Z krajanského tisku
Učitelů, kteří vyučují český jazyk a kulturu, je letos zase víc, spokojeně referuje týdeník chorvatských Čechů Jednota.
Podle něj to bylo zřejmé na setkání učitelů a vychovatelů, kterým se zde mimo jiné dostalo odborné přednášky učitelek z České republiky. Článek ale také zmiňuje sporné stránky vyučování českého jazyka a kultury v Chorvatsku, například v souvislosti s překládáním chorvatských učebnic do češtiny, kde by někteří učitelé místo pouhého jazykového převodu uvítali přepracování a přizpůsobení knih jejich žákům. Z jiného čísla Jednoty se pak dozvídáme, že chorvatští Češi jako příslušníci národnostní menšiny mají právo na vydání dvojjazyčného občanského průkazu, kde jsou sice kolonky vypsány jak chorvatsky tak česky, nicméně přechylování ženských příjmení podle českých zvyklostí ani v takovém průkaze není přípustné.
Rakušané nevědí, že jim doma žárovky rozsvěcuje nenáviděná jaderná elektrárna Temelín – tak zní název článku Jana Krupky, který z rakouských médií převzaly únorové Vídeňské svobodné listy. Podle článku bude Česká republika v budoucnu potřebovat více energie z jaderných zdrojů, aby ji mohla dodávat sousednímu Rakousku. Investoři prý už v Česku dokonce vyhledávají území, kde by se dalo uvažovat o výstavbě nové jaderné elektrárny. Přestože ale Češi denně rozsvěcují celé Rakousko, jak uvádí článek, přebytkový proud z Temelína putuje do Polska, kde ho Rakousko nakupuje za cenu navýšenou o tranzitní poplatky, aby zase přes české území proudil na jih. Jedná se výhradně o proud z Temelína, který oficiálně Rakousko odmítá, uzavírá článek.
Shodu okolností se energetickým otázkám věnuje také Zpravodaj Čechů a Slováků ve Švýcarsku. Ivan Valíček se zde pozastavuje nad tím, že společnost ČEZ, většinově vlastněná státem a navíc v monopolním postavení, se utápí v penězích, zatímco odběratelé elektřiny se mohou těšit na nové zdražení, které se následně projeví i ve zdražení dalších služeb a zboží. ČEZ přitom zdražování vysvětluje tím, že ceny elektřiny ještě nedosáhly evropské úrovně. Valíček ale oponuje, že již teď platí ve Švýcarsku za kilowatthodinu v přepočtu téměř o čtyřicet haléřů méně, než jeho známý v Česku, kde se chystá zdražení o více než 10 procent, zatímco autorův švýcarský dodavatel oznámil desetiprocentní slevu. Porovnání několika domácností z různých evropských států by mohlo být pro čtenáře překvapující, dodává článek Zpravodaje Čechů a Slováků ve Švýcarsku.
Rakušané nevědí, že jim doma žárovky rozsvěcuje nenáviděná jaderná elektrárna Temelín – tak zní název článku Jana Krupky, který z rakouských médií převzaly únorové Vídeňské svobodné listy. Podle článku bude Česká republika v budoucnu potřebovat více energie z jaderných zdrojů, aby ji mohla dodávat sousednímu Rakousku. Investoři prý už v Česku dokonce vyhledávají území, kde by se dalo uvažovat o výstavbě nové jaderné elektrárny. Přestože ale Češi denně rozsvěcují celé Rakousko, jak uvádí článek, přebytkový proud z Temelína putuje do Polska, kde ho Rakousko nakupuje za cenu navýšenou o tranzitní poplatky, aby zase přes české území proudil na jih. Jedná se výhradně o proud z Temelína, který oficiálně Rakousko odmítá, uzavírá článek.
Shodu okolností se energetickým otázkám věnuje také Zpravodaj Čechů a Slováků ve Švýcarsku. Ivan Valíček se zde pozastavuje nad tím, že společnost ČEZ, většinově vlastněná státem a navíc v monopolním postavení, se utápí v penězích, zatímco odběratelé elektřiny se mohou těšit na nové zdražení, které se následně projeví i ve zdražení dalších služeb a zboží. ČEZ přitom zdražování vysvětluje tím, že ceny elektřiny ještě nedosáhly evropské úrovně. Valíček ale oponuje, že již teď platí ve Švýcarsku za kilowatthodinu v přepočtu téměř o čtyřicet haléřů méně, než jeho známý v Česku, kde se chystá zdražení o více než 10 procent, zatímco autorův švýcarský dodavatel oznámil desetiprocentní slevu. Porovnání několika domácností z různých evropských států by mohlo být pro čtenáře překvapující, dodává článek Zpravodaje Čechů a Slováků ve Švýcarsku.
Na jeho jiném místě se Milena Králová ohrazuje proti generalizující kritice Čechů v jednom z předešlých čísel, kde autor psal o Sigmundu Freudovi, ke kterému se jako k rodákovi dnes Češi hrdě hlásí, ale pokud by včas nezemřel, byl by s dvacetikilovým uzlíkem v dobytčáku odsunut. Autorka namítá, že kdyby Freud včas nezemřel, byli by ho v Birkenau zplynovali Němci, takže by nemohlo dojít na odsun. Ovšem - když už je to samé kdyby - Freud by také ve 30. letech nevolil Henleinovu nacistickou stranu, jízlivě podotýká autorka.