Křest knihy o české diaspoře. Jaké jsou návraty vědců? Co absolventům daly české školy?
Ve Sněmovně byla pokřtěná kniha o české diaspoře. Zabývá se vazbami krajanů s českým státem, vzděláváním dětí narozených v zahraničí, i návratem vědců do České republiky.
Jaký ten návrat podle výzkumů je, prozradila Eva Janská z Univerzity Karlovy, vedoucí týmu, který na knize pracoval.
"Vracejí se lidé, kteří jsou na studijních a stipendijních pobytech. A pak jsou lidé, kteří dostanou pracovní nabídky, nebo se vdají v zahraničí a tam si tu svoji kariéru rozvíjejí. Tudíž ty zkušenosti s návratem jsou rozdílné podle důvodů, ze kterých odešli do zahraničí. Problémy, se kterými se vědci setkávají, není jenom výše platu, která se liší v závislosti na zemi, odkud přichází zpět, ale týkají se i rezervovaného přijetí ze strany naší akademické sféry. Ne všichni akademici a výzkumníci jsou ochotni přijímat tyto lidi a jejich názory, a vlastně se bojí toho, že je mohou třeba ohrozit na jejich postech. Ale abych byla pozitivnější, někteří z nich se třeba vrací i z toho důvodu, že je tady možnost mateřských školek, které jsou v rámci státu hrazené, a tu možnost zahraničí nemají. To je takový ten důvod pro návrat."
Ta kniha je v angličtině, není v češtině. Mnozí Češi zde naráží na slovo diaspora, protože to slovo v Česku není příliš obvyklé. Myslíte si, že to nějak zdomácní v Česku, ten název pro Čechy v zahraničí?
"Já doufám, že ano, protože během toho projektu, minimálně rok a půl jsme přemýšleli nad terminologií, jestli je vhodné používat slovo diaspora, krajan, expat, Čech žijící v zahraničí a tak dále. V té knize máme terminologickou tabulku, která je i v češtině popsaná, a je možné se dočíst vysvětlení těch jednotlivých pojmů, jak se překrývají, nebo ne. Já doufám, že k tomu zdomácnění dojde, protože je to mezinárodní kontext. Když jsem i studovala historii toho termínu a jeho používání, tak skutečně to začalo na židovské, arménské, diaspoře, řecké diaspoře.
Za posledních 30 let díky globalizaci došlo i ke změně náhledu na pojem diaspora, tudíž my používáme tu definici i pro skupiny lidí, kteří jsou moderní diasporou. Lidé už nemusí nutně být usazení natrvalo v té cílové zemi, mají možnost se kdykoliv vrátit a zároveň mohou udržovat vztahy s tou zemí původu, se svojí rodinou, se svým zaměstnavatelem a tak dále. To znamená, že už to není ta typická diaspora, na kterou jsme byli zvyklí před 50, 100 lety, ale jedná se vlastně o moderní formy a skupiny našich krajanů, který jsou pořád vázaní na Česko. Tím pádem jsou transnacionální, a zároveň udržují vztahy mezi sebou v těch zemích cílových. A to je vlastně definice té diaspory, že oni musejí udržovat povědomí o Česku a vztahy mezi sebou a zároveň udržovat vztahy s tím státem."
ČTĚTE TAKÉ
Také jste dělali průzkum s názvem Vliv a dopady českého vzdělávání v zahraničí na Česko. Dělali jste rozhovory s absolventy. Jak dopadly?
"Úplně skvěle. My to teď vyhodnocujeme. Absolventi si velmi váží té možnosti, že na jednu stranu byli donuceni rodiči do té školy chodit a toho, že získali možnost poznat jiné Čechy a jiné rodiny díky tomu, že do té školy chodili. Zároveň řada z nich měla a má možnost, a ocenili to, díky tomu jazyku porozumět řadě věcí, které se v Česku, v zemi původu jejich rodičů, dějí. A v neposlední řadě jim to taky dává možnost začlenit se třeba do vzdělávacího systému, studovat tady na vysoké škole," dodává Eva Janská. Část knihy Transnational trajectories and diaspora policies také nabízí srovnání vztahu ke krajanům na Slovensku, Polsku a Maďarsku.
