„Za sedmi divy světa“ - kniha, která nezestárla

Velká kniha vonící novotou je plná údajů, obrázků a faktů. Trošku odrazuje svou objemností, a možná ztrácíte odvahu se do čtení pustit. Stačí se ale jen začíst do úvodu a hned je jasné, že tohle není obyčejná naučná kniha. Vtáhne vás hned prvními řádky do děje a vy najednou máte chuť se dozvědět o starověkých kulturách víc. Kolik znalostí autor měl! Kolik musel pročíst knih a dokumentů! Kde všude musel bádat, aby takové dílo mohl vydat. Kam se musel jet podívat, aby si ověřil, že fakta, o která se se ve svém vyprávění opírá, jsou opravdu ta správná.

Foto: SNDK

V roce 1960 vydává tehdy čtyřicetiletý Vojtěch Zamarovský svou první objemnou knihu. Na objednávku vydavatelství Mladá Letá je to historický cestopis po Mezopotámii, starověkém Egyptě a Řecku. Nadějný slovenský překladatel, historik a spisovatel do té doby vydával práce o ekonomii. Kniha „Za sedmi divy světa“ ho vmžiku udělala populárním autorem. Kromě uměleckých a architektonických děl se v nich věnuje také starověké mytologii, historii objevů a životním osudům archeologů. Díky jeho poutavému vyprávění se v tehdy československé literatuře formuje nový žánr – literatura faktu.

Autor československé literatury faktu by letos oslavil 100 let

V letošním roce si připomeneme sté výročí narození Vojtěcha Zamarovského. Kniha „Za sedmi divy světa“, která ani po šedesáti letech nezestárla, teď bude hledat další generaci čtenářů v novém provedení. Původní texty Zamarovského jsou doplněny komentáři a Magdalena Moravová z nakladatelství Argo věří v její kouzlo, které ani za ty roky nevyprchalo.

Peter Zamarovský, foto: Jitka Štichauerová

„My jsme si tuhle knihu vybrali, protože je to kniha, která nás ovlivňovala od dětství. Čím déle jsem na té knize pracovala, tak tím víc jsem zjišťovala, jak hluboko to povědomí českých čtenářů, kteří se zajímají o klasickou literaturu a historii tato kniha pronikla. V podstatě nebyl člověk z mého okolí, který by neřekl něco v tom stylu: „ to je kniha, kterou jsem měl doma, kterou jsem měl v knihovně, do které jsem se hrozně rád díval, hrozně rád jsem si v ní četl, vždycky jsem se k ní vracel."Nebylo ani neobvyklé, že spousta mých kolegů historiků řekla: "To byla kniha, která mne k historii přivedla, proč jsem chtěl ten obor studovat." Uplynul nějaký čas od toho prvního vydání. Ta kniha sama o sobě má hodnotu. Stojí za to ji znovu vydat. Bylo by vhodné i čtenářům nabídnout nějakou informaci o tom, kam bádání mezitím pokročilo. Takže jsme se rozhodli vytvořit zcela nový výtvarný koncept, doplnit pokud možno novými kvalitnějšími ilustracemi. Samozřejmě, že jsme z piety použili i některá zobrazení, která byla v tom původním Zamarovského vydání, a zároveň i některé plány a mapy, které Zamarovský v té knize měl.“

Opětovné vydání knihy potěšilo syna spisovatele Petera Zamarovského. Se svým otcem se dostal na některá místa, o kterých kniha vypráví, ale jako mnozí to v dětství ještě nedokázal ocenit.

„To jsem byl ještě poměrně malý, takže jsem to četl tak za tři čtyři roky. Táta se tomu dost věnoval, nevím, jestli ne až příliš z hlediska fungování rodiny. Možná svého času i trošku moc, ale to je takový úděl každého, kdo chce něčeho dosáhnout…“

Cestopis po divech světa přitahuje, ale nový Zamarovský se zatím nenašel...

Ladislav Stančo, photo: Radio Plus

Historický cestopis přináší fascinující příběhy o neuvěřitelném lidském úsilí, mimořádných stavbách a jejich pohnutých osudech. Nové vydání doplnily texty archeologa Ladislava Stanča, který si na pomoc přizval své dvě kolegyně egyptoložku Marii Peterkovou Hlouchovou a orientalistku Evelinu Koubkovou. Doktor Ladislav Stančo z Ústavu pro klasickou archeologii byl hlavním garantem celé publikace, protože většina tématiky se vztahuje k helénskému světu.

-Tato kniha pro vás něco znamenala, když jste byl malý?

„Já jsem asi výjimka potvrzující pravidlo, protože jak jsem dělal výzkum mezi kolegy, tak většina se s ní setkala v dětství, ale já osobně ne.“

– Shodují se současné výzkumy archeologů s tím, co Zamarovský podává jako fakta nebo se nějakým způsobem liší?

„On vlastně pracoval s tehdy aktuálními archeologickými výzkumy a tím, co bylo publikováno, čili ty jeho údaje jsou velmi aktuální a dokonce aktualizované v každém dalším vydání, alespoň o ty informace, ke kterým se dostal. Třeba díky knihovnám, ne všechno měl čerstvě, ale pokud to aktualizoval, tak to bylo vlastně v souladu s poznáním, ke kterému dospěli už archeologové a historici. A jestliže je od té doby něco nového, tak to jsou spíš nové nápady a nové interpretace. Například na Kolos Rhodský: na jeho umístění jsou jiné názory než byly před třiceti lety, nebo na ty vysuté zahrady, na jejich umístění a tak dále, ale to on by velmi flexibilně určitě do nových vydání zakomponoval, to jsem si úplně jistý.“

- Zamarovský se snažil psát poutavě, aby ta fakta byla pro čtenáře zajímavé. Jak se mu to z vašeho odborného pohledu povedlo?

Foto: SNDK

„Povedlo se mu to skvěle. Potvrzuje to obrovský zájem čtenářů. Protože jeho cílem nebylo oslovit odbornou veřejnost, ale širokou laickou veřejnost, a to se mu dařilo nesmírně dobře, a to tak že vlastně mu nikdo nemohl konkurovat ani z těch skutečných badatelů, archeologů, historiků, kteří se o to pokusili. My, když se k téhle knížce nějak nově stavíme a snažíme se psát ty komentáře, tak velmi pokorně, protože víme, že těch kvalit prostě ne že je nemožné, ale je to velmi těžké dosáhnout.

- Takže není žádný takový pokračovatel?

Zatím se nový Zamarovský nenašel.

- Vojtěch Zamarovský vydal knihu ve svých čtyřiceti letech, tuhle první, v podobném věku jste teď vy a stal jste se vlastně spoluautorem této nově vydávané knížky. Jaký z toho máte pocit?

„Mám z toho velmi zvláštní, smíšený pocit. Zároveň je to čest připojit se k práci na takové známé knize a být součástí tohoto projektu, ale zároveň si uvědomuji, že moje badatelská generace by také měla plodit nějaké takové věci, abychom měli přesah do veřejnosti, abychom si nepsali články jenom pro sebe a pár kolegů. Beru to jako výzvu, že se do toho musíme víc pustit.“

Klasické dílo popularizátora starověkých dějin je tedy znovu na pultech knihkupectví. Vidět ve skutečnosti můžeme už jen egyptské pyramidy, ale snad právě proto je touha poznat ostatní divy tak silná a tolik přitahuje.

7 divů světa: egyptské pyramidy, visuté zahrady Semiramidiny, Artemidim chrám v Efesu, Feidiův Zeus v Olympii, mauzoleum v Halikarnasu, Rhodský kolos a maják na ostrově Faru.