Zdrobněliny

Pohoda konce devadesátých let se na počátku 21. století změnila v pohodičku (všech dobrých lidiček či človíčků). Aspoň tedy v Česku, kde se zdrobnělinami nešetří.

V současnosti se prostě nosí popíjet vínečko, v hospůdce si objednat pivkoči pivečko, někde dokonce pivínko, odpoledne si zajít na kafíčkoči kávičku, ke které Vám obsluha třeba nabídne i speciální meníčko. Samozřejmě to neznamená, že dostanete dětskou porci. Příznak "menšího rozměru", který zdrobněliny charakterizuje, se ve všech těchto případech vytrácí, do popředí se dostává někdy až přehnaná žoviálnost hostinských, kteří Vám nabízejí polívčičky, kuřátka, klobásky, prasátka apod.

Pomocí zdrobnělin, které nezdrobňují, tedy vyjádříme citový vztah ke skutečnosti - ten může být kladný, který převažuje, ale také záporný. Řekneme-li o někom, že je frajírekči dámička, nevzhlížíme k dané osobě zrovna s obdivem. Zdrobněliny jsou samozřejmě spojeny zejména s malými dětmi a mláďaty vůbec. Maminkovskéšvitoření nad drobečkem v kočárku je zřejmě důvodem, proč si s sebou zdrobněliny nesou příznak zženštilosti. Také nad botičkamiči šatičkami standardních velikostí se v obchodech rozplývají opravdu zejména ženy. Na druhou stranu si nelze nevšimnout, že někteří muži tráví hodně času hraním fotbálku (ne toho stolního) či sledováním filmíků (a popíjením pivečka).

Některé zdrobněliny ovšem získaly jiný (druhotný) význam, než má slovo, ze kterého vznikly. Například páníček není malý pán, ale majitel psa, dalším příkladem může být lístek (do kina), čárka (ve větě) apod. U nich často ani nevnímáme, že jde původně o zdrobnělinu. Tak je tomu i u slova knížka, jež užíváme jako neutrální pojmenování, které má vedle druhotných významů (vkladní knížka, modrá knížka), z nichž se jeho užití zřejmě rozšířilo i na základní pojmenování, stejný význam jako slovo kniha (neoznačuje tedy malou knížku).

Probíhající vývoj můžeme sledovat u slov vejce a vajíčko. Slepice sice snáší vejce, ale vaříme si vajíčko natvrdo. Malujeme velikonoční vajíčka, ale v obchodě si koupíme obložené vejce. O pštrosím vejci rozhodně neřekneme, že je to vajíčko, a křepelčí vajíčko nenazveme vejcem. Ale u slepičího vejce či vajíčka si můžeme vybrat.

Tendence pojmenovávat skutečnost zdrobněle, přestože nejde o skutečnost menších rozměrů, je tedy dána zejména citovým vztahem k ní (a snad snahou po originalitě). Bylo by ale mylné domnívat se, že když si někdo sedne na židličku normálních rozměrů, zaujímá k ní zvláštní citový vztah. Možná jen pochází z jihozápadních Čech, v jejichž nářečí je tendence ke zdrobnělinám silnější.

Příspěvek jsme poprvé vysílali 5. dubna 2009, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.

---

"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.