Vytažení z houfu

Bývalý tenisový reprezentant a podnikatel Milan Šrejber stráví zřejmě za finanční podvody pět let za mřížemi. Rozhodl o tom vrchní soud, proti jehož rozsudku se Šrejber nemůže odvolat. Kauzou se ale bude určitě zabývat ještě Ústavní soud, proto ono slůvko "zřejmě". Celý proces probíhal za velkého zájmu médií a jak uvádí Zdeněk Vališ, u jedněch mohl vyvolat pochybnosti, u druhých naopak vzbudit určité uspokojení.

Jeho podání bylo svého času považováno za nejtvrdší na světě. Prosazoval se na kurtu útočným pojetím hry. V druhé polovině osmdesátých let se vypracoval až na 23. místo ve světovém žebříčku. Reprezentoval Československo v Davisově poháru a s Milošem Mečířem vybojoval pro Československo na olympijských hrách v Soulu bronzové medaile ve čtyřhře. Tenisovou kariéru ukončil Milan Šrejber v sedmadvaceti letech kvůli potížím se zrakem. To bylo v předvečer kuponové privatizace.

Do ní už Šrejber vstoupil se svými investičními fondy. Jméno známého sportovce přitáhlo dost lidí a Šrejber je nezklamal. Fondy prosperovaly a podílníkům vyplácely nadprůměrné částky. Nikdo si nikdy nestěžoval. Přesto podalo ministerstvo financí před třemi roky na Šrejbra trestní oznámení. Letos v lednu ho pak městský soud odsoudil na pět a půl roku do vězení za obchodování s cennými papíry, během něhož prý nezákonně obohatil svou společnost o 13 milionů korun na úkor investičních fondů, které spravoval. Nejvyšší soud nyní Šrejbrovu vinu potvrdil, i když mu trest snížil o půl roku.

Některé okolnosti případu jsou ale podivné. Ačkoli osm ekonomických odborníků před vrchním soudem vypovědělo, že při Šrejbrových transakcích nevznikla žádná škoda a nikdo nebyl poškozen, soud jejich výpovědi nevzal v potaz. Pouze devátý znalec potvrdil, že se Šrejber úmyslně obohatil o 13 milionů korun a pouze jeho výpověď přijal soud jako důkaz viny. Je samozřejmě výhradně věcí soudu zhodnotit případ Milana Šrejbera, jakkoli nám může třeba tak propastný rozpor ve znaleckých posudcích připadat divný.

Ale co když právě ten rozpor zase tak divný není? Vždyť třeba bývalý šéf Fondu národního majetku Tomáš Ježek tvrdí, že transakce, za které byl potrestán Šrejber, nebyly zřejmě vůbec ojedinělé, že podobné praktiky se děly i v jiných fondech. Také bývalý ministr vnitra Tomáš Sokol, dnes známý advokát, soudí, že v první polovině 90. let platila v podnikání zcela jiná pravidla, pokud vůbec nějaká byla. Sokol říká, že ve své praxi se setkává s hořkostí lidí, kteří dělali jen to, co všichni a nyní mají pocit, že byli vytaženi z houfu. Někteří pozorovatelé si proto kladou otázku, zda v některých kauzách nemohou sehrát svou roli určité vnější vlivy, například tlak společenské objednávky, převádění právních problémů do politické roviny.

logo ODS

Milan Šrejber přece coby tajemný sponzor Klausovy ODS byl aktérem aféry, která odstartovala v závěru roku 1997 největší politickou krizi v historii České republiky. Jejím vyvrcholením byl tzv. sarajevský puč a pád Klausovy vlády. Šrejber se také mohl stát obětí vládní protikorupční akce Čisté ruce, aby vylepšil její obraz v očích veřejnosti. Podobným spekulacím ale pozorovatelé příliš nevěří. Za mnohem pravděpodobnější pokládají méně tajuplné vysvětlení.

Během uplynulých deseti let se zpřesnily zákony pro oblast podnikání a právní prostředí je přece jen jasnější. Mnohému se naučili také policisté, vyšetřovatelé a soudci. Umí už lépe rozlišovat mezi riskantním podnikáním a jasnými podvody. Už nejsou v tomto ohledu tak bezradní jako kdysi. A zřejmě se už ani tolik nebojí kontaktů některých podnikatelů s vlivnými politiky. Přesto si ale člověk podvědomě stále klade otázku, proč byli vytaženi z houfu jenom někteří jedinci?