Výsledky voleb ukazují na proevropskou cestu

V jedné věci udělaly volby úplně jasno. Nová vláda bude jednoznačně proevropská. Tento fakt přijali prakticky všichni ekonomičtí odborníci s uspokojením. Právě mezi ekonomy má vstup Česka do Evropské unie největší podporu. Ačkoliv vědí, že tento krok nebude vůbec jednoduchý a ponese s sebou různá rizika, nevidí vesměs pro Česko žádnou jinou alternativu. Nevidí ji ani Jan Švejnar, profesor Michiganské university ve Spojených státech.

Výsledky voleb ukazují na proevropskou cestu

"Nežijeme ve světě, který je úplně volný pro všechny. Žijeme ve světě, který se sice formuje jako volnější trh, ale na druhé straně se vytvářejí bloky. Vytváří se Evropská unie jako jeden velký blok, nyní je velké jednání o tom, že by se NAFTA rozšířila a vytvořila se celoamerická zóna volného obchodu, v Asii dochází k velké koordinaci a dojde k ještě větší. Takže se nám vlastně vytváří systém, ve kterém bude určitá část zemí, které budou uvnitř bloků, jež si budou konkurovat, a potom budou země mimo. Bohužel, tak jak se to rýsuje, ty země, které zůstanou mimo, na tom budou pravděpodobně hůř, než země uvnitř bloků. Z čistě pragmatických důvodů je pro země, jako je Česká republika, dobré být uvnitř Evropské unie."

Profesor Švejnar se staví velmi skepticky k ojedinělým hlasům, které uvádějí, že třeba Švýcarsko nebo Norsko také nejsou členy Evropské unie a přitom obě tyto země prosperují.

"Je otázka, jak bychom zůstali mimo. Jedna možnost je být členem EFTA - Evropské zóny volného obchodu, Švýcarsko je dobrým příkladem. Ale já myslím, že i tyto země, jako Norsko, Švýcarsko budou mít dříve nebo později velké nutkání do Evropské unie vstoupit. Není mi jasné, zda my bychom byli schopni mít tak velké výhody, jaké mají nyní tyto země, kdybychom do Evropské unie nevstoupili."

Alternativu ke vstupu Česka do Evropské unie nevidí ani Petr Robejšek, ředitel Mezinárodního institutu pro ekonomiku a politiku v Hamburgu.

"Zdůrazňuji, že v současnosti neexistuje skutečná alternativa k zapojení Česka do Evropské unie. To ovšem zdaleka neznamená, že musíme všechno, co se děje v Evropě a v Evropské unii slepě přebírat, přizpůsobovat se tomu. Existuje spousta alternativ dalšího vývoje Evropské unie a tím i našich možností."

Podle Petra Robejška není reálné očekávat, že Česko vstoupí do unie ze dne na den jako zcela rovnoprávný člen. Je ale zároveň těžké stanovit, jak rychlé by mělo být přibližování k EU, jinými slovy, jak dlouho by měla platit různá přechodná období. Není prý úplně škodlivé, když ono přibližování bude probíhat pomaleji. Na druhé straně může mít pomalé přibližování na většinu obyvatelstva negativní vliv.

Kurs koruny k dolaru od roku 1999 do dnešního dne, Graf: ČTK

"Většina obyvatelstva v nových členských zemích se snaží co možná nejrychleji profitovat z toho blahobytu, který nabízí Evropská unie jako taková. Ve chvíli, kdy přibližování bude pomalé, tak ten zisk z členství pro prostého průměrného Čecha nebude tak hmatatelný, jak on si sliboval, a zároveň bude pozorovat, že nevýhody, které jsou spojené se členstvím jeho země v Evropské unii, jsou možná významnější, závažnější, než získané výhody. Hovořme o tom, že české podniky, nebo polské či maďarské budou vystaveny zcela nemilosrdné, nekontrolované konkurenci z vysoce vyspělých států. V takové konkurenční situaci se nyní nachází náš průmysl jen ve výjimečných případech. Pořád ještě existují jisté bariéry, které brání totálnímu srovnání. Ve chvíli, kdy dosáhneme jisté úrovně plnoprávného členství, tak konkurence nemilosrdně smete ty, kdo neobstojí. O tom se můžeme hodně poučit z tzv. nových spolkových zemí. Ty ostrůvky průmyslu, které tam byly, se buď vůbec dále nerozrostly nebo dokonce zanikly, protože ten tlak toho absolutně vyspělého západoněmeckého průmyslu je nepřekonatelný pro ty malé křehké květinky vznikajícího východoněmeckého hospodářství. Podobné se může stát i nám."

Pohled z podnikové úrovně je samozřejmě poněkud odlišný, než pohled celostátní. Petr Robejšek souhlasí s názorem, že pro Českou republiku je výhodnější být slabším partnerem uvnitř Evropské unie, než silnějším mimo unii. Upozorňuje ale, že pozice Česka musí být spjata s nějakou silnější zemí. Kvůli relativně nízkému počtu hlasů, které bude mít, si nemůže Praha v tom procesu rozhodování příliš vyskakovat. A bude muset hledat koalici. Ředitel hamburgského Mezinárodního institutu pro ekonomiku a politiku v této souvislosti doporučuje Německo, i když - jak uvádí - pro Berlín je přirozeně mezi novými budoucími členy prvořadé Polsko. V tomto ohledu ale nepanuje mezi českými odborníky shoda. Většina se spíše přiklání k názoru, že Češi by měli hledat koalice se státy srovnatelné velikosti.