to trošku dělá legraci z těchhle expresivních tendencí v dějinách malby."

Vy si tak vůbec děláte legraci z těch tradičních forem a pohybujete se někde nad nimi.

"Někdy ano a někdy ne. Zase toho humoru nesmí být moc, protože pak se člověk dostane do takové šaškárny. A nerad bych to přetáhl."

Proč se ta výstava jmenuje ABS Story?

"Je to ABS příběh. To znamená brzdný systém v autě. Takový ten pocit toho, jak se vám vycukává ten brzdný systém, když dobržďuje. Aby vám rychleji zastavilo auto. A ten příběh nemá takovou povahu jako ve filmu nebo v klasických formách, kde má začátek a konec a mezi tím je kontinuální území příběhu, kterým se pohybujete. vezměte to osobně: myslím, že adekvátnější ve skutečném životě je ta situace, že ráno, když vstanete, máte nějakou představu, jak by ten den měl dopadnout. Že musíte za ten den udělat to, to, to a to. Jenže v životě to tak není. Vy se třeba rozhodnete: půjdu na nákup. Vyrazíte, jenomže se něco stane. Před barákem třeba vidíte, že u popelnice je vysypaná hromada hadrů. Ježišmarja, co to tam je? Z toho bych mohl vyhrábnout nějaký triko. Tak tam jdete, už trochu zapomenete, že jste měli jít do krámu, najednou přes ulici vidíte, že někomu se roztrhne igelitová taška a všechno se mu vysype. Takže vy zapomenete na ty hadry, jdete tam pomoct - a už je to ABS story, story, kterou nechcete, která se vám vnucuje a která vám vyrušuje vlastní chtění, vlastní ideu, vlastní kontinuitu, a vycukává se nějakým předem nepředpokládatelným směrem. To je jeden z principů, jak takový tvar obrazu třeba může vzniknout."

Jiří Černický je ročník 1966, studoval UMPRUM a Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1998 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého. Vystavoval doma, i v Berlíně, Rotterdamu, Los Angeles, New Yorku a jinde.