Za zázraky do Neratova

Na samé hranici s Polskem, kterou přirozeně tvoří řeka Divoká Orlice, můžete najít místo, které vás přiměje se zastavit. Neratov v Orlických horách, místo zázraků. Neratovský kostel zvláštním způsobem oslovuje a povzbuzuje každého návštěvníka. Je zastávkou na cestě smíření, duchovního zklidnění a zacelení ran, způsobených jak válečnými událostmi, tak následujícím totalitním režimem.

Vpravo hřbitovní kaple, resp. presbytář původního kostela Nanebevzetí panny Marie, foto: Lenka Žižková

Pověst o zázračných uzdraveních spjatých se soškou Panny Marie nebo místním pramenem se šířila od poloviny 17. století. Neratov se stal poutním místem a původní dřevěný kostel nahradil kamenný kostel Nanebevzetí Panny Marie. Z něj zůstal presbytář, dodnes používaný jako hřbitovní kaple.

Dnešní Kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází z poloviny 18. století a to, že ho dnes můžeme navštívit, je také velký zázrak. Na konci války byl vážně poškozen a téměř shořel. Místní, převážně němečtí obyvatelé začali provizorně opravovat alespoň střechu, ale v letech 1945 a 1946 byli odsunuti. Pásmo podél hranice bylo vysidlováno a Neratov chátral. V roce 1973 měl být kostel zbořen, ale naštěstí na demolici nezbyly peníze.

Dřevěný kříž s vyřezanou siluetou Ježíše, foto: lenka Žižková

V 90. letech s příchodem kněze Josefa Suchára začal ožívat i Neratov. Bohoslužby se konaly nejdříve v ruinách, před holými zdmi chrámu bez střechy a kleneb. Rostl i počet obyvatel. Farář Suchár svým nadšením přesvědčil několik mladých rodin, aby se do vsi natrvalo přistěhovaly. Tyto rodiny si k vlastním dětem přibraly opuštěné děti z dětských domovů. V roce 1992 vzniklo Sdružení Neratov, které se kromě obnovy vsi a kostela zaměřuje na pomoc pěstounským rodinám a lidem s postižením prostřednictvím chráněného bydlení a dílen. V roce 1996 se v Neratově setkali původní obyvatelé, vyhnaní po druhé světové válce.

Kostel v Neratově|Foto: Lenka Žižková, Radio Prague International

V kostele dodnes probíhají stavební práce. A čím kostel návštěvníky tak fascinuje? Především je to částečně prosklená střecha a tedy neustále se měnící hra světel a stínů, přiznané zdivo místo zdobného interiéru a prosté liturgické vybavení, které souzní se svéráznou stavbou, která je zajímavá i svou severojižní orientací – hlavní vchod a průčelí směřuje na jih, kněžiště na sever. Díky tomu dopadají na Boží hod vánoční sluneční paprsky přímo na svatostánek. Přijeďte se přesvědčit.

32 fotek