Zajímavá alternativa

Evropská unie hrozí tím, že kandidátským zemím včetně Česka poskytne po jejich vstupu do společenství pouze čtvrtinu agrárních dotací, jaké budou nadále dostávat pobírat farmáři dosavadní patnáctky. Ministr zemědělství Jan Fencl to minulý týden označil v Bruselu za diskriminaci. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, celá záležitost se poněkud dramatizuje.

Zajímavá alternativa

Na první pohled to skutečně vypadá hrozivě. Zatímco farmář ve starých zemích unie by dostával na hektar osm tisíc korun subvencí, jeho český protějšek pouze šest set korun. Čili diskriminace jak řemen. A k tomu ještě Brusel před dvěma týdny necitlivě zveřejnil zprávu, která už tak naštvané české sedláky musela přímo rozzuřit. Ve zprávě se uvádí, že pokud by Češi dostávali stejné subvence jako jejich západoevropští konkurenti, zvedly by se příliš vysoko jejich příjmy. Stouply by na dvojnásobek průměrné mzdy v Česku, a to by prý mohlo v zemi vyvolat sociální napětí.

Tato dojemná starost Bruselu o sociální stabilitu v Česku tentokrát dohřála i deník Mladá fronta Dnes, který jinak z liberálních pozic odsuzuje všechny formy subvencí odkudkoliv a kamkoliv. Podle komentátora deníku dává Brusel rady jako z pohádky "je lepší být chudý před unií i v unii". Podívejme se ale na věc bez emocí. Samozřejmě jde o další případ popření základního principu, že všichni členové unie musí mít rovné konkurenční podmínky. Samozřejmě je popřen princip, že evropská zemědělská politika má být jednotná pro všechny. Jenže s tím nic nenaděláme. Agrární politika už dnes polyká polovinu unijního rozpočtu a je noční můrou unijních politiků. Kandidátská země si tedy nemůže nadskakovat. Do unie přitom chceme, protože nám ani nic jiného nezbývá, pokud nechceme zůstat trčet kdesi na periférii.

Všechno špatné ale může být k něčemu dobré. Tvrdý zápas o miliardy se zatím téměř výhradně točí kolem tzv. přímých plateb, které unie vyplácí farmářům na produkci. Brusel ale na druhé straně navrhuje namixovat peníze pro kandidátské státy ve zcela jiném poměru. Největší položku by měly představovat platby na obnovu venkova, které jdou z jiného pytlíku unijních peněz.

A tento návrh rozhodně není marný. Česku by to umožnilo výrazně posílit takovou strukturu zemědělských příjmů, která je podle většiny odborníků moderní, má budoucnost. Reforma zemědělské politiky Evropské unie je ostatně tak jako tak nevyhnutelná. Systém přímých plateb do agrární produkce bude stejně nutné omezit právě ve prospěch dotací do venkova jako takového. Někteří čeští odborníci, i politici už připouštějí, že Česko může využít tyto unijní peníze lépe než přímé platby do agrární produkce. A mohlo by při rozvoji jiných než čistě produkčních funkcí venkova zvýšit svůj náskok před jinými kandidátskými zeměmi, jejichž venkov i zemědělství jsou svou povahou západoevropskému hodně vzdálené. Ostatně, když Brusel říká, že kandidátské země nemohou dostat plnohodnotné přímé platby, argumentuje mimo jiné právě zaostalostí jejich venkova. Jinými slovy řečeno, pokud by ze dne na den sedláci kandidátských zemí výrazně zbohatli, nakoupili by prý spíše mercedesy, než aby investovali třeba do větrolamu.