Vyrovnali se Češi se svou komunistickou minulostí?
V těchto dnech si připomínáme 15. výročí pádu totalitního režimu v bývalém Československu. Vyrovnala se česká společnost s dědictvím totalitní éry? Ovlivňuje doba vlády jedné strany stále naše životy? O to se zajímala Martina Lustigová.
Výročí patnácti let od pádu vlády jedné strany vidí jak odborníci, tak politici jako dobu, kdy je potřeba se zastavit a poohlédnout, pokud možno bez emocí a objektivně.
Jak se dívá na vyrovnání se s minulostí předseda Občanské demokratické strany Mirek Topolánek?
"Já myslím, že v každé společnosti vyrovnávání s minulostí probíhá jinak. Jinak probíhalo v Německu po válce, jinak probíhalo v postfrankistickém Španělsku, jinak probíhá u nás. Každá společnost si musí projít svým martyriem. U nás došlo hned po roce 1989 k celé řadě chyb, mimo jiné nebyla zakázána komunistická strana, a teď sklízíme plody tehdejší měkkosti. Vyrovnáváme se složitě, ale je to víc generační záležitost, já nejsem v této chvíli pro nějaké ostré řezy, a proto je to na trpělivou mravenčí práci očišťování společnosti a spíše očišťování mozků... A to se nejlépe dělá generačně."
Topolánkův stranický kolega Ivan Langer zdůrazňuje, že není možné zapomenout, co se před 15 lety odehrálo a co se dělo před listopadem 1989. Z toho je podle Langera potřeba se náležitě poučit, abychom už nezažili opakování totalitního režimu. Co Ivan Langer řadí k neduhům české společnosti? Například to, že "výrazná část české veřejnosti stále ještě věří slovům a programům těch lidí, kteří se i nadále hlásí ke komunistické straně, ke komunistickým myšlenkám."
Když si klademe otázku, jak se česká společnost vyrovnala s érou komunismu, nemůžeme opomenout zcela odlišný úhel pohledu - komunistický. Více o vyrovnání se české společnosti s minulostí místopředseda Komunistické strany Čech a Moravy Václav Exner:
"Já se obávám, že se nevyrovnala dobře, jestli se vůbec vyrovnala. Většina politické reprezentace není schopna se na tu dobu podívat bez předsudků a objektivně. Domnívám se, že to je ke škodě těch, kteří to dělají. Pokud jde o obyčejné lidi, tam jsem toho názoru, že každý ví, jak se v té době choval, co dělal, a umí si to ve své vlastní hlavě většinou srovnat."
Komunisté jako jedni z mála chtějí navázat na to, co podle nich bylo před listopadem 1989 prospěšné pro společnost. Pokračuje Václav Exner:
"Člověk, aby mohl žít dál a zlepšovat to, co se v minulosti stalo, a především vyvarovat se chyb a problémů, které v minulosti byly, musí si je především vyhodnotit. A k tomu se plně hlásím. Domnívám se za sebe, že jsem toho do určité míry schopen. Jsem rád, že také naše strana si v tomto směru vyhodnotila období uplynulých čtyřiceti let, a také zaujímá stanovisko k novým věcem. Jde o základní názor na to, co v minulosti bylo špatně a co bychom již neměli opakovat, a co naopak bychom chtěli, aby nová společnost třeba převzala a utvrdila - třeba nezaměstnanost, řešení otázek zemědělství, školství, zdravotnictví, to jsou věci, ke kterým se můžeme plně hlásit. Takže by bylo jenom dobře, kdybychom to, co bylo dosaženo, zbytečně nerozbili, a pokračovali v tom s odstraněním problémů a chyb, které to v minulosti mělo."
Bez ohledu na stranickou příslušnost se politici i politologové shodují, že není možné udělat tlustou čáru za minulostí. Každý se ale s dobou před listopadem 1989 vyrovnává po svém. Obecně se soudí, že teprve nyní dospívající generace bude schopna hodnotit předlistopadovou dobu nezaujatě a objektivně. Zkušeností, kdy bylo zapotřebí vyrovnat se s minulostí, prošly i jiné země, a Česká republika podle všeho půjde podobnou cestou.
