Z krajanského tisku
Máme staronovou poslankyni, referuje po anabázi se sčítáváním hlasů ve volbách do chorvatského sněmu týdeník Jednota. Českou a slovenskou menšinu bude ve sněmovně zastupovat dosavadní poslankyně Zdeňka Čuchnilová.
Šéfredaktorka České besedy v jejím předposledním letošním čísle informuje, že je to zároveň vůbec předposlední vydání měsíčníku Čechů, Moravanů a Slezanů na Slovensku. Důvody jsou povýtce finanční a jen zčásti jde o výši a účelovou vázanost dotací. Podle Heleny Miškufové totiž v neposlední řadě ubývá čtenářů. Postupně odcházejí na onen svět a jejich partneři ani děti už nemají o periodikum zájem, protože u nich převažuje nebo vládne slovenské cítění. Dobrou zprávou přesto podle šéfredaktorky je, že bude nadále připravovat český magazín ve Slovenském rozhlase a podílet se na tomtéž ve Slovenské televizi.
K přijetí eura zbývá splnit jen několik podmínek měnové unie, je proto těžko pochopitelné, že Topolánkova vláda se na tento krok nepřipravuje a dokonce jej odkládá, komentuje domácí dění v Amerických listech Mojmír Povolný.„Říká se tomu arogance moci, je to v Čechách hrozně rozšířené, nepatrná menšina národa si myslí, že mistr světa v tomto oboru sedí na pražském hradě a drtivá většina se domnívá, že je tomu tak dobře, vysvětlitelné je to snad jenom jako komplex vzniklý během třistačtyřicetišestileté poroby,“ glosuje dění ve staré vlasti také zVěstník Sokola v Mnichově.
Kulturní měsíčník Čechů a Slováků v Rakousku KLUB představuje novou ředitelku Českého centra ve Vídni Taťjanu Langáškovou. S jakou koncepcí se pustila do své práce? Jde mi zejména o prezentaci české kultury na vysoké úrovni vůči rakouské veřejnosti, se snahou o důraz na současné české umění a kulturu a „otevření se“ mladému publiku, říká mimo jiné ředitelka.
Až do 15. a 16. století sahají dějiny osídlování horních Uher Čechy. Jejich stopy zde během let bledly, ale přece je najdeme i dnes, připomíná Česká beseda. Na severovýchodě dnešního Maďarska je například najdeme v městečku Gönc, pro nějž byly a stále jsou typické husitské domy, zde zvané „huszita házak“. V jednom z nich se dokonce nachází muzeum místní historie. „Husitské domy se od ostatních zřetelně liší, jsou to na první pohled typicky obranné stavby s hrubými, zpevněnými hranami, kovanými, vyztuženými okenicemi,“ píše Česká beseda. Samotné muzeum má v podzemí sklepy a únikové cesty a ještě do loňského roku po něm návštěvníky provázel i český text, který byl ale odstraněn kvůli pouhé ojedinělosti českých návštěvníků. Husitské domy zde stavěli potomci bratříků, kteří se do oblasti dostali s Janem Jiskrou z Brandýsa, dodává Česká beseda.