Základní atributy referenda

"Souhlasím s tím, aby zastupitelstvo obce Trokavec podniklo veškerá zákonná opatření k tomu, aby zamezilo výstavbě radarové základny Spojených států amerických na území vojenského újezdu Brdy" - tak zněla teze, k níž se minulou sobotu vyjadřovali obyvatelé zmíněné obce v místním referendu. Výsledek? Ze 72 účastníků referenda jich 71, tedy 98,6 % bylo pro. Politologa Petra Justa z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy jsem se zeptal, zda podle něj má uspořádání takového hlasování smysl?

Referendum v Trokavci, foto: ČTK

"Uspořádání každého rozhodovacího procesu má smysl pouze v případě, že všichni, kdo jsou do tohoto procesu zapojeni, mají dostatek relevantních informací, aby se mohli rozhodnout naprosto kvalifikovaně, aby se dokázali rozhodnout s vědomím všech pozitiv i negativ, které to jejich rozhodnutí může mít. Na tomto místě bych docela souhlasil s reakcí vládní koalice, která říkala, že to referendum bylo předčasné, že bylo trošku uspěchané, a že občané rozhodovali o něčem, o čem vlastně ani sama centrální vláda ještě nemá úplně přesné informace, natož aby ty informace měly obce, které budou v okolí toho plánovaného radaru ležet. Takže domnívám se, že v tomto případě bylo rozhodováno spíše podle emocí, subjektivních názorů, a nikoli na základě nějakých relevantních informací."

Dá se vůbec přesně vymezit mantinely, v jejichž rámci je uspořádání referenda smysluplné? Co všechno by podle Vás mělo být rozhodující?

"Ono je důležité vymezit i jednotlivé typy referend podle úrovní vládnutí, na které jsou organizovány. Na lokální úrovni už dneska máme referenda, a je třeba přímo řečeno, které záležitosti musí být řešeny formou referenda, jako je slučování a rozdělování obcí. Pokud se ale podíváme na to, co je mediálně obecně nejzajímavější, tak to je celostátní referendum. Tady už nejsme na zelené louce, protože určité návrhy, byť neúspěšné, už tady byly. A všechny ty návrhy počítaly s tím, že občané by měli možnost rozhodovat v referendu obecně 'o závažných otázkách vnitřní a zahraniční politiky", ale přesto tam byla nějaká omezení, která vyplývala z jiných vztahů v rámci politiky. Jedním z těch omezení bylo, že v rámci referenda by se nemohlo měnit státní příjmy a výdaje, to znamená státní rozpočet, nastavení parametrů státního rozpočtu, a ani by se nemohly měnit daně. Tady se vycházelo z přirozené úvahy, že nikdo nechce platit příliš, a že by tedy i v referendu občané mohli většinově rozhodnout, že daně se sníží na naprosté minimum, což by mohli i paralyzovat stát a jeho funkce. Další omezení, které se objevovalo už v těch předchozích návrzích, bylo, že referendem by se nemohly měnit základní lidská práva a svobody, což je rovněž logické, a že by se nemohly měnit základní vztahy v rámci pilíře demokratického systému."

Pro výsledek všelidového hlasování je velmi důležitý způsob, jakým byla položena otázka, na níž budou účastníci referenda odpovídat. Myslíte si, že ji lze formulovat tak, aby nestranila žádné z možných odpovědí, tedy ano nebo ne?

"Určitě to lze, ale je to velmi těžké a musí ta otázka být jednoznačně formulována neutrálně. Občanům musí být předložena otázka, která je stručná, jasná, výstižná, věcná a hodnotově nezabarvená. Lze to, je to sice těžké a nezáviděl bych nikomu, kdo by měl případně v budoucnu takovéto otázky vymýšlet v celostátních referendech, které by opravdu měly mít dopad a význam. Ale při troše snahy by to určitě šlo."

Měl by podle Vás být výsledek referenda závazný pro ten článek řízení, který má v dané věci rozhodující pravomoc?

"Pokud se díváme na zkušenosti ze státu, který nám je obecně nejbližší, to znamená Slovensko, tak se ukázalo, že právní výklad závaznosti referenda je tam poměrně nejednoznačný. Slovensko má sice zaveden institut celostátního referenda, má uvedeno referendum v rámci Ústavy ve složce 'zákonodárné moci', což by mohlo někoho vést k tomu, že rozhodnutí v referendu má stejnou váhu jako rozhodnutí zákonodárné moci, tedy jako Parlament. Zvláště poté, kdy se mluví, že výsledky referenda se vyhlašují stejně jako zákony, tedy v určité sbírce zákonů, a to rovněž evokuje, že právní váha těchto rozhodnutí by měla být stejná jako právní váha rozhodnutí učiněných zákonodárným sborem. Podle mého názoru na Slovensku určitě dojde dříve nebo později ke sporu, který vyústí až před Ústavním soudem, jaké to vlastně je, jak to má být nastaveno a jaká je vlastně závaznost toho výsledku. Doposud všechna referenda na Slovensku s výjimkou jednoho jediného byla neplatná kvůli nízké účasti, takže Ústavní soud ani nemusel řešit, zda výsledek referenda má nebo nemá být pro danou složku moci závazný. To jediné referendum, které zatím proběhlo platně, bylo referendum o vstupu do Evropské unie, kde byl všeobecný souhlas, takže tam se ani neobjevila žádná pochybnost o tom, nakolik má nebo nemá být referendum závazné."