Záruky vyrážejí dech

Na daňové poplatníky se valí další pohroma. Naplňují se totiž hodně pesimistické předpovědi o transakci, při které loni v létě převzala Československá obchodní banka za dramatických okolností od státu zkrachovalou Investiční a Poštovní banku. Jak uvádí Zdeněk Vališ, na ztráty z transakce byla veřejnost předem připravena. Otázkou zůstává, zda nemohly být menší.

Příchod nuceného správce do Investiční a Poštovní banky, doprovázeného po zuby ozbrojenými a maskovanými muži z elitní policejní jednotky, připomínal loni 17. června scénu jak vystřiženou z nějakého akčního filmu. Dva dny poté bylo oznámeno, že třetí největší peněžní ústav v Česku kupuje Československá obchodní banka. Stalo se tak na základě dosud tajné smlouvy s vládou. Ta nemohla připustit pád soukromé banky, protože by hrozila katastrofa nedozírných rozměrů. Stát prostě musel Investiční bance hodit záchranné kolo.

Názory některých politiků, především z řad ODS, že banku mohli zachránit po dohodě se státem její vlastníci, neberou odborníci příliš vážně. Jednak akcionáři ani době, kdy už situace začala být kritickou, nehnuli pro záchranu banky prstem, jednak by stát dohodou s akcionáři vlastně cpal peníze těm, co dovedli banku do krize. Za vyhlášení nucené správy tedy odborníci Českou národní banku a vládu chválí. Za problematický krok už ale mnozí považují následný ukvapený prodej IPB, který se navíc uskutečnil za téměř spikleneckých okolností. Vzhledem k výši předpokládaných nákladů, které si transakce vyžádá a které zřejmě nemají v historii České republiky obdoby, prý vláda měla hrát mnohem otevřenější hru. Z loňského ujednání mezi vládou a Československou obchodní bankou je totiž v podstatě známo jen to, že stát obchodní bance poskytl záruky na všechna problematická aktiva zkrachovalé Investiční banky.

Předběžná informace, zveřejněná minulý týden, že obchodní banka bude požadovat od státu pokrytí záruk ve výši až 180 miliard korun, ale vyrazila všem dech. Vždyť jde téměř o jednu třetinu veškerých příjmů státního rozpočtu. Pravda, ministr financí Pavel Mertlík vcelku oprávněně tvrdí, že záruka na 180 miliard problematických aktiv ještě neznamená, že stejně vysoké budou i náklady státu. Problematická aktiva, tedy pohledávky bývalé IPB, se převedou do státní Konsolidační banky a ta samozřejmě bude tyto pohledávky vymáhat od dlužníků. Na úspěšnosti Konsolidační banky tak bude záležet, jakou sumu ve finále stát zaplatí za zkrachovalou IPB. To se ukáže až za několik let. Zatím se zdá být jistá jen jedna věc. Transakci mezi vládou a Československou obchodní bankou lze podle běžných zvyklostí stěží označit za prodej z jedné a koupi z druhé strany.

Podle odborníků je velmi nepravděpodobné, že by Československá obchodní banka musela za převzetí Investiční banky něco zaplatit. Získá jí tedy vlastně zadarmo a očištěnou od dluhů. Zadarmo tak obchodní banka zdědí celou síť poboček bývalé IPB, vedoucí postavení na trhu s hypotékami a stavebním spořením, významný tržní podíl na penzijním připojištění, leasingu a v neposlední řadě stovky miliard vkladů od drobných střadatelů. A samozřejmě se Československá obchodní banka stává největším peněžním ústavem v Česku. Nelze se pak divit tomu, že kolem kauzy zkrachovalé IPB se vyrojilo tolik spekulací i dohadů, zda přece jen neexistovalo transparentnější a lacinější řešení.