Zámek Jezeří
Dnes se vydáme do severních Čech na zámek Jezeří. Kdysi býval považován za nejvýznamnější barokní stavbu v Evropě. Dnes je spíše známý jako příklad toho, jak špatně může dopadnout památka. Stojí totiž přímo nad těžní jámou velkolomu Československé armády. Dříve z něho byl výhled na krajinu směrem k Mostu, dnešní pohled spíše ukazuje, jak lze krajinu změnit povrchovou těžbou uhlí. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.
Na místě dnešního zámku stával dříve hrad. Několik posledních staletí až do začátku druhé světové války patřil Lobkovicům. Ti se během ní ukázali jako praví vlastenci, uvedla kastelánka Hana Krejčová.
"Doktor Max Ervín Lobkovic byl členem exilové vlády v Londýně. První den okupace pak bylo Jezeří obsazeno německou standartou, která byla přímo podřízena Himlerovi a po celou dobu druhé světové války zde byl zřízen internační tábor pro vysoké francouzské a anglické důstojníky. Mezi jinými bych jmenovala bratra bývalého francouzského prezidenta Pierra de Gaule nebo španělského prince Montenegra. Kromě vysokých spojeneckých důstojníků zde byl internační tábor pro ruské a francouzské zajatce a bylo jich kolem 250 po celou světovou válku."
Životy vězňů zachránilo jen to, že německý velitel neuposlechl v květnových dnech roku 1945 rozkazu, aby je upálil ve vagónech plamenometem. Jinak za války zámek nijak zvlášť netrpěl; byl natřen na zeleno, aby zůstal skryt v okolních lesích. Německý velitel tábora měl údajně zámek přislíben jako dar, v případě, že Německo válku vyhraje.
50. a 60. léta pak byla pro zámek nešťastným obdobím. Byl ohrožován povrchovou těžbou hnědého uhlí.
"V 70. letech bylo zažádáno o fyzickou likvidaci zámku Jezeří. Naštěstí stát nebo ministerstvo kultury tuto variantu nepřipustilo a zaštítilo existenci zámku. Z tohoto důvodu se také velkolom Československé armády, který je pod námi a nyní opět ohrožuje dvě poslední vesnice v tomto regionu, musel odklonit. Toto je ojedinělý osud tak významné památky."
"Já vždycky přirovnávám Jezeří k pěkné ženě, která ráno vstane, ale nenalíčí se a neučeše, ale jinak je úplně zdravá a normální. Takže uvnitř je zámek docela zachován, přestože na sobě nemá ty šperky, není nalíčen, není nijak vybaven. Ale zase na druhou stranu se nám dochoval díky tomu, že neprošel nějakou drastickou rekonstrukcí, jaké byly v módě v 80. letech, a tak se můžeme pyšnit prvky, které jsou autentické, například dveře, kování, podlahy a takové věci, které se běžně nahrazovaly novými, tak my to tady máme zachováno."
Zámek je veřejnosti přístupný od roku 1996 a prohlídka začíná pohledem na fotografie, jak to na Jezeří vypadalo. Například konec 18. a začátek 19. století znamenal vrchol stavebních a kulturních dějin zámku. Od roku 1802 bylo v provozu zámecké divadlo. Své první hudební kroky tu začínal skladatel Christoph Willibald Gluck, známý především jako autor oper. Jeho otec byl zámeckým polesným a zámecké divadlo uvádělo Gluckovy opery a symfonie dříve, než je slyšeli posluchači ve Vídni.
Na Jezeří jezdila řada významných návštěvníků, např. J. W. Goethe, když se léčil v nedalekých Teplicích. Byla zde i lobkovická hudební škola, svého druhu v Evropě ojedinělá.
Návštěvníci zámku však uvidí nejen jeho slávu, ale už vzpomínaná válečná léta, i období těžby uhlí, kdy zámek přestal být obýván a čekalo se, že spadne. K tomu sice nedošlo, ale zámek postupně chátral. V 80. letech však začaly práce na jeho záchraně a stále pokračují. Přestože je v rekonstrukci, návštěvníků sem jezdí hodně. Pořádají se tu kulturní představení a každým rokem pracovní pobyty pro mladé lidi z celého světa. Takže o Jezeří vědí například lidé v USA, Japonsku či na Novém Zélandě. I jim vyprávějí průvodci pověsti, které se váží k zámku, například o nedostavěné kapli Lobkoviců.
"Na místě, kde nyní kaple stojí, zemřeli nebo byli přímo ohroženi na životě dva poslední členové Lobkovického rodu jizersko-novosedlické větve. Oldřich Felix Lobkovic tam byl roku 1722 zraněn padajícím dubem a před tím tam byl jeho bratr smrtelně zraněn při lovu na kance. Při stavbě kaple, která se zamýšlela jako lobkovická hrobka, došlo třikrát ke zřícení klenby a stavba nikdy nebyla dokončena. Říkalo se, že tam chodí ďábel, proměňuje se na černého jelena a ničí stavbu kaple. To místo je velice mystické."
Zámek Jezeří má i svého dobrého duchu - pátera Tobiáše. Říká se, že skočil z věže zámku na protest proti popravám, které byly při selských bouřích. Jak uvedla Hana Krejčová, na Jezeří byla ukrývána i pozoruhodná relikvie.
"Byla to monstrance s relikvií trnu z trnové koruny Ježíše Krista. Tato relikvie se sem dostala za doby Přemysla Otakara II.. Barokní schránka k ní byla udělaná v 18. století rodem Lobkoviců a tato relikvie měla zůstávat na Jezeří. V období Velikonoc se dělaly poutě trnové koruny. Není známo, kde by monstrance mohla být. Možná je zazděna ve zdech zámku, protože se říkalo, že z vesnice sem přijížděl zedník. Tomu zavázali oči, on vyzdil monstranci, půjčila se na pouťové dny, a potom se opět zazdila. Ale pravděpodobné je, že se před válkou zřejmě odvezla ze zámku."
