Z krajanského tisku
Nový domov se obsáhle hned v několika článcích věnuje znovuzavedení vízové povinnosti pro cesty českých občanů do Kanady.
Další dva autoři se ale ohrazují proti kritice kanadského rozhodnutí, která podle nich převažuje v českém tisku. Jiří Grosman připouští, že kanadská imigrační politika je velice laxní, poukazuje ale na to, že vízová povinnost postihla také Mexiko, které je jedním z nejdůležitějších obchodních partnerů Kanady a způsobí mnohem větší potíže v obchodních, akademických i kulturních vztazích obou zemí, než vůči Česku. Přesto o tom mexické listy sice informují, ale nikoliv palcovými titulky na prvních stranách, a berou to jako politickou nutnost, nikoliv jako pomyslnou touhu Kanady se Mexiku mstít, což je ale Grosmanův pocit z četby českého tisku. Víza k cestě do Kanady potřebuje velká většina států světa a osvobození od nich je privilegium, které může Kanada odstranit, kdykoliv uzná za vhodné, užitečné či potřebné. Třeba když místo turistů jsou letadla plná lidí, zneužívajících štědrého - a v mnohém naivního až hloupoučkého - systému jedné z nejlepších zemí světa, píše Jiří Grosman v Novém domově.
A Jan Sammer z Czech Coordinating Office tamtéž píše, že pokud se lidé kvůli vízům zlobí na Kanadu, je třeba jim připomenout mnohaleté porušování Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a opakované napomínání Výboru Spojených národů, který nad tímto paktem dozírá a který Česku vyčítá diskriminaci menšin, zejména Romů.
Vzpomínky na zpěváka Waldemara Matušku, který ve svém floridském domově zemřel koncem května, ještě přinášejí Americké listy i Montrealský věstník. V něm se Láďa Křivánek vrací do roku 1978, kdy se Matuška při zájezdu s Kamarády táborových ohňů do Nashville rozhodl udělat menší turné pro krajany v USA a Kanadě. Čs. sdružení v Montrealu ale odmítlo uspořádat koncert zpěváka z komunistického Československa, píše autor a poznamenává, že nevěděli, kdo Waldemar je. Proto sám Křivánek dal dohromady zájezd 60 lidí na koncert v Ottawě organizovaný Milošem Šuchmou. A přestože se při dalším zájezdu o pět let později již koncert v Montrealu konal, buď většina starousedlíků nevěděla, kdo Waldemar Matuška je, nebo ze zásady na "komunistického zpěváka" nepřišli. Pár stovek lidí se sešlo jen za pomoci návštěvníků z Ottawy. Postupem doby, kdy navíc Matuška zůstal v Americe, se však publikum měnilo a zájemců o Waldemara i v Montrealu přibývalo. A při jeho následujících koncertech koncem 80. let už docela zaplnili Victoria Hall, píše Montrealský věstník.
V Amerických listech zase Josef Skála vzpomíná, že málokdo věděl, jakým byl Matuška znalcem historie populární hudby. A proč se, jako většina exulantů, ani po listopadu 1989 Waldemar do staré vlasti už natrvalo nevrátil? „Nebyl to jenom jeho průdušky, ale i morálka, která mu umožňovala lépe dýchat v Americe,“ poznamenává autor.
Dvě praktické informace generálního konzulátu v Sydney přináší časopis Čechoaustralan. Upozorňuje na volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které proběhnou dne 9. a 10. října 2009 a nabízí základní informace na webových stránkách www.mzv.cz/sydney/, které by se měly postupně rozšiřovat a specifikovat. Generální konzulát čtenářům Čechoaustralana také oznamuje, že lidem perzekvovaným komunistickým režimem, odbojářům a pozůstalým po nich, kterým nevznikl nárok na příplatek k důchodu nebo na zvláštní příspěvek jen proto, že nepobírají důchod z českého důchodového pojištění, náleží od 1. července 2009 nárok na odškodnění. I k tomuto tématu je uveden webový informační zdroj na adrese www.mzv.cz/sydney/
