Woody Vasulka v Jihlavě ceny předával i přijímal
Představa ministra kultury Václava Jehličky prý je udělat z Jihlavy evropské centrum dokumentárních filmů. Řekl to při sobotním zakončení jihlavského festivalu dokumentárních filmů. Soutěžní přehlídka se letos konala už po jedenácté a vytrvalost organizátorů i diváků napovídá, že na dokumentárním filmu je cosi, co opravňuje ministrovo tvrzení. Jaká témata a jaké filmy zaujaly porotce v Jihlavě letos?
Než ocituji výsledkovou listinu, musím připomenout, že program festivalu má tři hlavní sekce a každá má svoji porotu a oceněné. Hlavní sekce Mezi moři vybírá nejlepší dokumentární film střední a východní Evropy. Letos se jím stal film Družstvo ruského režiséra Sergeje Loznicy.
Když se před několika lety spolupracovník České televize Martin Dušek vypravil kvůli reportáži do pohraniční obce Dolní Poustevna, netušil, že tu najde materiál na film, kterým v roce 2007 v Jihlavě vyhraje cenu za nejlepší domácí dokument v sekci Česká radost.
"Poustevna leží na hranici s Německem a starosta sousedního německého města nabídl obyvatelům Poustevny, že se k nim můžou nastěhovat, protože zatímco Poustevna je přeplněná, to německé město je úplně opuštěné, prázdné. A Martinovi se to zdálo přitažlivé, protože mu to připadalo jako takový zábavný inverzní odsun,"
říká spoluautor vítězného filmu Ondřej Provazník. Film Poustevna, das ist Paradies postihuje situaci českého pohraničí v příbězích lidí uzavřených do privátní sféry a často lhostejných vůči všemu, co ji přesahuje. Provazník říká, že se s Duškem snažili vyhnout existujícím žánrovým stereotypům, které se často opakují v současném českém dokumentu. Jsou dány jmény dvou tvůrců, kteří svým vzorem ovlivnili následovníky - Karel Vachek a Jan Špáta.
"Scéna české dokumentární tvorby je poměrně přeplněná filmy, kdy si režisér vytvoří určitý intelektuální koncept a do něj potom zasazuje postavy tak, aby mu vytvářely skládanku, kterou si předem stanoví. A to jsme nechtěli, chtěli jsme se vrátit k přirozenosti sledování těch postav."
Hlavní cenu Dobré dílo neuděluje porota, ale jedna pozvaná osobnost. Není to kompromis názorů, ale vyjádření osobitého vkusu. Pro amerického videoumělce Woodyho Vasulku se Dobrým dílem stal film 731: Dvojí výklad pekla. Režisér James Hong se v něm zabýval drastickými japonskými experimenty s biologickými zbraněmi během 2. světové války.
Kdo je Woody Vasulka? Brněnský rodák, který vystudoval v 60. letech dokumentární tvorbu na pražské FAMU. Po přesídlení do zahraničí se jeho kariéra stočila od dokumentu pryč.
"Já jsem skončil FAMU jako dokumentarista, ale jakmile jsem přijel do Spojených států, tak mě víc zaujal ten umělecký aspekt pohyblivých obrázků. Takže jsem napřed pracoval ve filmu v New Yorku jako střihač a tam jsem potkal Alexandra Hammida."
Hammid, vlastním jménem Alexandr Hackenschmied, z Československa emigroval už před válkou. V 60. letech experimentoval s multiprojekčními filmy.
"To jsou prostě všechno léta šedesátá. A později, začátkem 70. let jsem objevil video. Nebo video objevilo mě?"
říká jeden ze zakladatelů elektronického audiovizuálního umění a videoartu Woody Vasulka.
Woody Vasulka v sobotu na Jihlavském festivalu dokumentárních filmů převzal cenu za přínos světové kinematografii.
