Z krajanského tisku
Pozvánku na konferenci „Krajané a exil: 1948 a 1968“ přinášejí některé krajanské tituly, například Vídeňské svobodné listy hned na své titulní straně. Konference proběhne v prostorách Univerzity Karlovy v Praze 16. a 17. září.
Podle představitelů Mezinárodního koordinačního výboru zahraničních Čechů, který ji pořádá, je setkání inspirováno osmičkovými výročími letošního roku a nabídne možnost nahlédnout exilové vlny, způsobené politickými událostmi let 1948 a 1968 pohledem historiků i pamětníků, a samozřejmě krajanů. Organizátoři očekávají od zájemců potvrzení účasti do konce prázdnin na adrese výboru nebo prostřednictvím internetové stránky www.zahranicnicesi.com, kde jsou také k dispozici podrobnější informace ke konferenci.
Kvůli historickým osmičkovým výročím se podle Nového domova skupina českých krajanů obrátila na starostu Toronta, aby byl rok 2008 prohlášen Rokem české kultury. Kvůli některým formálním překážkám, zejména nedostatečnému časovému předstihu žádosti, sice neuspěli, to však nic nemění na faktu, že se rok 2008 počtem kulturních a společenských událostí, jež organizuje nebo na nichž se podílí naše komunita, jednoznačně řadí mezi roky nejbohatší – ať už jde o naši kulturu, hudbu, divadlo nebo umění vizuální, píše Miloš Krajný v Novém domově a doplňuje své tvrzení například podrobnostmi o podzimní koncertní sérii.
„Jestliže každé rozhodnutí v generaci První republiky odejít do exilu ať po únoru 1948 nebo po srpnu 1968 bylo osobní a mělo svou příčinu, u kořene každého z nich byla komunistická diktatura v Československu, na jeho obzoru svoboda a závazek usilovat z ciziny o ovlivnění podmínek a vývoje ve vlasti tak, aby se do ní svoboda vrátila,“ píše v Amerických listech Mojmír Povolný. Exil podle něj vyvolal v exulantech z generace První republiky elán, se kterým šli přes překážky do cizího světa, dali, co mohli, českému a slovenskému jménu a nesli jako odznak cti účast na československé zahraniční akci až do listopadové revoluce. Generace První republiky se narodila v dobrém čase a velkou část života jí bylo souzeno prožít „bohužel ve zlém čase“, připomíná v narážce na Orwella Mojmír Povolný.
Po jubilejním 60. kongresu Českého a slovenského sdružení v Kanadě, který se konal v červnu, přináší Nový domov rozhovor s dvojící jeho nejvyšších představitelů. „Ve stanovách se říká, že máme bojovat za demokracii, tudíž je třeba bojovat neustále,“říká například předseda sdružení Gustav Plíva o tom, že priority se mohou měnit, ale poslání zůstává. „Jsem přesvědčen, že my, kteří jsme odešli z Československa z politických důvodů a pod nátlakem různých perzekucí, máme naopak morální právo se angažovat. Dokonce si myslím, že je to naše nepsaná povinnost,“říká dále předseda největšího krajanského sdružení ve světě. Jeho místopředseda a bývalý dlouholetý šéf Miloš Šuchma pak dodává, že se svou 69letou historií je sdružení také jednou z nejstarších krajanských organizací. Připomíná jeho významné historické okamžiky, například když v době II. světové války rekrutovala dobrovolníky z řad Čechů a Slováků do spojeneckých armád nebo pomáhala emigrantům po přelomových letech 1948 a 1968 nebo podporovala demokratické snahy v tehdejším Československu.
Hned několik kritických vyjádření na adresu Václava Havla přináší Nový domov. Dopis, kterým bývalý prezident podpořil vybudování památníku obětem totality v Ottawě, například Jan Chlumský označuje za neslušný. „Dotyčný nabádá k poučení z prožitých dějinných traumat (...) ač sám na podobný pomník nikdy nepomyslel, píše například autor, který také Havlovi vyčítá „tlustou čáru za převelikými traumaty“. Petr Adler zase označuje Havla za intrikána, který se sám odhalil zveřejněním svých pokynů presidentské kanceláři v knize Prosím stručně.
