Země krásná
A opět se dnes vydáme nejprve na výstavy: Jednu z nejnavštěvovanějších, instalovanou v pražské Valdštejnské jízdárně, která má název "Florenťané - umění z doby medicejských velkovévodů", vám představí její autor doktor Ladislav Daniel.
"Myšlenka představit florentské umění navazuje na sérii neapolské a potom benátské výstavy, které tu proběhly, a tentokrát dovoluje představit více druhů umění - malířství, sochařství, hlavně bronzovou plastiku, kresbu, grafiku a umělecké řemeslo. Je zajímavé, že nejméně ve třech oborech se Praha s Florencií propojila. V polovině 20. let 17. století vznikly ve Valdštejnském paláci fresky Florenťana Baccio del Bianca, tehdy devatenáctiletého mladíka, kterého si pozval Albrecht z Valdštejna, aby mu vyzdobil malostranský palác, proto jsme také zvolili Valdštejnskou jízdárnu jako místo, kde se výstava koná. Pak tu byli jeho pomocníci - florentští štukatéři, kteří vyzdobili rámy obrazů a dalšími plastikami doplnili dekorace. A už pro Rudolfa II. pracovali v Praze Castrucciové, rodina kamenořezačů, kteří vytvářeli takzvané 'commessi di pietre dure', vlastně mozaiky z polodrahokamů, ale ne v tom smyslu mozaik skládaných z jednotlivých stejných kamínků; jejich přesně řezané tvary polodrahokamů vytvářely poměrně velmi iluzivní krajiny, a na přání Rudolfa II. také krajiny zdejší. Takže známe několik pohledů na Hradčany, z nichž jeden je tady vystaven, a pohledy na různé jiné české krajiny. O jednom, rovněž tady vystaveném, se dohadujeme, že zobrazuje Český Krumlov, ale není to úplně potvrzeno. Jsou tu také díla sochařská, která se vážou k Praze - například práce Adriaena de Vries a jeho dílny, které se spojují s výzdobou Valdštejnské zahrady, protože ačkoli byly původní plastiky odvezeny Švédy na konci třicetileté války, jsou tu dnes z dvacátých let minulého století odlitky těchto soch a zdobí dál Valdštejnskou zahradu. To jsou tedy ty tři druhy umění, bezprostředně spojené mezi Prahou a Florencií. Pak jsou to díla kreslířská, která mají zase jiné vazby k našim zemím, neboť sbírku florentských kreseb velmi závažnou a vynikající kvality shromáždil kdysi v Olomouci Antonín Martin Lublinský, následovník Škrétův, kněz a malíř, který měl ve své velké sbírce italských kreseb i velmi mnoho florentských. Ty máme od 17. století tady, a sloužily vlastně jako vzory dokonalosti pro české a moravské malíře a umělce vůbec. Pokud jde o grafiku to je takové mezinárodní umění. Už od dob svého vzniku putovala po Evropě a propojovala různé umělecké školy. Ta, která je zde vystavena, patří k tomu nejlepšímu, co tehdy v Evropě vzniklo - Jacques Callot, Lotriňan, který dlouhou dobu působil ve Florencii, byl vlastně jedním z nejlepších grafiků té doby."
Tak to bylo pozvání Ladislava Daniela, autora expozice "Florenťané", která potrvá ve Valdštejnské jízdárně do 18. srpna.
Pokud totiž agentura, která Divadlo Globe spravuje, nesežene potřebné peníze na jeho provozování, bude muset zastavit i tuto inscenaci. Provoz jedinečného dřevěného amfiteátru, ve kterém se od jeho otevření v roce 1999 uskutečnila i řada koncertů a dlouhodobý výchovný program - shakespearovská divadelní koláž "Jeden svět", kterou pro školní mládež moderoval Martin Hilský, se pohybuje v řádech miliónů. Žádost o granty ministerstvo kultury zamítlo, pražský magistrát divadlo podvakrát podpořil celkovou částkou blížící se půldruhému miliónu korun, ale na letošek schválil pouhých 300.000 korun, což je nedostačující. Přitom divadlo patří městu, bylo zbudováno z jeho peněz - Praha se po Londýně a Neussu stala třetím evropským městem, které takové divadlo má -, a tak otázka zní, kdo jiný by tedy měl mít na jeho existenci zájem?
Herečka a asistentka režie Simona Peková pevně doufá, že se v brzké době podaří u odpovědných institucí a sponzorů nalézt podporu, a že se "Richard III." bude hrát v Divadle Globe dál...
"No, já pevně věřím, protože to mě překvapilo, že jsou tací, kteří naprosto zapomněli, že je tady takový skvost architektonický a replika toho, co je ve světě, myslím, už jenom ve dvou státech, a pak ještě malinké v Americe. To je mimořádný prostor, a věřím, strašně si přeji, aby byl nadále využíván pro inscenování Shakespearových dramat. Letos, když jsme začínali, se stejně jako loni rozkřiklo, že se "Richard III. Vladimíru Morávkovi podařil, a že je to velkolepá podívaná. Jenom podle té práce, kterou jsem na inscenaci s Morávkem absolvovala, musím konstatovat, že je to režisér obrovského prostoru - jemu se mimořádně daří v Národním divadle, a vlastně i ve Státní opeře Praha, kde jeho 'Tosca' s paní Urbanovou a s panem Dvorským byla také velká záležitost, i když přijatá rozporuplně, protože on je režisér, který vzbuzuje protichůdné názory na svá díla. Myslím si, že s tímto prostorem by se opravdu takhle velkoryse mělo zacházet, neboť on vyzývá k něčemu naprosto jinému než jsou jakákoli něžnější, možná i konverzačnější představení, subtilněji režírované spíše tím 'kukátkovým' způsobem, jak jsou režiséři zvyklí. Měli jsme téměř stále vyprodáno, atmosféra byla překrásná, kdo to zhlédl, tak viděl dva naprosto odlišné Richardy. Oba byli výborní, záleželo jen na divákovi, který pro něj bude ten 'nej'. Byla opravdu představení, kdy zde bylo 500 až 600 lidí, a ten potlesk, ty ovace, a vůbec to všechno, i ta výtečná akustika - to byla prostě nádhera," řekla Radiu Praha Simona Peková.
Letní sezóna je dobou, kdy se nejen divadlo, ale i hudba stěhuje z velkých koncertních síní do otevřených prostor a netradičních sálů. Nejambicióznějším projektem letošního léta byl v červnu a v červenci festival třinácti měst "Concentus Moraviae", následovaly "Janáčkovy Hukvaldy" a "Smetanova Litomyšl". Koncertní přehlídka světových pianistů v Českém Krumlově bývá každoročně předehrou k mezinárodnímu hudebnímu festivalu, který přivádí do starobylých prostor českokrumlovského zámku významné české i zahraniční sólisty, orchestry a komorní soubory. Tento rok jej v barokní zahradě zahájí 2. srpna Pražský komorní orchestr. Posluchači se mohou těšit na noční hudbu s ohňostrojem, recitály kytaristy Erika Olsena či klavírního dua z Estonska. Po loňském úspěšném vystoupení Lucie Bílé letos zazpívá s Českým národním symfonickým orchestrem Daniel Hůlka. Zejména hudebním gurmánům je určeno předvedení Schubertovy "Zimní cesty" barytonistou Romanem Janálem za klavírního doprovodu Norberta Hellera.
Srpnovou událostí bude už 43. ročník Chopinova festivalu v Mariánských Lázních. Začíná 17. a potrvá do 24. Do západočeského lázeňského města přivede Pietra de Maria a další dva italské pianisty, kteří festival zahájí koncertem v doprovodu Západočeského symfonického orchestru s dirigentem Radomilem Eliškou. Přijede také Francouzka Marylin Fransconiová či polský pianista Piotr Paleczny. Podle předsedy pořadatelské Společnosti Fryderyka Chopina Ivana Klánského, profesora pražské Hudební akademie múzických umění a vynikajícího klavíristy, je jedním z nejočekávanějších i vystoupení italského dua bratří Gemittiových. Na Chopinově festivalu v Mariánských Lázních zahraje i Pražská komorní filharmonie se Zbyňkem Müllerem. Jediný koncert mimo město bude "Nocturno" na zámku v Kynžvartě, kde zazpívá C&K Vocal.
Festival vždy doprovázejí i výstavy - letos to bude výstava obrazů s chopinovskou tématikou Jana Kristoforiho a výstavka "Chopin v Čechách", jejíž součástí by měla být i projekce nového polského hraného filmu o Chopinovi "Touha po lásce", který zapůjčí Polský kulturní institut, a který dosud u nás nebyl uveden.
