Výstava Český a slovenský exil 20. století cestuje do Prahy, pak do Berlína, Drážďan, Moskvy, Bruselu, Štrasburku, Stockholmu, Haagu...
Čeká vás rozhovor s Janem Kratochvílem, předsedou správní rady Společnosti pro kulturu a dialog K2001, jedním z autorů výstavy Český a slovenský exil 20. století. Expozici čeká výlet do Prahy, pak do Berlína, Drážďan, Moskvy, Bruselu, Štrasburku, Stockholmu, Haagu a dalších měst světa.
"Prostor v Praze není tak veliký jako v Brně, proto budeme muset výstavu redukovat. V Brně to bylo ve čtyřech muzeích v Praze, jen ve dvou. Mezitím to bylo na Slovensku v Národním muzeu, kde ohlas byl obrovský, protože na výstavu jezdily školy. Čekám, že v Praze se na výstavu těší spousta lidí, kteří se na ní nedostali sem do Brna."
Které exponáty považujete za nejcennější, nejzajímavější, pro vás nejpřitažlivější?"To říci nelze. Všechno je důležité. Vše mluví o životě exulantů a jejich přínosu této zemi a o založení této země."
Jaký je vlastně smysl pořádat takou výstavu?
"Je to zásadní informace v historii této země. Posledních 40 let se během komunistického režimu snažilo zatajit historii a postavit historii této země od roku 1948, podle nich před tím nic neexistovalo. Je nutné otevřít 20. století mladé generaci, ukázat jim pravdu. Jsem z exulantské rodiny, takže vím, že jsou exulanti hodně zklamáni přístupem k nim."
Myslíte, že Češi zanedbávají starost o své krajany v zahraničí?
"Nedá se říct jen k Čechům, ale i Slovákům. I když se Slováci svému exilu věnují mnohem více než my. Chybí zde trvalá expozice exilu 20. století. Nikdy zde nebyla. První úmysl měl už prezident Masaryk, že založí pro krajany nějakou expozici. Události 20. století se však vyvinuly, tak jak se vyvinuly, a tato myšlenka zanikla. Teď teprve ministr kultury Pavel Dostál pochopil, že je to velmi důležité a rozběhl akci v Národním muzeu. To by mělo převzít Prečanovy veškeré materiály a vytvořit jakousi expozici."Exil 20. století je tématem bolestivým pro historii Československa. Jak se dá vůbec taková výstava zrealizovat, jak jste expozici koncipovali?
"Výstava má několik směrů. Důvod odchodu - to znamená tedy začátek 20. století, kdy prchali za Rakouska - Uherska. Nasazení do armády, která jim nevyhovovala. Další etapa je 2. světová válka, kdy lidé také utíkali do exilu. Připomenul bych to slovy paní Bartošové, která je ženou slavného plukovníka Bartoše ze skupiny Claeva, která říká, že když utíkali v roce 1938 do Londýna, tak věděli, že se vrátí, když utíkali v roce 1948 do USA, věděli, že se už nikdy nevrátí."Jaký ohlas má výstava u zahraničních Čechů?
"Mají pocit, že se o ně konečně někdo zajímá, protože se doposud jenom sbíraly materiály, ale nikdo nic o nich neudělal. Nevydala se dosud žádná větší publikace o exilu, jenom malé brožurky, vydávané spíš pro vědecké účely, než populárně, takže se do široké veřejnosti nedostaly. Teď mám pocit, že ze všech úst slyším, že konečně exulanti vnímají toto jako pozitivní pohled."
Jaké máte plány, jaké projekty K2001 připravuje?
"K2001 vznikla před 10 lety, jako myšlenka komunikace mezi lidmi. Chtěli jsme dělat projekty, které nejsou zrovna nejpopulárnější. Dělali jsme projekt například o vězních z 50. let. Na tu výstavu do Velehradu přijelo během 3 měsíců sto tisíc lidí, což je poměrně slušné. Tenkrát nám poskytl materiály z ministerstva vnitra Honza Ruml, byla to velmi silná expozice. Dva roky před tím jsme dělali projekt věnovaný křesťanským církvím působících na území Českého státu nebo Českého království. Také projekt o moravských židech, který měl dobrý dopad na tuto komunitu, která dala této zemi ohromný kulturní přínos. A projekt exil je rozpracován na delší období, není to záležitost jedné výstavy nebo deseti knížek, je to věc, která povede-li se, skončí muzeem na území města Brna."Zájem o výstavu Český a slovenský exil 20. století je v zahraničí obrovský. 18. prosince bude expozice otevřena v Mnichově, v únoru pak v Berlíně, později v Drážďanech, Moskvě, ve Štrasburku, Londýně a Paříži. Výstava se chystá i do Austrálie, Argentiny, Paraguaye a Uruguaye.