Výstava v Jízdárně na Pražském hradě vyzdvihuje nejen českou knižní grafiku 60. let
V Jízdárně Pražského hradu začala před několika dny výstava, která na grafické podobě knižních obálek ze 60. let představuje české abstraktní umění té doby. Více už se dozvíte z rubrice, kterou připravila Eva Petržílková.
Pět stovek knih, sto obrazů a plastik a téměř sto padesát fotografií si můžete prohlédnout v Jízdárně Pražského hradu, kde probíhá výstava s názvem Umění je abstrakce a s podtitulem Česká vizuální kultura 60. let. Autorem expozice je Zdenek Primus, z jehož sbírky všechny exponáty pocházejí. Jak prozradil, nejdříve začal sbírat knihy a díla autorů, kteří knižní obálky vytvářeli:
"Já jsem se vždycky zajímal o knihy, sám jsem napsal několik výtvarných knížek - jak české provenience tak západní, popartu atd. A když jsem chodil po antikvariátech, tak jsem narazil na obálky, které byly zcela jasně koncepčně abstraktní a všimnul jsem si, že to nejsou vlastně grafici, který vytvářeli ty obálky, ale že to byli umělci, kteří malovali a dělali sochy. Jako např. Sekal, Kotík nebo Balcar. A vzhledem k tomu, že vím, že v západním světě zkrátka i když umělec vytvořil knihu nebo se podílel na designu knihy, tak to bylo považováno za umělecké dílo. Tady si toho vlastně nikdo nikdy nevšimnul, bylo to ignorováno, byla to zkrátka jenom nějaká grafika."
Jak Zdeněk Primus dále řekl, umělci tehdy sami na knižní obálky moc nevěřili. Práce na nich pro ně znamenala obživu, ale tvořili vlastně totéž, co při volné tvorbě. Knihy vycházející v 60. letech byly podle Primuse cestou, jak tehdejší abstraktní umění představit širokému publiku. Jak dodal, věří, že každý návštěvník pozná na právě probíhající výstavě známé knižní tituly...
"Právě i tady na této výstavě zjistíme, že tady ta produkce byla zatraceně dobrá. Tady byly skvělý překlady, dělala se dobrá literatura. A jestli tady někdo tvrdí, že nebylo nic, že se nedalo číst a takhle.., tak to není pravda. To si jenom někdo chce přetvořit minulost. Ale opravdu podívejte se na to a zjistíte, že tady všichni světoví autoři jsou a byli hned zpočátku překládáni."
Podle autora výstavy nemá knižní kultura, která u nás v některých obdobích vznikala, ve světě obdoby...
"To je absolutní světová špice. Nikde jinde to děláno nebylo. A je to to nejlepší co z téhle země na poli umění vyšlo. Ne malba, ne sochy, ale tohle - knižní kultura. To si ještě málokdo uvědomuje. To patří k umění, to dělali umělci. Ať už se jmenovali Karel Teige, který vlastně žádný umělec nebyl, nebo Štýrský, Toyen anebo Balcar, Kotík atd. Oni to zkrátka dělali a je to senzační, a je to nové. Všichni ve světě jakmile to vidí, tak okamžitě vědí, že je to něco neuvěřitelného, že to není známo. A jestli ještě někdy budeme mít takový highpoint tady toho knižního umění, to já nevím, protože tehdy to dělali umělci ve dvacátých - třicátých letech, aby propagovali sami sebe a evropské umění a tady to dělali umělci, protože jim nic jiného nezbývalo - nějakým způsobem museli vydělávat peníze. A teď to budou muset dělat grafikové a grafikové vidí ty věci jinak a vytvářejí je jinak, oni nemají tu svobodu v sobě, jako má ten umělec. Ten na to kašlal nakonec, jak tam bude to písmo. Sekal třeba ne, ale jiní nato kašlali. Oni zkrátka udělali ten obraz a na to dali tu informaci, která byla od nich žádaná, aby na tý obálce byla, ale je to vlastně umělecké dílo."
Knihy proto tvoří hlavní osu výstavy. Obrazy, fotografie a plastiky, které shromažďoval Zdenek Primus řadu let, jsou vlastně doprovodem k vystaveným knihám.
"Později měl jsem příležitost koupit jeden obraz od Kubíčka - a sice ranný obraz z roku 1958 a pak jsem si říkal, že nikdy nemůžu dát dohromady sbírku uměleckých děl takovou, aby to mělo nějakou hodnotu, aby to mělo nějakou váhu a udělat z toho výstavu. Nato jsem zkrátka něvěřil. To už je takových sedm let. Později se mi podařilo najít ještě jednoho Balcara a koupit ho a najednou to začalo postupovat a já jsem vlastně začal pracovat stejným způsobem jako vždycky. To znamená, že jsem veškerou moji energii a veškeré mé finanční prostředky dal toho konceptu."
Expozice zahrnuje 60. léta s mírným přesahem - začíná rokem 1957 a končí počátkem 70. let, která relativní tvůrčí svobodě umělců učinila přítrž.
"Spousty lidí by si mohlo myslet v osmašedesátým bylo všechno u konce. Není to pravda. Pracovalo se samozřejmě dál, ale v roce 1972 už bylo každýmu úplně jasné, že něco skončilo a že to nebude pokračovat dál a spousta autorů změnila styl. Takže v roce 1972 to bylo ukončeno. Potom už každý začal pracovat jinak."
Návštěvník výstavy se může seznámit se všemi důležitými a v té době novými směry v českém umění - např. lyrickou abstrakcí, expresivní abstraktní malbou, informelem, konstruktivistickými tendencemi ale i díly umělců stojícími mimo tyto trendy. Z mnoha výtvarníků, jejichž tvorba je zde k vidění lze jmenovat Vladimíra Boudníka, Václava Boštíka, Karla Malicha, Emilu Medkovou, Roberta Piesena, Zdeňka Seydla či Milana Grygara. Všechny obrazy, plastiky, fotografie i knihy jsou instalované tak, aby dokládaly svoji vzájemnou propojenost. I neinformovaný divák tak pozná stejný rukopis na výtvarném díle a zároveň na knižní obálce. Autor celé koncepce výstavy Zdenek Primus připomněl, že kladl při instalaci důraz hlavně na transparentnost - jednotlivá oddělení prezentující vždy jeden ze směrů jsou vždy propojena prosklenou stěnou.
"Výstava, tak jak je tady koncipovaná, je transparentní, máte průhledy a vždycky se můžete podívat na knihu a můžete se podívat na fotografii a na nějakou malbu například a vždycky vidíte ty spojitosti a v každém případě mnozí z vás, když si prohlédnou ty knihy, tak v sobě objeví čtenáře těchto knih. Což také není špatné, protože to si člověk vzpomene na vlastní mládí nebo vzpomene si nato, jaká byla tehdy produkce."
Řekl autor celého projektu "Umění je abstrakce - Česká vizuální kultura 60. let" Zdenek Primus při slavnostním zahájení výstavy. Ta v Praze potrvá do 25. května a opakovat se bude ještě v Brně, Olomouci a Mnichově. Zároveň s výstavou také vychází rozsáhlá knižní obrazová publikace v češtině a angličtině.
